Miroslav Jansta | Reflex.cz
reklama
nahoru

Miroslav Jansta

Petr Holec18. října 2012 • 00:15
Miroslav Jansta
Miroslav Jansta
• foto: 
Profimedia.cz

„On by mohl být Tony Blair ČSSD, není zakuklený komunista,“ říká o vlivném advokátovi, lobbistovi premiérů a nyní šéfovi ČSTV MIROSLAVU JANSTOVI (50) někdejší vysoký státní úředník. „Umí tancovat na hraně nože, nikdy ale nejde za ni. Není typ igelitek plných peněz.“ Což je ironie: právě Janstu, kariéristu s tváří hráče pokeru, si kdysi vychovávala jako budoucí kádr právě KSČ. V čele ČSTV teď Jansta poprvé vystoupil ze šedé zóny. A možná míří výš.

reklama

 

V ŽIVOTĚ NADŠENÉHO basketbalisty, majitele profesionálního týmu ČEZ Basketball Nymburk a šéfa basketbalové asociace to není zdaleka jediná ironie. Spíš naopak. Jeho život jako by plnily hlavně ironie. Sám bývalý slibný kádr KSČ o sobě například rád vypráví, jak v roce 1989 spoluorganizoval památný studentský pochod k výročí 17. listopadu, jenž odstartoval sametovou revoluci. Nebo jak zakládal občanská fóra bojující proti komunistické moci. Zní to skoro jako werichovská pohádka – v roce 1985 vstoupil do KSČ, a už za čtyři roky proti ní vedl národ!

 

POMOZ NAHORU, POMOZ I DOLŮ

Málokdy však od Jansty uslyšíte, jak pomáhal politicky stvořit kdysi nadějného mladého železničáře se slabostí pro hloupější kantýnské a později premiéra i šéfa ČSSD jménem Stanislav Gross, jenž na rozdíl od něj byl typem igelitek plných peněz. Nebo jak Jiřímu Paroubkovi doporučil coby volebního manažera plačtivého trafi kanta Jaroslava „Tryskáče“ Tvrdíka; ten pro změnu svou neschopností nejdřív málem zruinoval ČSA a poté i ČSSD, když před parlamentními volbami v roce 2010 uvěřil, že se stamilióny na kampaň tisknou v Lidovém domě.

 

Anebo jak se zhlédl v egomaniakovi s motýlkem Davidu Rathovi, bývalém televizním katovi a ministru i hejtmanovi ČSSD, jenž kvůli podezření z korupce hnije v litoměřické vazbě. V ČSSD Jansta nikdy neměl vyšší funkci než vlastnictví členské legitimace a nikdy nikde politicky nevystupoval, přesto však až do Paroubkova pádu de facto patřil do vedení. Když zrovna neřídil personálie, radil straně s tím, co ještě smí a co už naopak smrdí Litoměřicemi.

 

„Mít moc delegovanou volbou s sebou nese zodpovědnost. Výhodnější je mít moc vyplývající z peněz a vlivu,“ popisuje Janstův politicko- obchodní modus operandi i pozdější coming-out ze zákulisí ČSSD a následné ovládnutí ČSTV zdroj blízký straně. „Už se v šedé zóně bál, potřeboval ofi ciální legalizaci své činnosti ve formě mocné instituce. A co je lepší než ČSTV propojený těsně s politikou?“

 

Což je další ironie: Janstu, mnohaletého sportovního bafuňáře, určitě nikdo nepodezříval z boje proti despotickému kápovi Sazky Aleši Hušákovi, jenž přes největší loterii ovládal i párijský ČSTV. Dokud se ovšem na obzoru neobjevili vlčáci typu miliardářů Petra Kellnera a Karla Komárka a Jansta neucítil krev. Přitom lidé, kteří ho znají, se shodují: šéfování a reorganizace ČSTV jsou první velká věc, již Jansta v životě dělá skutečně upřímně, protože sportem žije.

 

POKER FACE

Málokdo mimo politiku a sportovní byznys vlastně Janstu zná. Nymburský rodák se vždy držel zásady, že kdo není vidět, jako by neexistoval. A kdo neexistuje, nemůže být za nic zodpovědný, ne? Jak tedy mohl čistit Grossovi cestu ve státním podniku ČEZ, byť se to z velmi nestátního chování fi rmy dávno nezdá, když nemá žádnou funkci? „Tvrdík byl hráč a Jansta ho zezadu koučoval,“ popisuje jeho byznys model bývalý člen ČSSD.

 

Většina lidí tak Janstu po prvé viděla až v pořadu ČT24 Hyde Park. Do jeho interaktivního studia usedl coby nový šéf ČSTV, jenž přišel odvážně vyčistit Hušákův svinčík, plný nesmyslných mnohamiliónových výdajů. A Jansta nezklamal, ukázal svou pravou tvář: chytrý, hadovitě ostražitý oportunista. A když je třeba, i velmi asertivní manipulátor, co si nenechá skočit do řeči. Současně z něj ale moderátor ani diváci nevytáhnou ani o hlásku, emoci či gesto víc, než jim hodlá věnovat.

 

Kdybyste nenápadného prošedivělého muže v šedém obleku a s obtloustlou tváří aparátčíka potkali na ulici, řekli byste, že do současnosti vstoupil přímo z horšího seriálu Jaroslava Dietla, jen si v závodní kantýně zapomněl obligátní vikslajvantový kufřík. Přitom jde o jednoho z velmi vlivných a zámožných lidí. „Zákulisní vyběhávač,“ nazval jej trefně ekonomický novinář Miroslav Motejlek. Je třeba se o premiéry postarat, aby měli čas na práci, popsal vlastní činnost Jansta.

 

STANDA MĚ RESPEKTUJE (A JÁ RESPEKTUJI STANDU)

V televizi Jansta ochotně nastínil svou vizi organizace sportu: prim bude nově hrát olympijský výbor zastřešující národní reprezentaci a ČSTV se bude starat o sportovní svazy zastřešující místní sport. Když však přišla řeč na politiku, nejradši by divákům (z nichž mu v hlasování většina nevěřila) přepnul na jiný program. Lidé se ptali, jak mu mají věřit, když stál za Grossem i Paroubkem a inkasoval mnohamiliónové zakázky navázané – byť i nepřímo – na stát? Někteří jej k jeho nelibosti rovnou nazvali „mafiánem“.

 

Jansta je mistr zenu, navíc z advo kacie vytrénovaný osobnostní pružností. Odpovídal takovým stylem, že nešlo poznat, jestli v imitaci chlapecké nevinnosti vykradl on Grosse, nebo Gross jeho. Skoro jako by vždy byl někde krátce před tím, než se tam stalo něco špatného. Popřel například, že by stál za nákupem akcií fi rmy Moravia Energo pro Grosse, i když je krátce předtím držel pro jiné klienty jako komisionář. Stejně tak nebyl v Toskánsku, když se tam odehrál památný lobbistický summit, byl tam jen krátce předtím.

 

Flexibilního pragmatika, pro nějž účel vždy světí prostředky, nezapře ani v případě šéfa českého fotbalu Miroslava Pelty, jehož jméno fi gurovalo v „kapříkové“ úplatkářské aféře. Jansta si takovými zbytečnostmi prostě nerad kalí velké vize. Za jeho šéfování se stal Pelta, muž s vystupováním někde mezi komunistickým řezníkem a vekslákem, místopředsedou ČSTV a zástupcem sportovních svazů. „Pro sport dělá, co může. Pana Peltu znám dlouho,“ vysvětlil vše Jansta.

 

A co Gross, naše národní jizva? „Respektoval mě jako advokáta,“ odpověděl kamenně. „Takže mě respektoval, i když jsem mu řekl, ať se nestane premiérem. Protože si myslím, že premiérem má být člověk vyzrálý, který má i životní zkušenosti. On byl sice dobrý politik, byl pracovitý, ale myslím si, že životní zkušenosti na premiéra neměl. Premiér by neměl být podezřelý, že získává peníze na svou činnost něčím jiným.“

 

VYDĚLÁME SPOLU

Gross jako dobrý a pracovitý politik? Dobrý a pracovitý hlavně pro sebe i pro Janstu. Právě za Grosse totiž začala v sociální demokracii jeho zlatá éra. „V Grossovi viděl svou velkou šanci,“ popisuje jejich vztah zdroj blízký ČSSD. Cesta k ní vedla klikatě. Jansta se podobně jako Miroslav Šlouf, Martin Ulčák či Aleš Hušák – všichni nejdřív také vysocí svazáci či partajníci a dnes lobbisté a podnikatelé – připravoval na roli předvoje pohusákovské KSČ. Ostatně i proto jej vedla v análech StB. Hladký nomenklaturní vzlet ovšem utnula sametová revoluce, k níž nás Jansta tak obětavě dovedl.

 

Mladý právník neměl vůbec špatné periferní vidění. V sedmadvaceti byl kooptován do Federálního shromáždění a nominálním komunistou pro jistotu zůstal až do roku 1991. Oficiální politická kariéra však vzala za své už rok poté, kdy na kandidátce Moravanů propadl ve volbách. Právě tehdy vsadil na ČSSD a začal budovat dvě paralelní kariéry – oficiální advokátskou a neofi ciální politickou. Janstova chvíle přišla, když v ČSSD končil tandem Miloš Zeman – Miroslav Šlouf a nastávala doba Grossova temna, vrcholící jeho ostudným premiérstvím. „Nešlo mu primárně o peníze, ale o moc,“ říká o Janstovi člověk, jenž ho zná přes dvacet let. „To mají společné se Šloufem. Touží po absolutní moci, na kterou se připravovali v KSČ. Jsou jak dvojčata. Nenávidí se, ale současně se obdivují. Stejně přemýšlejí, stejně mluví, čtou stejné knížky a taky přitahují stejné typy.“

 

Jansta Grossovi „ošetřil“ koupi Severočeských dolů státním gigantem ČEZ. Šlo o svinský politický džob od začátku až do konce. O doly měly logicky zájem ČEZ, vedené tehdy Jaroslavem Mílem, jenže Gross je slíbil skupině Appian. Míl byl proto z čela ČEZ kvůli účasti v obchodu odvolán, na jeho místo dosazen Martin Roman a doly nakonec koupily až ČEZ pod jeho vedením. Jansta za to od energetické fi rmy ročně dostává na svůj basketbalový tým deset miliónů korun plus tři milióny jako prémii za přední umístění. Což vlastně není úplně přesné: vzhledem k nebývale štědrému sponzoringu je Nymburk ligovým mistrem nepřetržitě od roku 2004, takže si prémii zaslouží každoročně.

 

NEUMÍM JEN GROSSE

Krátce po akci s ČEZ Jansta utrhl ještě jinou slušnou práci, konkrétně za víc než sto miliónů korun: jeho advokátní kancelář získala zakázku na právní služby bance ČSOB, jíž stát nakonec prodloužil možnost využívat pro svůj byznys pobočky České pošty. Obchod vyšetřovala i policie, svou práci ale zakončila zavřením fasciklu. Janstův vliv nicméně nekončí Lidovým domem. Jak by lyricky řekl nějaký politik, vede napříč politickým spektrem: stále například ve velkém radí i Praze, tradiční baště ODS.

 

V roce 2010 si o tom typicky po svém posteskl bývalý šéf ODS a premiér, tradičně velkohubý Mirek Topolánek. Podle něj Prahu ovládá právě Jansta s Romanem Janouškem, což není politicky právě nejkorektnější spojení. „Opencard je typický double jan, Janoušek – Jansta,“ řekl Topolánek v narážce na kauzu nejslavnější pražské karty. Jansta, jenž si dobře rozuměl i s exprimátorem Pavlem Bémem, ho zažaloval, záhy však žalobu stáhl. Prý mu to nestálo za to. Šéf ČSTV se rád chlubí svým sportovním klubem i organizací úspěšného basketbalového mistrovství světa žen, které neskončilo ostudným fiaskem libereckého střihu. Jeho příznivci jej označují za vizionáře. Málokdo o jeho organizačních schopnostech pochybuje, ostatně tak silné lobbistické impérium nevybudujete, aniž byste neorganizovali i politiku a velký byznys.

 

Problém je, že veleúspěšný Nymburk je do velké míry umělý fenomén nafouknutý polostátními penězi, svého druhu Drnovice. Pošlete peníze jinam a nic moc vám nezbude. Navíc lidé provozující sport na severu země právem argumentují, že by ČEZ měly podporovat především region, kde podnikají. A jak každý ví, Nymburk neleží úplně na severu a košíková není úplně tamní sport.

 

ČISTIČ

Bylo to v dubnu 2005. I Gross tehdy uznal, že to s igelitkami od strýce přehnal, a padl coby premiér. ČSSD se blížila klinické smrti, protože neměla nikoho, kdo by se automaticky ujal premiérství. Její volební preference soutěžily s KSČM. Uculovat se dokonce přestal i Zdeněk Škromach, vždy lidová kopa dobré nálady. Původně se uvažovalo, že se premiérem stane Jan Kohout, muž s velmi podobnou minulostí a bez vlastností jako Jansta. Od půlky osmdesátých let taky komunista a po listopadu 1989 profesionální diplomatický bafuňář s obdivuhodně vágní politickou tváří.

 

„Byl to Jansta, kdo tehdy vytáhl místo Kohouta Paroubka,“ vzpomíná účastník zoufalých seancí v Lidovém domě. „Prostě říkal, že ho má rád a že bude dobrý.“ A Paroubek dobrý byl. Uřvaným třídním bojem připravil ČSSD o koaliční potenciál, takže z ní nikdy neudělal vládní stranu, přestože vyhrál v roce 2010 volby. Na Janstu ovšem nedal dopustit, vždy se ho ptal na názor. „Hrál roli člověka na telefonu, kterému špičky ČSSD volaly, když byl problém,“ popisuje Janstovu funkci někdejší Paroubkův poradce.

 

A měl to znovu být Jansta, kdo Paroubkovi doporučil jako volebního manažera Jaroslava Tvrdíka, jenž se pro neschopnost musel pakovat z čela ČSA. „Tvrdík byl Paroubkův Dalík, byl schopen vykšeftovat úplně všechno,“ říká bývalý člen ČSSD. „Kde Jansta mohl, tak Tvrdíka krotil.“ Zkrotil však i někdejšího šéfa sněmovny Miloslava Vlčka. Někdejší komunista, traktorista a nejhorší klaun ČSSD to podobně jako Gross přehnal s půjčkami v hotovosti a straně dělal krátce před volbami reklamu nebývalým inteligenčním defi citem. Paroubek zuřil. ČSSD nejdřív Vlčka nechala, aby se veřejně znemožnil amatérským právním posudkem, načež nastoupil Jansta s vlastní právní analýzou a popravu dokonal. Tím však jmenný seznam jeho politicky mrtvých či polomrtvých oblíbenců nekončí. Podobně jako za Grossem a za Paroubkem stál Jansta až donedávna i za Davidem Rathem. Do sebe zamilovaný lékař s motýlkem, jenž i v politice vždy věřil především vlastní diagnóze i léčbě, se však v druhé polovině hejtmanování zcela utrhl z běžného partajního orbitu a podle hlasů z ČSSD už hrál jen sám na sebe. Nebylo mu pomoci.

 

POPRVÉ MEZI LIDMI

Letos Jansta poprvé vystoupil ze šedé zóny a vede ČSTV. Legrace je, že nikdo v ČSSD vlastně nezná jeho politické přesvědčení. Stejně jako kdysi býval komunistou čínského typu, kdy zločinnou partaj pouze využíval jako výtah k moci, chápe zřejmě i ČSSD coby mocenskou strukturu, od níž odvíjí svůj vliv. Od lidí z ČSSD jsem ohledně jeho politických barev slyšel vše od toho, že má rád sociální smír, přes paralelu s Blairem až po tvrzení, že zná pouze moc.

 

A politický poker face udržuje i sám Jansta. Lidé, kteří ho znají, říkají, že nástup do čela partaje a vysoké politiky v budoucnu „nevylučuje“. Podle některých by mohl za několik let klidně kandidovat i na prezidenta. Všichni oslovení se nicméně shodnou v jednom: nikdy nepůjde do ničeho nejistého, jak se kdysi naučil v KSČ.



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama