Svatý Martin se žene sněhovou bouří na svém bílém koni, ideálně v brnění, které mu dal
britský malíř Wilfred Thompson na ikonickém obrazu z počátku 20. století. Legenda o
štědrém a dobrém Martinovi přežila celá staletí. A ožívá právě dnes, na jeho svátek.
Martin se slaví právě 11. listopadu, protože v tento den se konal jeho slavnostní pohřeb. Zemřel ve vysokém věku osmdesáti let, na 4. století velmi neobvyklý a zřídkakdy viděný věk. Datum jeho úmrtí – 8. listopadu 397 v Candes během jedné z misijních cest – je známé, na rozdíl od data narození.
Pravděpodobně se narodil roku 316 v uherské Sabarii, což je dnešní město Szombathely v Maďarsku. Protože si to otec přál, stal se Martin důstojníkem jezdectva v Galii. Legenda praví, že pravděpodobně v roce 335 byla zvláště mrazivá noc, za níž se Martin vracel do vojenského tábora. U bran seděl žebrák a prosil Martina o almužnu. Jenže Martin s sebou neměl nic, co by žebrákovi mohl dát – ani jídlo, ani peníze. Proto sňal z ramen svůj plášť, vytasil meč a rozřízl jej vedví. Druhého dne se údajně Martinovi zjevil Ježíš – oděný v půlce pláště, kterou předešlé noci věnoval žebrákovi.
Roku 360 se Martin definitivně vydal cestou církve. Stal se z něj poustevník a misionář. Postavil poustevnu v Ligugé v západní Francii, která se postupně stala centrem misionářů a která se stala základem pro vybudování rozsáhlého kláštera, kde nyní přebývá řád benediktinů.
V roce 371 byl Martin vysvěcen na biskupa. Právě k této události se váže příhoda, která způsobila vznik tradice pečení svatomartinských hus. Když mu totiž jeli sdělit, že se stává biskupem, údajně ze skromnosti se Martin ukryl v hejně hus. Husy ale Martina prozradily svými zvuky, a tak jej církevní hodnostáři našli a vysvětili na biskupa. Martin je i proto patronem hus, které se pečou na jeho památku, ale také chudých, cestujících či vojáků. A v neposlední řadě také města Szombately, jeho uherského rodiště.
