Nadšený chodec a talentovaný psavec s výjimečným smyslem pro humor právě knižně publikoval jeden z nejlepších českých cestopisů – za šest týdnů ušel 1400 kilometrů a dorazil až do Jeruzaléma. Mladá Japonka se nás pro změnu snaží naučit uklízet a zbavovat se věcí, a v mém případě uspěla. Mimochodem – oběma knížkám se budeme podrobně, na prostoru celkem osmi stran, věnovat v příloze Excellent, která v Reflexu vyjde 10. prosince.
Třiadvacetiletý vysokoškolský student Ladislav Zibura už toho ušel celkem dost – byl pěšky třeba v Santiagu de Compostela nebo v Římě. Až ze své dosud nejdelší cesty ovšem napsal knihu. 40 dní pěšky do Jeruzaléma je úžasně, až saturninovsky vtipný deník putování zejména Tureckem. On totiž „Zibi“ kvůli válce v Sýrii, ale i kvůli bezpečnostní situaci Izraeli a Palestině nemohl tak úplně jít po souši, tedy z Turecka přes Sýrii, a musel z Antalye přeletět do Istanbulu a odtud do Tel Avivu. Což je ovšem úplně jedno, protože to na lehkosti jeho psaní a i počínání na cestě (ten lehkovážník šel bez mapy!) nic nemění. Zibura v knize tvrdí, že „neexistuje způsob, jak poznat zemi lépe, než ji metr po metru projít pěšky“, což nejenže učinil, ale navíc se oba státy, které mu stály v cestě, rafinovaně pokusil s odpuštěním vyžrat a ukrást jim duši neustálým fotografováním. Jeho kniha patří do kategorie „feel good“, zanechá ve vás báječný pocit, že svět je dobrý a že všichni muslimové, židé a Turci jsou až nekřesťansky pohostinní, neboť poutníka neustále „bezohledně zvou na večeři“ a jejich jediným koníčkem je to, že „ve volném čase rádi hostí lidi“. Popis unikátní cesty doplňují strašně milé příběhy lidí, kteří Ladislava posbírali u cesty, nakrmili ho, vykoupali a vyprovodili za dalšími dobrodružstvími. Jo a mizerné turistické fotky v knize nečekejte – autor (nebo nakladatel) byl rozumný a nechal ji raději vybavit černobílými kreslenými fórky.
Při úklidu usilujte o dokonalost! Začněte vyhazováním! Oblečení nerovnejte do komínků, ale poskládané ho řaďte svisle jako knihy v knihovně! A když už jsme u knih, těch se hned zbavte – buď jste je už četli, nebo je číst nechcete, když jste je doteď neotevřeli; každopádně vám k ničemu nejsou. Uklízejte jednorázově, s nadšením a efektivně, tak nějak jednou provždy. Všechno musíte mít vyložené pěkně na očích a v dosahu, abyste měli přehled, kde a co vlastně máte. A hlavně: nekupujte si nesmysly a bez milosti vyražte všechno, co vám nepřináší radost!
Kniha dnes jedenatřicetileté Marie Kondo Zázračný úklid s lákavým podtitulem Pořádek jednou provždy (vydal ji Knižní klub, který trestuhodně nepořídil překlad z japonského originálu, ale z anglického překladu) se stala globálním hitem, ve Spojených státech si jeden čas držela první místo na žebříčku bestsellerů New York Times a i úplně čerstvé české vydání z Edice světový bestseller Knižního klubu se slušně prodává, přestože je dvousetstránková kniha hrozně rozvleklá. To ovšem nemění nic na faktu, že její rady a popisy pracovních (a vyhazovacích a vyhlazovacích) postupů pomůžou i těm největším bordelářům. Jsem toho živým důkazem.
