Harry S. Truman | Reflex.cz
reklama
nahoru

Harry S. Truman

Lukáš Kašpar7. října 2005 • 00:44

„Moje zásadní životní rozhodování spočívalo v tom, jestli se mám stát pianistou v bordelu, nebo politikem. Po pravdě řečeno - není mezi tím žádný rozdíl,“ prohlásil americký prezident Harry Spencer Truman. Ač neměl vysokou školu ani charisma svého předchůdce Franklina Delana Roosevelta, byl prezidentem po celou dobu, kdy se západní svět formoval do podoby, v níž přetrval další půlstoletí. Za jeho úřadování byla poprvé použita atomová puma, díky němu vzniklo NATO a zasadil se také o zadržení rozpínavosti komunistického bloku.

reklama

„Nic zvláštního k projednávání,“ pronesl před šedesáti lety na poradě sboru náčelníků štábů Harry Truman pár hodin po svržení atomové pumy na Nagasaki. Už 25. července 1945 vydal rozkaz ke svržení pumy, pokud se Japonsko nevzdá. Lhůta vypršela, 6. srpna 1945 v devět hodin patnáct minut dopoledne americký bombardér B-29 Enola Gay shodil atomovou pumu na Hirošimu. „Použili jsme pumu, abychom ukončili válečnou agónii a abychom zachránili tisíce a tisíce mladých Američanů,“ řekl po útoku Truman, který si vůbec neuvědomoval, co je to atomová puma. Pro něj znamenala zpráva o jejím úspěšném testování možnost rychlého vítězství. Američané pospíchali i

proto, že nechtěli, aby se do bojů s Japonskem vložili Sověti. Truman byl toho názoru, že „Japončíci jsou krutí, nelítostní a fanatičtí barbaři“, a když začal mít vynálezce pumy Robert Oppenheimer výčitky svědomí, prohlásil Truman, že ho takoví ufňukanci rozčilují.

PRODAVAČ KRAVAT


Harry Truman se narodil 8. května 1884 v Lamaru ve státě Missouri. Po finančních problémech se rodina přestěhovala do Kansas City, kde se Truman pokoušel o důstojnickou kariéru - jenže trpěl oční vadou. Nedostatek peněz mu zase zabránil studovat vysokou školu. Na rodinné farmě proto hospodařil až do svých třiatřiceti let, kdy se po patnácti letech dobývání odvážil požádat o ruku místní krasavici, tenistku Bess Wallaceovou (o jejíž mínění se celý život staral víc než ona o jeho). Spolu s Bess si přitom vzal i její matku, která dalších 34 let prožila s Trumanovými v jedné domácnosti.
V roce 1918 strávil deset měsíců v bojích ve Francii, po návratu si otevřel v Kansas City obchod s pánským oblečením. Jenže zkrachoval. Právě dluhy ho přivedly do politiky. Hned zkraje se spojil s Jamesem Pandergastem, který ovládal Demokratickou stranu ve státě Missouri. Pandergast se na Demokratické straně přiživoval, seč mohl, falšoval volební výsledky, naprosto propadl hráčské vášni a nakonec byl na řadu let uvězněn, čímž udělal Trumanovi solidní ostudu. Nicméně díky němu se v roce 1922 stal Truman okresním voleným soudcem. Ač byl úděsný řečník, naverbovaná klaka důstojníků ho při jeho volebních projevech podržela. Puritán z pokerových heren prý ale moc oblíbený nebyl. „Bez brýlí jsem byl slepý jako kotě. Byl jsem trochu padavka. Oblíbení byli kluci, kterým šel sport a kteří měli pořádné pěsti.“
Truman měl na počátku kariéry silné rasové předsudky. „Myslím, že každý člověk je stejně dobrý jako kterýkoli jiný, pokud je čestný a slušný a pokud to není negr nebo Číňan,“ napsal své budoucí manželce v roce 1911. Byl přesvědčen, že „černoši patří do Afriky, Číňané do Asie a běloši do Ameriky“. Nebylo proto divu, že kvůli úspěchu své kandidatury začal vyjednávat s Ku-klux-klanem a zaplatil zde dokonce deset dolarů zápisného. V roce 1934 bylo Trumanovi padesát, nemohl znovu kandidovat a musel si buď nalézt zaměstnání, nebo jiný politický úřad. S podporou Pandergasta, který před ním neúspěšně vyzkoušel několik jiných kandidátů, se stal senátorem a ocitl se ve vrcholné politice. Bez pořádného zaměstnání, bez majetku a bez zkušeností měl v Senátu i kvůli svému pokerovému příteli daleko nejhorší pověst. Finanční problémy ho navíc provázely po celou kariéru a hned po zvolení senátorem byla jeho rodině zabavena kvůli dluhům i rodná farma.
V Senátu si jméno vydobyl až počátkem čtyřicátých let jako předseda výboru, který vyšetřoval korupci v armádě. Když se v roce 1944 uvažovalo o novém viceprezidentovi, zjistilo se, že jsou všichni významní kandidáti na toto místo pro nějakou část voličstva demokratů nepřijatelní. Nakonec zbyl nevýrazný Truman, kterého ovšem prezident Roosevelt skoro vůbec neznal. Když svého zástupce pozval do Bílého domu na formální návštěvu, měl Truman takovou trému, že se téměř nezmohl na slovo. Než se ovšem stačil v novém úřadě zabydlet, Roosevelt zemřel -a Truman se stal v dubnu 1945 nejmocnějším mužem Spojených států.

SPRAVEDLIVÝ ÚDĚL


Prý se cítil, jako by na něj spadl Měsíc, hvězdy a všechny planety. Neměl šarm, prestiž ani vzhled aristokrata. Byl to jen outsider, neúspěšný obchodník s módou bez vzdělání. V Bílém domě měl okolo sebe sotva třicet lidí, nejvlivnějšími osobami byli staří přátelé z Missouri. Jejich jedinou kvalifikací bylo, že od mládí hrávali s Trumanem pravidelně poker. Přesto si nový prezident získal voliče, i díky tomu, že v bojích se Senátem vystupoval velmi houževnatě.
Podařilo se mu rychle demobilizovat ozbrojené síly a úspěšně bojovat s poválečnou inflací. „Recese je to tehdy, když váš soused ztratí práci. Deprese je to tehdy, když ztratíte práci i vy,“ vysvětloval voličům.
V roce 1947 sjednotil všechny ozbrojené síly, zřídil Ústřední zpravodajskou službu (CIA) a omezil volitelnost prezidenta na dvě období. Důležitým úkolem byla pacifikace odborů. „Zdegenerovaní odboroví předáci mají desetkrát vyšší plat než váš prezident. Chci, abyste vy, kdo jste bojovali o záchranu národa, šli se mnou a zlikvidovali všechny ty předáky, komunistické brigády a rusácké senátory a poslance a udělali z této vlády vládu lidu a pro lid!“ můžeme číst v jednom jeho neproneseném projevu.
Úspěšným prezidentovým tahem bylo jmenování Deana Achesona státním tajemníkem a George Marshalla ministrem obrany - oba pozitivně ovlivnili další směřování americké zahraniční politiky, pomohli navrátit poválečný svět k životu. „Myslím, že už nemůžeme přistupovat na žádná kompromisní řešení. Mažeme se se Sověty moc dlouho,“ prohlásil Truman v lednu 1946, kdy USA řešily otázku, zda se vrátit k dřívější politice izolacionismu, nebo se ujmout role velmoci, jež bude prosazovat své zájmy v Evropě a postaví se sovětské expanzi. V březnu 1947 pak vystoupil před Kongresem s požadavkem poskytnutí ekonomické pomoci Řecku a Turecku a tato pomoc byla posléze rozšířena i na Německo, Rakousko a Itálii. Tzv. Trumanova doktrína, realizovaná prostřednictvím Marshallova plánu, pomohla stabilizovat demokratické režimy v evropských státech, byla ale také počátkem studené války. Moskva ztratila naději na další expanzi a musela se soustředit na upevňování svých pozic ve východní sféře. Truman prohlásil Spojené státy za světového policistu, a dokonce i izolacionističtí senátoři podporovali jeho návrh na vytvoření NATO, jehož hlavním strategickým úkolem bylo poskytnout pomoc evropským státům v případě sovětské agrese.

SIONISTA


I přes úspěchy v zahraniční politice jen málokdo předpokládal, že by se Truman mohl ve volbách roku 1948 opět stát prezidentem. Jeho kandidatura byla v době převahy republikánů spíše formální, navíc měl prezident tak málo peněz, že v rádiu docházelo k přerušení jeho předvolebního projevu - neměl na zaplacení delšího času. Takže většinou objížděl voliče vlakem. Procestoval osmnáct států a denně pronesl patnáct projevů, v nichž nikdy nezapomněl zmínit poslední úspěchy místního baseballového týmu a představit svou ženu a dceru. Měl problémy se získáním voličů v jižanských státech, kde odpor vyvolávala jeho obhajoba lidských práv. Na druhou stranu věděl, že musí získat vlivné židovské hlasy. I proto v roce 1948 uznaly USA Izrael. Truman, rázem označovaný za sionistu, měl přitom k Židům vztah velice ambivalentní. V jeho deníkových záznamech dva roky po válce čteme: „Židé mi připadají velice, ale velice sobečtí. Nestarají se, kolik Estonců, Lotyšů, Finů, Poláků, Jugoslávců nebo Řeků je zavražděno nebo trpí, jde jim jen o to, aby se dostalo výsadního zacházení právě a jen jim. Ale když mají moc, v krutosti a bezohledném zacházení se slabšími se jim nevyrovná ani Hitler, ani Stalin.“
Naštěstí pro Trumana byl jeho republikánský protikandidát Dewey naprosto neschopný. Jeho prohlášení během půlroční kandidatury by se dala shrnout do tří vět: „Zemědělství je důležité. Naše řeky jsou plné ryb. Naše budoucnost leží před námi.“ Vyhraný souboj se proto změnil ve fiasko: v několika novinách sice den po volbách vyšly titulky „Dewey poráží Trumana“ i s fotografiemi kysele se šklebícího prezidenta, ale k překvapení všech Truman nakonec obhájil svůj úřad.
A navrch se stal velmistrem Veliké lóže zednářů v Missouri.
Druhé Trumanovo prezidentské období nepatří k dobrým rokům pro Ameriku. Úřadování ztrpčili Trumanovi dva lidé: generál Douglas MacArthur a senátor Joseph Raymond McCarthy, kvůli němuž vypukla ve Spojených státech v roce 1950 rudá hysterie. McCarthy, prahnoucí po mediální slávě, obvinil ministerstvo zahraničí, že je prolezlé komunisty. Při svém urputném boji proti demokratickým politikům obvinil dokonce Achesona a Marshalla, ač nikdy neodhalil ve vládě jediného komunistického agenta. Mimochodem: po nedávném odtajnění některých dokumentů vyšlo najevo, že v USA působilo v té době asi 400 sovětských agentů a že McCarthy skutečně některé z nich vyšetřoval, aniž by jim cokoliv dokázal.
Vzestup komunistické Číny a válečná situace v Koreji Američanům signalizovaly, že demokraté už nejsou schopni zvládat řízení studené války. Americký generál v Koreji Douglas MacArthur třináct let nevkročil na půdu Spojených států, přesto se stal významným politickým hráčem, jehož názory a metody nekorespondovaly s rozkazy Trumanovými.
Zatímco generál ohromoval veřejnost velkohubými prohlášeními,Trumanova popularita strmě klesala (přestože unikl na podzim roku 1950 pokusu o atentát, který na něj podnikli dva mladí Portorikánci). Když MacArthur místo ukončení bojů zaslal Číně urážlivé ultimátum,Truman se rozběsnil. „Zmařil předání návrhu na zastavení palby. Měl jsem sto chutí hodit ho do Čínského moře. V životě mě nikdo tak nerozčilil. Je to ten nejhnusnější podraz, jaký může podřízený svému nejvyššímu veliteli udělat.“ Poté se s obávaným generálem poprvé setkal. „Čekal na letišti v rozepnuté košili, na hlavě umaštěnou čepici od maskáčů, kterou evidentně používal aspoň dvacet let, ujistil mě, že čínští komouši útočit nebudou.“ Zaútočili, zvítězili a Truman měl konečně dobrý důvod generála sesadit. Po odvolání přišlo do Bílého domu 80 tisíc dopisů, které většinou protestovaly proti MacArthurovu odvolání. Když generál přicestoval do San Franciska a uvítalo ho sto tisíc lidí, Truman pochopil, že nemůže být znovu zvolen. Třebaže o tom uvažoval.
Jeho poslední čin v prezidentském úřadě byl příznačný, odkazoval na dobu jeho vstupu do Bílého domu: zatímco na počátku stála atomová puma, na konci, v lednu 1953, oznámil Truman vývoj vodíkové pumy.

STÁTNÍK


„Politik je člověk, jenž rozumí vládnutí.
Státník je politik, který je aspoň patnáct let mrtvý,“ podotkl hořce Truman, jehož v padesátých letech za státníka nepovažoval nikdo. Pro komunisty se z amerického prezidenta stal následovník Hitlera a rovněž západní evropští intelektuálové ostouzeli Spojené státy a jejich představitele, seč mohli. Truman se stal nejoblíbenějším terčem politických vtipů a karikatur v novinách a časopisech.
V prezidentském důchodu strávil dvacet let, zemřel 26. prosince 1972. Teprve po jeho smrti byl jeho obraz výrazně rehabilitován a historici ho začali řadit k nejdůležitějším americkým prezidentům. „Žádný egoismus se nikdy nepostavil mezi něj a jeho práci,“ napsal Dean Acheson. Rozhodoval se prý podle toho, co považoval za správné, aniž by se ohlížel na důsledky, které by to mohlo mít pro jeho vlastní osobu. Jen málokdo dokázal ocenit jeho kvality už dříve. Jedním z nich byl Winston Churchill, který Trumana navštívil těsně před odchodem do penze. „Velmi jsem vás podcenil. Vy jste přesto více než kdokoliv jiný přispěl k záchraně západní civilizace,“ sdělil mu poté, co ho americký prezident obehrál v pokeru o několik stovek dolarů.

Lukáš Kašpar


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama