Adele

ZA JEJÍMI ZÁDY o ní můžete třeba tvrdit, že je globální hvězdou. Můžete o ní říkat, že zlomila většinu letitých rekordů, jimiž britský hudební průmysl trpěl. Například je první žijící umělkyní od Beatles (konkrétně od roku 1964), která má dva singly a dvě desky mezi prvními pěti pozicemi v těchto žebříčcích. Jistě, v dobách Beatles to možná znamenalo víc než dnes, ale fakt, že se to povedlo až téhle mladici téměř padesát let po liverpoolských legendách, o něčem svědčí. Ve třiadvaceti letech se přitom Adele, dívka s neideální postavou, ale téměř ideálním hlasem, nepovažuje za zpěvačku. Jak nedávno řekla časopisu Out: „Vždycky říkám, že jsem spíš žena, co zpívá, než zpěvačka. Definice zpěvačky je pro mě například Aretha Franklinová, Carole Kingová nebo Etta Jamesová.“

EXPERTKA NA ZLOMENÉ SRDCE

Na předávání Brit Awards 2011, jež proběhlo v únoru v Londýně a na kterých Adele Adkinsové (jak zní celé jméno téhle netypické super star), její kouzlo celkem pregnantně shrnul James Corden, jenž ceremoniál uváděl: „Nic se nevyrovná tomu, když slyšíte písničku, kterou jste nikdy předtím neslyšeli, od člověka, jehož neznáte, a přesto naprosto přesně vystihuje to, jak jste se cítili v jeden konkrétní moment vašeho života. Adele ve vás tenhle pocit dokáže vyvolat znovu a znovu. I proto je momentálně první v hitparádách v neuvěřitelných sedmnácti zemích. Pokud jste někdy měli zlomené srdce, za pár okamžiků se vám vybaví, jak jste se tehdy cítili …“

Corden je velmi schopný moderátor a autor a zkratka, již pro tenhle svůj krátký vstup zvolil, je téměř bezchybná. Největší síla Adele je totiž nejen v jejím hlasu, ale především v naléhavosti a opravdovosti, s nimiž dokáže popsat běžná teenagerská a adolescentní dramata – rozuměj bolestivé rozchody. Texty mají naléhavost a opravdovost – a pokud uvážíme, že jejich autorkou je dívka, která podle vlastních slov nepřečetla knížku deset let, musíme Adele přiznat nezvyklý talent na psaní. „Jsem jedináček a od nějakých pěti let mám vážný problém s tím, jak sdělovat emoce. Když mě máma seřvala, že jsem si neuklidila pokoj nebo něco, vždycky jsem se omlouvala písemně na takových papírcích,“ tvrdí Adele ve zmíněném rozhovoru pro Out. Právě z těchhle papírků evidentně vznikla její schopnost popisovat nejniternější problémy, jež cítila, a to způsobem, který občas bere dech. „Nemám hranice upřímnosti. Někdy si říkám: Hele, tohle už je moc, to psát nebudu, ale jindy mám náladu, že chci, aby bylo slyšet úplně všechno, co cítím,“ tvrdí zpěvačka v jiném rozhovoru. Nutno říct, že platí spíše to druhé.

NOVÁ, LEPŠÍ AMY WINEHOUSEOVÁ

Příběh Adele Atkinsové je tak moderně anglický, až to hezké není. Narodila se 5. května 1988 v chudé části londýnské čtvrti Tottenham svobodné matce, jíž v té době bylo, alespoň podle zpěvaččiných slov, „18 a půl“. Otec podle jejích slov „nebyl nikdy v dohledu“, ale Adele ví, že je to velšský dělník, který staví lodě. S otcem se nestýkají a podle Adele je to tak v pořádku. „Nemám dojem, že bych o něco přicházela.“ Její matka je aktivní typ – vyrábí nábytek, organizuje vzdělávání pro seniory a má spoustu dalších aktivit. Především ale malou Adele už někdy ve třech letech vzala na první koncert – na kapelu The Cure. Což určilo spoustu věcí na dlouhou dobu dopředu. Zpěvačka začala být podle svých slov „ujetá na hlasy“ a matka ji v její zálibě podporovala, seč jí síly a peníze stačily. Nutno podotknout, že Adele tehdy poslouchala hlavně Spice Girls. V roce 1999 se ale přestěhovala s mámou do jižního Londýna, kde se setkala s úplně jinou hudební kulturou – s černošským R&B, Destiny’s Child a vedle toho třeba s Ellou Fitzgeraldovou. To bylo její hudební menu na jih od Temže. Co bylo ale nejdůležitější: Adele uměla většinu zpěvaček, jež poslouchala, napodobit a jejich party poměrně přesně přezpívat. Za podpory matky se dostala na The BRIT School, umělecký institut, který absolvovala třeba Amy Winehouseová. Vedle zpěvu se tu Adele naučila třeba základy práce v nahrávacím studiu nebo základy právničiny dobré pro podepisování smluv s nahrávací společností. To se hodilo hned vzápětí. Přesto se podle svých slov snažila osudu Amy Winehouseové vyhnout. Nikdy nebrala drogy a prý nikdy ani nebude. A v poslední době omezila pití, jemuž jako správný anglický teenager holdovala náruživě a od útlého věku. „Mám ráda červené víno. Když jsem se do něj pustila, nevěděla jsem, kdy přestat. Měla jsem pak tak červenou pusu, že to vypadalo, jako bych někomu ukousla ruku.“

XL RECORDINGS PRO XL ZPĚVAČKU

Po talentované zpěvačce okamžitě vystartovala společnost XL Recordings. A to na základě pouhých tří demosnímků, jež Adele vytvořila jako školní práci a její kamarád je náhodou pověsil na svůj Myspace. V tu chvíli za sebou měla jen pár vystoupení po hospodách pro maximálně deset lidí. Síla jejího talentu se projevila vzápětí – i přesto, že z ní nahrávací společnost chtěla mít okamžitě novou Amy Winehouseovou, Adele velmi rychle vedení gramofirmy srovnala do latě; bude si psát pouze své vlastní skladby, bude dál pokračovat ve své linii tvorby, která reprezentuje spíše melancholické kousky. A rozhodně nebude hubnout. „Nejsem pitomá, abych si myslela, že musím za každou cenu být hubená. A je mi to jedno, i když o mně občas lidi říkají pěkně hnusné věci. Vždycky jsem byla silnější a rozhodně na tom nehodlám nic měnit. Mám své tělo ráda a změnila bych ho pouze, pokud by mi hrozily zdravotní komplikace … nebo kvůli nějakému klukovi. Vlastně žádná z holek, které znám, si dneska z nadváhy nic moc nedělá, řeší ji spíš moji kamarádi … A to nejsou ani teplí. Jen se snaží být hubení, jak je to teď v módě. Což je podle mě moc.“

KLIKA V AMERICE

Nahrávací společnost XL Recordings patří k nejpružnějším a nejodvážnějším hudebním vydavatelstvím současnosti. Její majitelé věděli, že je třeba Adele dostat na americký trh, a to rychle. Debutové album 19 vyšlo v Americe skoro stejně rychle jako v Anglii a Adele vyrazila na tradiční koncertní šňůru … ale v polovině ji přerušila a kvůli svému tehdejšímu příteli se vrátila do Anglie. „Nemůžu uvěřit, že jsem to udělala, ale hrozně jsem tehdy chlastala …,“ tvrdila Adele časopisu Nylon později. V tu chvíli to vypadalo, že se útok na USA nepovedl a peníze, jež XL Recordings do pokusu investovaly, vyletí oknem. Poslední promo akcí bylo vystoupení zpěvačky v pořadu Saturday Night Live. Díl měl, zejména díky účasti Sarah Palinové, rekordní sledovanost a Adele byla hned následující den se svým albem nejstahovanější umělkyní na iTunes. Následujícího roku dostala dvě Grammy a Amerika jí ležela u nohou. A to do té míry, že její další desku se rozhodl produkovat Rick Rubin, americký superproducent a specialista na velké kariérní obraty a starty, a navíc muž s citem pro „opravdovou píseň“ (stačí vzpomenout na velký návrat Johnnyho Cashe). Na albu 21, které vyšlo letos v zimě, dokázal Rubin z Adele vytvořit téměř countryovou zpěvačku. Ta nový zvuk jednoznačně přijala za svůj, hlavně proto, že, jak sama říká, řidič jejího tourbusu jí pouštěl spoustu nahrávek se současným nashvillským soundem.

SRDCE JE ZLOMENÉ, DOKUD SE NESPRAVÍ

Album 21 provedlo cosi jako celosvětový kobercový nálet na posluchače. Vedle zmíněného rekordu, kdy Adele porazila Beatles, se stala také první umělkyní v Británii od roku 1999, jež dokázala dostat dvě alba na první dvě místa hitparády. Hodně pomohlo i vystoupení na zmíněných Brit Awards. Na rozdíl od ostatních vystupujících zazpívala Adele skladbu Someone Like You, naprosto nekompromisní rozchodovou baladu, která by dojala i míchačku na beton. Bez jakýchkoli efektů, pouze za doprovodu piana. Právě tak jsou její skladby nejsilnější, což je sympatické zejména v době, kdy jsou popové písně většinou vyráběné v produkčních továrnách a kdy zpěvačky jako Lady Gaga bojují o pozornost vyklouzlými bradavkami. Adele ale tímhle směrem nejde a jít nehodlá. Odmítá vystupovat na velkých festivalech typu Glastonbury, protože se prý stydí. Sál v Earls Court v Londýně, kde se konaly Brit Awards, však rozsekala svou baladou stoprocentně. Skladbu mimochodem napsala den po rozchodu stejně jako svůj druhý velký singl z alba 21 s názvem Rolling in the Deep. Co rozchod, to hit. A nezdá se, že by se to mělo změnit. „Možná bych mohla napsat skladbu o nakupování v Ikee, ale jsou věci, které mě nepřejdou tak snadno. Když jsem Someone Like You hrála na Brit Awards, říkala jsem si: Teď se můj bejvalej kouká na televizi a je strašně spokojenej z toho, jak jsem bez něj zoufalá. Ale na druhou stranu jsem tušila, že asi bude i pyšnej.“ A následně Adele nadšeně vypráví o tom, jak blízcí si s bývalým přítelem byli. „Nedávno jsem přišla na své nové životní moto: Bude to bolet, dokud to nepřestane bolet,“ tvrdí Adele. Pokud jí tenhle životní přístup vydrží, čekejte další balady, jež budou věrně kopírovat pocity, které jste zažili při svých nejhorších rozchodech …