František Janeček | Reflex.cz
nahoru

František Janeček

Pavel Kovář11. listopadu 2004 • 18:56

Pamatujete na jednoduché diskomelodie a říkankové texty, jež v osmdesátých letech oslovovaly hlavně dítka školou povinná, početnou to cílovou skupinu? To se oslaví, Je to senzace, My máme prima rodiče, Nenapovídej a potom spartakiádní Poupata - to byly hity skupiny Kroky. Zpíval Michal David, hvězda číslo jedna, a za klávesami se v rytmu pohupoval muž s řídnoucím vlasem, démonicky vyhlížející impresário František Janeček.

"Desek s jeho kapelou Kroky se prodalo skoro deset miliónů. Několik desítek svých skladeb má registrovaných v Ochranném svazu autorském. Jako producent se po roce 1990 podílel na několika Gottových albech. Jeho agentura GoJa organizuje turné nejoblíbenějších českých zpěváků, vydává desky, produkuje kulturní vystoupení při volebních kampaních různých politických stran," píše o něm obdivně Jan Krůta v loni vydané knize Klec na slavíky a rozhovor s ním nazval výstižně - Doktor byznys.
Jiný hudební publicista, Jiří Černý, se však na svých internetových stránkách vyjadřuje mnohem jasněji: "Málokdo je tak jednoduchý případ jako JUDr. František Janeček, jehož týmoví zpěváci postupně pomáhali komunistům, občanským demokratům i sociálním demokratům. Janečkovým svěřencům by se dalo říkat létavice vládního popu."
Objektivní portrét jednoho z mocných mužů současného českého show-

Foto
businessu by se mohl docela dobře sestavit z různých výroků. "Za bolševika ničil svou ,produkcí' vkus národa a například naší kapele z ješitnosti zarazil turné. Na druhou stranu si díky svým obchodnickým schopnostem dodnes zaslouží obdiv, byť stále s hrůzným mrazením v zádech," přihazuje například Petr Ackermann, člen již neexistující skupiny Žentour.Takto odvážných bylo ale mezi oslovenými lidmi z hudebního světa málo. Nedivme se, špatné slovo na Janečkovu adresu může dotyčného připravit o práci. František Ringo Čech však takové obavy nemá. Po prohlášení, že je Janečkovým kamarádem, dodává částečně v žertu: "Jeho nejhorší vlastnost je ješitnost. On je ještě ješitnější než já a to je co říct. Pokud jde o další jeho určující vlastnosti, je sebejistý stratég, v byznysu je rychlý a nebojí se použít lsti."

UNIVERZITA ŽIVOTA
František Janeček se narodil 14. září 1944 v Praze, jako dítě chodil na hodiny klavíru a učil se hrát na akordeon. Při studiu na libeňském gymnáziu na přelomu padesátých a šedesátých let navštěvoval často Divadlo S. K. Neumanna, a dokonce tam působil v komparsu, ve škole hrál loutkové divadlo a posléze pod vlivem Semaforu založil amatérské Divadlo Oáza. Na jeho činnost začal vydělávat pořádáním tanečních čajů a později koncertů začínajících bigbeatových skupin Donalds či Flamengo. Po maturitě chtěl na DAMU, ale češtinář ho pro tuhle školu nedoporučil. Zamířil proto na pedagogickou fakultu. "Studoval jsem biologii a chemii a učil jsem asi pět nebo šest let.
Během toho jsem se věnoval bigboši," říká v knize Jana Krůty. "První kapela, kterou jsem manažeroval, byli Rebels. Jirka Korn,
Pepík Slíva a Sváťa Čech. Když přišel srpen, osmašedesátý rok, já oblítal pasy, výjezdní doložky, kapelu jsem naložil a odjeli jsme do Německa. Tam jsme fungovali asi rok a půl. Byl to pro nás obrovský skok do neznáma." Po návratu začala skupina jezdit do Polska, kde se ve srovnání s normalizovaným Československem žilo téměř jako na Západě. Bylo to období Janečkovy univerzity života.

MARYLA S KOLEČKEM
Když se Rebels počátkem sedmdesátých let rozpadli, znal již polskou zpěvačku Marylu Rodowiczovou a vlastně pro ni založil doprovodnou skupinu Kroky. Stal se manažerem, uměleckým šéfem i přítelem půvabné blondýnky.V Polsku se tehdy dobře platilo, navíc se honoráře u nás proplácely v tuzexových bonech, takže řada muzikantů na tu dobu ráda vzpomíná. "Janeček dokázal vydělat prachy nám i sobě," říkají uznale. Pamětník Ringo Čech navazuje: "Maryla Frantu milovala. On tehdy stavěl v Praze barák a věřte nebo ne, tahle evropská hvězda na té stavbě vozila kolečko s maltou. Asi ho milovala víc než on ji. Ale jak známo, každá láska se dřív nebo později vybydlí." A pro dokreslení Janečkova portrétu opět poněkud žertovně dodává: "Já ho zlobil tím, že jsem mu říkal: ,Vypadáš jako Kemr!' Ale pozor, ženy na něj letěly a on to s nimi uměl. Vyhlížel solidně, byl sečtělý, elegantní a mluvil polohlasem - tím jim imponoval."
Po rozchodu s Rodowiczovou začal Janeček hledat začínající zpěváky doma, a tak časem dostal v Krocích šanci mimo jiné Michal David, Josef Melen, Markéta Muchová, Sagvan Tofi, Pavel Horňák a Iveta Bartošová. Nastala zlatá éra kapely a jejího šéfa všichni uctivě oslovovali "pane doktore". František Janeček totiž dálkově vystudoval v letech 1974 až 1980 právnickou fakultu UK.

HORŇÁK ZAPALOVAL
Při spartakiádních dnech roku 1985 dostal autor těchto řádků, tehdy sportovní redaktor deníku Lidová demokracie, úkol: udělat rozhovor s Michalem Davidem a
Foto
Františkem Janečkem, autory hudby ke spartakiádní skladbě Poupata i stejnojmenného hitu. Stalo se v šatně vysočanského Gongu před odpoledním koncertem pro cvičenky. Janeček vyprávěl, jak profesorka Kostková z fakulty tělesné výchovy a sportu UK přišla před lety na koncert Kroků, všimla si, kolikaleté tam bylo publikum, a nápad byl na světě. Oni její nabídku přijali a s autorkami cvičení se dali do díla. Písnička Poupata se jim dlouho nelíbila. "Šlo o diskopolku," kabonili se oba, ale spíš na oko. Vše prý ale vynahradily dojmy ze Strahova. "Těžko se hledají slova. Naskakovala mi husí kůže, když jsem viděl a slyšel tu nádhernou hru barev, tónů a obrazů," říkal Janeček. "Zážitek ovšem je, když téměř čtrnáct tisíc dívek na ploše začne zpívat," dodával David. "Mají hlasy neškolené, ale vyzařuje z nich čistota a upřímnost mládí. Tak fantastický pěvecký sbor nemají nikde na světě," doplňoval Janeček. Během rozhovoru vykouřil asi tři ameriky. Pokaždé když si bral z krabičky novou, jen významně pohlédl kamsi do místnosti, jednou luskl prsty, aby odkudsi přiběhl zpěvák Pavel Horňák.Tehdy sedmnáctiletý jinoch s dětskou tváří se vždy chopil luxusního zapalovače na stolku, cigaretu téměř v předklonu zapálil a zase zmizel. Je nutné dodávat cosi o úctě k velkému šéfovi? Ten v závěru rozhovoru zdůraznil, že po devatenácti koncertech během spartakiádního týdne čeká Kroky příprava na světový festival mládeže v Moskvě, kde mají hrát tři týdny ...

DĚTI RÁJE A MÜLLER
Následující epizodka se odehrála koncem osmdesátých let. Slovo má opět Petr Ackermann ze Žentouru: "Kroky nahrály desku Děti ráje a tu propagoval děsivě nevkusný plakát. Kapela uprostřed květů byla ověšena ovocem ... Blbost kvete! - tak jsme pojmenovali tohle dílko. Jenomže se to doneslo Janečkovi a bylo zle. ,Naštvali jste ho, dokud se neomluvíte, máte zákaz hraní! A vy víte, že on takovou moc má!' sdělil nám náměstek Benda z agentury PKS. Co se dalo dělat, šli jsme se omluvit. Seděl zrovna ve vrátnici Mozartea, telefonoval, tvářil se, že mu to tam všechno patří, trochu nás pokáral a pak nám blahosklonně odpustil se slovy, že jsme ještě mladí a hloupí. Málokdo si dnes dovede představit, co tehdy pro kapelu znamenal konec hraní."
Lze se divit, že po listopadu 1989 dostal Janeček veřejně a zcela po zásluze nálepku prodejného a poslušného normalizačního umělce? Najednou se mohlo psát, že on si tykal s mocným Miroslavem Müllerem, vedoucím kulturního oddělení ÚV KSČ, jehož se v normalizaci kdekdo bál. Janeček se tohle snaží v již zmíněném rozhovoru s Krůtou vysvětlit.Taky prý měl zaracha kvůli něčemu, co se stalo na estrádě v Ústí, a tak se po mnoha peripetiích odvážil jít na ÚV KSČ. "Kdybych řekl, že mě poslali rovnou do těch pravých dveří, tak bych zjednodušoval. Ale nakonec se to podařilo. Pak se otevřely, tam seděl takový strejc a říká: ,Můžeš mi říct, co se stalo?' Popsal jsem mu tu situaci. On mě vyslechl, zeptal se, jestli neděláme nějaký skopičiny, vyzval mě, abych mu tykal, a slíbil, že to prověří."
Asi za měsíc oznámil ředitel Supraphonu kapelníkovi Kroků, že už je všechno v pořádku. Janeček klidně přiznává, že Müllera, jenž měl literární ambice (psal pod pseudonymem Miroslav Kapek), nechal napsat dva písňové texty, když on Krokům vytýkal, že jejich texty jsou plytké a blbé. Müllera sice považoval za ortodoxního komunistu, s nímž není možné diskutovat, avšak zcela pragmaticky se s ním přátelil a navštěvoval ho i doma. Získal tak klid, mohl vydávat desky a vydělávat. "Kdybych mu tenkrát řek', jestli se nestydí kamarádit s Müllerem a hrát na festivalech politický písně, nejspíš by mě někam poslal nebo odpověděl, ať se starám o sebe," domnívá se dnes Ringo Čech. Prý měl rovněž potíže se zarachy, ale na ÚV KSČ se s ním bavil jen nejposlednější úředník.
O Janečkovi se za minulého režimu posměšně tvrdilo, že na klávesy neumí hrát a snad je ani nemá připojeny k zesilovačům. Nebyla to pravda. "Fakt je, že s Rudolfem Roklem ho nelze srovnávat, ale on nikdy nemířil vysoko, proto si našel jednoduchou hudbu a k tomu i odpovídající interprety," tvrdí člověk z jeho okolí, jenž si nepřeje být jmenován. Zbývá ještě dodat, že skupina Kroky existovala dvacet let a za tu dobu jí prošlo na sedmdesát muzikantů a třicet zpěvaček či zpěváků, jimž pan doktor vládl tak pevnou rukou, že na "šňůrách" panoval například naprostý zákaz alkoholu.

POLITICKÝ PODNIKATEL
Po změně režimu se František Janeček věnoval obchodování s oděvy a na Národní třídě otevřel luxusní restauraci.Teprve v roce 1993, kdy s Karlem Gottem založil agenturu GoJa (dnes ji vlastní celou), se vrátil zpět do branže. A pak mu hodně pomohlo olympijské Nagano 1998, kde si naši zlatí hokejisté v kabině pouštěli písničky Kroků, hity svého dětství. Možná z nostalgie, možná z recese. Mladá generace novinářů o tom psala bez jízlivostí a pro někdejšího šéfa Kroků to mohlo znít jako rehabilitace. Nejspíš proto pyšně, ale i sebekriticky řekl v rozhovoru pro Právo: "Žádný režim, ať už kapitalistický, nebo komunistický, nezajistí zpěvákovi úspěch u lidí. Pravdou je, že jsem se nikdy nesnažil předkládat publiku díla s nějakým filozofickým podtextem!" V té souvislosti je zajímavé, že právě pouze tento deník s ním po změně režimu udělal nejvíc rozhovorů. Že by se ho ostatní periodika štítila?
Foto
V současných názorech na Janečka převládá mínění: je tvrdý a pracovitý obchodník.
A` propos, tvrdost. Jeden jeho obchodní partner se s ním soudí o nedodržení smlouvy. Svůj příběh chtěl v tomto textu zveřejnit, ale po poradě s advokátem od toho upustil. "Právníci se Janečka bojí, tu kauzu mi vzal až pátý," říká onen muž. "Znám lidi, kteří s ním mají spory o větší peníze než já a do soudní pře s ním raději nešli." V denním tisku občas zazní, že František Janeček podniká s realitami v Dominikánské republice a že tam vlastní vilu. Pravda podle očitého svědka je taková: patří mu bungalov ve střeženém areálu, kde jsou další desítky podobných, a podle zdejší praxe se tyto budovy v průběhu roku pronajímají i jiným turistům. Sem tedy přijeli do Janečkova domu v roce 2001 na dovolenou i manželé Grossovi.

RODINNÝ PŘÍTEL
Ocitáme se opět u politiky. Hudebnímu bossovi je prý zcela lhostejná, pokud ovšem neskýtá dobrý kšeft.V tom se za dvacet let nezměnil. Jeho GoJa organizovala letos na podzim kampaň sociální demokracie před krajskými a senátními volbami: patnáct koncertů s Karlem Gottem, Helenou Vondráčkovou, dalšími zpěváky, ale také s Jiřinou Bohdalovou i fotbalistou Františkem Veselým. Co koncert, to minimálně milión korun z pokladny ČSSD a z tohoto obnosu zřejmě dvacet procent pro Janečka.Tomu se navíc podařil skvělý tah: současně propagoval muzikály, jež má ve vlastní produkci - současné Bídníky a chystanou Miss Saigon.
"Ten dynamický hoch může přinést hodně pozitivního," pravil doktor mnohokrát v tisku o ministerském předsedovi. A na stránkách Práva dodal: "Co dělám pro sociální demokracii, je dáno mým vztahem ke Stanislavu Grossovi. Mé přátelství k němu začalo, když byl ještě neznámý." Premiér na oplátku prohlásil, že si váží veterána pop-music. "Je to můj rodinný přítel," uvedl třeba v MF Dnes. Média se několikrát zmínila, že paní Grossová sháněla pro GoJu sponzory mezi zájemci o privatizaci: jednalo se o Agrofert (usiloval o Unipetrol) a Mosteckou uhelnou (chtěla Severočeské doly). Když se na to novináři Grosse ptali, neviděl v tom nic špatného. Prý šlo skutečně jen o charitu. Jak to, že nikoho z premiérových poradců nenapadlo, že takové počínání manželky může vést k mnoha spekulacím a posléze k poklesu voličských preferencí? Podobný efekt může nastat i po koncertech Janečkovy stáje. Zejména když argumenty dam Vondráčkové či Bohdalové, že v kampani vystupují v zájmu zachování stability státu, působí vskutku "upřímně". Znějí jako z nově napsané Anticharty, poznamenal trefně jistý rocker. Zatímco pragmatik Janeček by na rozdíl od nich možná přiznal - ano, kampaň ČSSD dělám pro peníze, ale volit budu pravici.


reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější