Thomas Kinkade | Reflex.cz
nahoru

Thomas Kinkade

Kateřina Kadlecová7. června 2012 • 00:15

Zaregistroval si ochrannou známku Thomas Kinkade, Painter of Light, a stal se „nejsbíranějším“ žijícím americkým malířem. A to se mezi sběratele nepočítají všichni majitelé kinkadovských puzzle a kalendářů a přáníček a hrnečků, které tento marketingový génius s pošramocenou pověstí dokázal přesvědčit o velkoleposti svých sentimentálních maleb, za jejichž originály i reprodukce se po světě ročně utratí ke sto miliónům dolarů. Kalifornský kýčař THOMAS KINKADE 6. DUBNA ZEMŘEL NA OTRAVU ALKOHOLEM A VALIEM, ale zapomenut hned tak nebude.

 

NE ŽE BY ŠLO o bůhvíjak váženého umělce. Po smrti čtyřiapadesátiletého Thomase Kinkada nabízejí kupci na serveru eBay za jeho menší originály kolem 25 000 dolarů, tedy necelého půl miliónu korun. Současní majitelé za ně před deseti dvaceti lety platili více než dvojnásobek, jenže tehdy existovalo na 350 Kinkadem licencovaných galerií výhradně s jeho produkty (nebo díly, jak je libo). Nyní je jich méně než polovina, většinou už se nespecializují jen na Kinkada a až na padesátku těch mezinárodních, převážně kanadských, jsou všechny v USA. Protože většina kultivovaných Evropanů by zřejmě na návštěvě takové Thomas Kinkade Signature Gallery neodolala nutkání zabodnout si dezertní vidličky co nejhloub do obou očí, jen aby na ty přeslazené omalovánky nemusela koukat.

 

PORTRÉT UMĚLCE V JINOŠSKÝCH LETECH

Thomas Kinkade se narodil 19. ledna 1958 a dětství v kalifornském městečku Placerville zdaleka nebylo tak idylické jako jeho pozdější tvorba. Dítě svobodné matky, která pro ně byla světicí a později múzou, se však dokázalo díky svému talentu vymanit z chudobného prostředí – dospívající Kinkade po dva roky navštěvoval jednu z nejlepších univerzit na světě, Kalifornskou univerzitu v Berkeley, načež zamířil na další oslnivou hvězdu, pasadenskou Art Center College of Design. Právě zde potkal Jamese Gurneyho, pozdějšího oblíbeného ilustrátora knih žánru scifi a fantasy, s nímž se vydal napříč Státy a rozpracoval příručku skicování. Ta se výborně prodávala, což oběma pětadvacátníkům za jistilo psnout neznámou ženu za poprsí. V rámci značkování území neboli „očurávání písečku“ pomočil koncem 90. let přímo před anaheimským hotelem Disneyland skulpturu nebohého Medvídka Pú, jak na něj napráskal Terry Sheppard, jeho někdejší zástupce ve firmě. „Tohle je pro tebe, Walte,“ vzkázal prý tehdy podroušený Kinkade Disneymu do nebe, zatímco „maloval světlem“, tentokrát tekutým. O návštěvách nevěstinců a barů s podřízenými či o Tomových alkoholových excesech se u soudu zmiňoval snad každý druhý vyslýchaný.

 

U soudu? To bylo tak: od zmíněného roku 2006 začal počet Kinkadových galerií strmě klesat – nejen kvůli světové ekonomické krizi, ale i pro několik žalob a statisícových pokut zaplacených galeristům- -provozovatelům franšíz. Do vyšetřování se tehdy zapojila i FBI. Kinkadovo vedení zatajovalo před investory a partnery v podnikání důležitá fakta a akcie zázračně spadly z 25 dolarů za kus na tři, jen aby si mohl Kinkade svou druhdy soukromou firmu z rukou akcionářů koupit zpět za směšných třiatřicet miliónů ... Představte si k tomu, že jako akcionář investujete kolem sta tisíc dolarů, abyste si otevřeli pobočku KKK (Kinkadova konzumního kýče), a z kalifornského ústředí vám pak navážejí do skladu neprodejné staré kusy, které prostě musíte prodávat o pěkných pár desítek dolarů dráž než Kinkadův outlet pár kilometrů od vašich dveří, abyste nezkrachoval, jak se ostatně mnohým galeristům stalo.

 

HODNOTY NA ZDI

Kinkade, ač žil v honosném sídle a pro malování měl vyhrazenou přesně takovou kamennou kůču, jaké zobrazuje na plátně, se považoval za obyčejného chlapíka s maloměstskými kořeny. Proto mu nikdy nečinilo problém apelovat svými obrazy na široké masy. Používal k tomu všemožné zbraně – tvrdil, že jeho cílem je spojit uměním lidi všech barev a náboženství a prodchnout jejich život mírem a radostí. „Umění je podle mě nástrojem inspirace,“ řekl deníku New York Times roku 2001. „Lidé, kteří si na zeď pověsí můj obraz, si na zeď pověsili svoje hodnoty: víru, rodinu, domov, prostší způsob života, krásu přírody, ticho, klid, mír, radost.“

 

Ty vznosné ideje přítomné v prvo plánových scénách na Kinkadových obrazech pochopitelně inspirovaly spoustu vtipálků, kteří do pláten elektronicky vnesli různé nepěkné elementy. Chaloupky s okny, která na Kinkadových plátnech září a zvou příchozí do útulné sednice, evidentně navštívil vlastník těžkotonážního plamenometu, malebný břeh potůčku s kostelíkem ze vzduchu ohrožuje letectvo ve spojení s Marťany, ze země zase smilníci. Nejhůř dopadly příjezdové cesty, vodopády a vodní toky obecně – do nich prepubescentní nekňubové vetkli těla mrtvých klaunů a monster z Hvězdných válek. Jako by nesnesli pohled na tu krásu, něhu a idylickou harmonii vyzývající ke kontemplaci a usebrání.

 

KINKADŮV POMNÍK

Thomas Kinkade si užíval svůj americký sen plnými doušky. Svědčí o tom jak jeho záliby zmíněné výše, tak třeba dva roky staré zatčení za řízení v opilosti, případně fakt, že o sobě nechal natočit příšerný, částečně autobio grafický snímek Thomas Kinkade’s Christmas Cottage, Vánoční chaloupka, což je jméno jednoho z jeho nejslavnějších (vy víte, co to znamená!) obrazů. Kinkadova mentora si v tom nostalgickém vánočním pšouku zahrál Peter O’Toole, což by mu zajistilo moře kritiky, kdyby se roku 2008 na ten pro diabetiky smrtící slaďák někdo podíval. Jako by si Kinkade stavěl pomník.

 

Malíř zemřel 6. dubna 2012 ve svém kalifornském sídle v Monte Serenu. Jeho přítelkyně Amy Pintová původně tvrdila, že zesnul ve spánku a přirozenou smrtí, ale pitva ukázala, že ti dva do sebe celou noc házeli pilulky valia a zapíjeli je alkoholem. „Příběh a odkaz Thomase Kinkada jsou příběhem triumfu a tragédie. Myslím, že nikomu z nás neuškodí se nad ním zamyslet,“ řekl pro L. A. Times Terry Sheppard, již zmíněný někdejší přítel a blízký spolupracovník Malíře světla, pro kterého si nakonec přišla temnota nečekaně brzy.



reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější