Kondom

Kondom. Prezervativ. Šprcka. To jsou názvy, nad nimiž by ještě naše babičky omdlévaly studem, kdyby o nich jen slyšely vyprávět, natož, jak říká sexuolog Radim Uzel, aby se "něčeho tak odporného vůbec dotkly". Ale i když se v současné době odhaduje jejich roční produkce na osm a půl biliónu kusů a je registrováno na 70 značek a druhů, nepřestali jsme ve vztahu k prezervativu cítit jakýsi zvláštní ostych. Hrozba AIDS a překvapivý návrat dalších pohlavně přenosných chorob však přece jen začínají v poslední době výrazně měnit naše soudy.Uzel v knize Jak neotěhotnět uvádí tato čísla: "Velká Británie se například může chlubit

skutečností, že 40 procent žen bez jakéhokoliv studu tyto prostředky nakupuje v dobře zásobených drugstorech a 56 procent britských žen zásadně odmítá jakoukoliv soulož bez prezervativu s kýmkoliv, a pochopitelně i s vlastním manželem." K tomuto účelu byly vytvořeny i modelové "prezervativové" dialogy,používané v reklamě. Mnohým z nich nechybí vtip: ON: "Při použití prezervativu při souloži skoro nic necítím." ONA: "A když ho nepoužiješ, tak už neucítíš vůbec nic, protože se souložit nebude."

OD STARÝCH EGYPŤANŮ PO RENESANČNÍ EVROPU

Je ovšem pravda, že těmito "tabuizovaný mi" tématy se lidstvo nepřestalo zaobírat od úsvitu věků. Odmyslíme-li si pohlavní choroby a ochranu proti nim, snaha o zabránění nechtěnému početí provázela všechny ženy od nepaměti. A protože to zpočátku byla výlučně ženská záležitost, na níž měl muž jen pramalý podíl, bylo na ženách, jak se s tímto problémem vypořádají. První důkazy,které v této oblasti máme, pocházejí z druhého století před Kristem. Víme, že Egypťankám, aby se vyhnuly nechtěnému těhotenství, tehdejší učenci doporučovali, aby si aplikovaly do vagíny jakousi mast, jejímž základem byl med nebo exkrementy krokodýlů. V Mezopotámii přidávaly ženy k medu ještě drcené mandle, což bylo zřejmě určeno jen pro sexuální fajnšmekry. Pozadu nezůstávaly ani muslimky,které se proti početí bránily stočenými listy smuteční vrby.Číňanky zase dávaly přednost obzvlášť osvěžujícímu nápoji, obsahujícímu olovo a měď. Efektivita takových pokusů ovšem byla pramalá, a tak se musel iniciativy chopit pán tvorstva. První zmínka o jakémsi mechanickém prostředku, který "pokrýval a zdobil pánské přirození" ,pochází z Egypta z roku 1350 před Kristem. Byl vyroben z naolejovaného lněného plátna a jeho pozůstatky našli archeologové u několika mumií. Prostředky připomínající dnešní prezervativ používaly rovněž asijské národy a možná ještě mnohem dřív,přesné důkazy však chybějí. Víme však, že například Japonci používali pružnou želví kůži. V Evropě - a to včetně našeho území - to byli pravděpodobně Keltové, kteří jako první hledali řešení tohoto ožehavého problému. Svědčí o tom ostatně nástěnné kresby z jeskyní ve francouzském Combarelles v kraji Dordogne, pocházející někdy z let 100-200 po Kristu. Civilizovanější Řekové a Římané začali vyrábět jakousi mužskou ochranu z kozího močového měchýře nebo z vnitřností dalších zvířat. Půvabný název "Venušina rukavice", který najdeme u Shakespeara, je sice velmi poetický,ve skutečnosti se však jednalo o obyčejné prasečí střevo.
Ale to už jsme poněkud přeskočili dobu. V roce 1492 totiž objevil Kolumbus Ameriku. Tento letopočet se stal nejen mezníkem mezi středověkem a novověkem, ale rozhodujícím způsobem změnil funkci mužské ochrany.Zatímco do tohoto okamžiku byl starověký a středověký "prezervativ" považován pouze za prostředek zabraňující otěhotnění, od této chvíle se stal zároveň ochranou proti pohlavním nemocem. Evropou totiž začalo obcházet strašidlo syfilidy.

KONDOM

V šestnáctém století vypukla v Evropě epidemie nemoci, o jejímž původu mnoho nevíme a která neměla obdoby,neboť se šířila pouze pohlavním stykem. Její nebezpečí spočívalo zejména v dlouhé inkubační době, která ve třetím stadiu trvala někdy až dva cet let, během nichž se žádné příznaky neprojevovaly.Lékaři se ocitli v koncích, protože žádný dostupný lék neexistoval. Od dob doktora Jesenia a Rudolfa II. se syfilida léčila jedova tou rtutí, způsobem, jemuž se říkalo vtěrky či tírky,což sice mohlo vést k jakémusi bezprostřednímu zlepšení, ale konečnou fázi to většinou nijak neovlivnilo. Všechno tedy bylo podřízeno náhodě a život zachraňovala pouze "chirurgova hbitost a pacientova odolnost". Teprve na počátku dvacátého století nahradil rtuť arzen, arzobenzeny a později bismut. To se už však přece jen začalo blýskat na lepší časy,neboť v roce 1905 objevil Fritz Schaudinn a Erich Hoffmann původce nemoci, bakterii spirochetu, zvanou Treponema pallidum. Trvalo však ještě dalších dvacet let, než do osudu nemocných zasáhl rozhodujícím způsobem S ir Alexander Fleming svým objevem penicilínu.
Ale to už zase přeskakujeme. V 16. století se totiž pozornost některých lékařů soustředila poprvé na prevenci. Za zlomový rok lze považovat letopočet 1564, kdy jistý italský lékař a anatom jménem Gabrielle Fallopio zhotovil jakési pouzdro z lněného plátna, které napustil anorganickou solí a některými dalšími medikamenty.Svůj vynález, jež lze pova žovat za prapradědečka dnešních prezervativů, vyzkoušel na více než jedenácti stech mužích a nikdo z nich syfilidou neonemocněl. Ačkoli své pokusy popsal v knize De morbe gallico, stejně nevíme, nakolik byl jeho vynález účinný.Znamenal však rozhodující obrat v pohledu na celý problém, neboť Fallopio se nesnažil kupodivu syfilidu vyléčit, ale předejít jí. V 17. století se pak lékaři vrátili ke klasickým materiálům, to znamená ke zvířecím střívkům. Z té doby také pochází název kondom. Některé prameny uvádějí, že vznikl z latinského slova condus - nádržka, jiné za jeho předchůdce považují anglického lékaře Contona (bývá také uváděn jako Condom nebo Contom), který byl v polovině 17. století ve službách krále Karla II. Za to, že členům královské rodiny rozdával ovčí střívka, aby je "uchránil před pohlavní nemocí a plozením bastardů" ,byl prý dokonce povýšen do šlechtického stavu. To ovšem neznamená, že měl kondom vyhráno, naopak. Mužská populace mu věnovala jen minimální pozornost. U mnohých dokonce vyvolával úsměv. "Souložit s kondomem je jako mýt si chodidla v botách," volali pohrdavě ti největší smíškové. Mezi těmi, které bylo v Evropě slyšet nejvíc, vynikal i nejslavnější svůdník všech dob,Giacomo Casanova.

CASANOVA

Pokud je "míra výskytu pohlavních chorob do značné míry indikátorem společenských a výchovných jevů" té které společnosti, můžeme osmnácté století označit za století uvolněných mravů a Giacoma Girolama Casanovu za pravé dítě své doby.
Nás ovšem spíš než jeho potence zajímá jeho vztah k venerickým chorobám - vedle syfilidy to byla i velmi rozšířená kapavka -, v nichž se samozřejmě odráželo i dobové klima. To, že Francouzi nazývali syfilidu "neapolskou nemocí", zatímco Italové o ní hovořili jako o "francouzské nemoci", ještě může vyvolávat úsměv.Zarážející je ovšem lehkomyslnost, s jakou se k jakékoliv ochraně tito galantní dobrodruzi stavěli. Casanova nebyl žádnou výjimkou. Z vynálezu doktora Fallopia si dělal nepokrytě legraci, dokonce prý prezervativy nafukoval, a místo aby je používal, hrál si s nimi v posteli jako s balónky.P ohrdavě je nazýval "anglickými jezdeckými plášti". Později toho prý ovšem trpce litoval. Kapavkou se totiž poprvé nakazil jako sedmnáctiletý a neuply nul snad jediný rok, aby se nemusel z této choroby znovu a znovu léčit.

KONDOM VERSUS PILULKA

Navzdory všem škarohlídům se však kondom vydal dobýt svět. K jeho rozšíření přispěla náhoda související s vulkanizací kaučuku a s jeho použitím v gumárenském průmyslu. První reklama na "šprcgumu" vyšla v amerických novinách v roce 1861. Kolem roku 1880 se začalo s výrobou latexových kondomů, jejichž sériovou výrobu zavedl vůbec poprvé proslulý výrobce anglických nepromokavých plášťů MacIntosh. V roce 1935 se už v USA vyrábělo jeden a půl miliónu kondomů denně. Kondomy začaly patřit dokonce k povinné výbavě mnoha armád světa. Pečlivá britská armádní zdravotnická služba začala ve třicátých letech 20. století rozdávat rekrutům následující leták: "Armáda si je vědoma rizika, které vojáci podstupují během pohlavního styku. Pohlavní nemoci představují největší hrozbu pro každého vojáka. Předávají se pohlav ním stykem. Když máte pohlavní styk, důležité jsou dvě věci. Za prvé: musíte se chránit účinným prezervativem. Za druhé: velmi pečlivě ho vyzkoušejte. Nafoukněte ho,jako když nafukujete míč, dokud nebude maximálně napnutý.Ověřte si, jestli někudy neuniká vzduch. Můžete ho také naplnit vodou, abyste si ověřili, že v něm nikde není žádná dírka. Pak si ho natáhněte na penis. To vám umožní chránit se proti nemocem. Po pohlavním styku prezervativ opět srolujte a vyhoďte na bezpečné místo."
Jak už víme, v roce 1921 skotský lékař Alexander Fleming zasadil syfilidě smrtelnou ránu. Objevil penicilín a po druhé světové válce se podílel na zrození velké rodiny antibiotik, díky které začaly vražedné nemoci z minulého století pomalu mizet. Jakmile byla syfilida poražena, kondomu zůstala pouze funkce antikoncepční. Ženy postupně získávaly větší svobodu a nezávislost. Začalo se razit nové heslo: "Matka ano,ale zárov eň také aktivně žijící žena." Sex pro sex přestal být nemorální a prezervativ opustil nevěstince a přestěhoval se do, aby chom tak řekli, legitimního prostředí. A pak přišel rok 1956. Na vědecké konferenci v Tokiu pronesl za naprostého nezájmu posluchačů dr.Gregory Pincus přednášku o účinku hormonu vaječníkového žlutého tělíska na rozmnožování králíků. Vědecké kapacity v sále hlasitě zívaly a nepokrytě dávaly najevo svůj nezájem. Dokonce i slavný britský internista Solly Zuckermann se ještě po patnácti letech v jednom interview přiznal, že neměl nejmenší tušení, jak převratný objev tato Pincusova přednáška nastartova la. "Nicméně se prá vě tento rok a tato vědecká konference považuje za chvíli zrození slavné hormonální antikoncepční tablety nebo,jak se jí v anglicky mluvícím světě říká, pill - česky pilulka." Zdálo se, že kondom u definitivně odzvonilo a že od této doby bude odkázán stát se pouze pikantním exponátem světových muzeí. Jeho výroba klesla prakticky na nulu a přestali ho používat i jeho nejzarytější příznivci. Nikdo netušil, že jeho nejslavnější chvíle teprve přijdou.

AIDS

Na konci sedmdesátých let zaznamenali američtí lékaři, že některé choroby,které v minulosti probíhaly buď mírně, nebo postihovaly jen určitý okruh starších lidí, začínají mít u některých mladých pacientů velmi vážný průběh. V krevním obraze byl zjištěn nápadný úbytek jedné skupiny bílých krvinek uplatňujících se při zajišťování látkové imunity.V roce 1984 byl objeven původce těchto změn, agens ze skupiny retrovirů. Později se ujalo jednotné označení HIV (Human Immunodeficiency Virus). Syndrom ztráty imunity,kterému se ve zkratce začalo říkat v angličtině AIDS.Smrtelně nakažlivá nemoc, která se přenáší zejména pohlavním stykem. Počáteční naděje, že postihuje pouze některé minority,se brzy rozplynula. Lék? Žádný.
Vědci byli proti AIDS naprosto bezmocní, moderní společnost se musela upnout k filozofii prevence a vrátit se ke stařičkému vynálezu Gabriella Fallopia. Pouze pohlavní styk s ochranou, "bezpečný sex", sex s prezervativem, se stal jedinou spolehlivou obranou. Ale politické instituce z přehnaného puritanismu s povolením široké reklamy kondomu zpočátku váhaly.Prvním požadav kem organizací na pomoc nemocným AIDS, které začaly vznikat v letech 1983-1984, bylo zrušení zákazu veřejné reklamy prezervativu. I když se jim to nakonec podařilo (např.ve Francii v r.1985), reklamní kampaň nikdy nedosáhla síly epidemie. Jako bychom zase zcela vědomě začali před touto skutečností zavírat oči a utápět se v neodůvodnitelném studu. Benoit Felix z francouzské společnosti Cyber Cips k tomu říká: "Bojíme se, že epidemie, která má v tuto chvíli stagnující tendenci, pra vděpodobně udeří znovu a v neztenčené síle. A je pra vda, že jediné současné řešení je opra vdu pouze prezervativ.A to platí i pro ty,kteří se už nakazili. Pouze prezervativ může zabránit nakažení a dalším komplikacím. AIDS dnes léčit nelze. Musíme si zvyknout na to,že prezervativ pro nás musí být i nástrojem rozkoše. A musí nám pomoct tuto rozkoš uchovat tak dlouho,dokud zůstaneme zdra ví. A živí."