Jméno člověka, s nímž jste si právě při představení potřásli rukou, okamžitě zapomínáte. Vaše nejčernější noční můra? Že ztratíte chytrý telefon s organizérem nebo že Perun udeří bleskem do iCloudu a veškerá vaše uložená data budou v prčicích. Půlhodinu marně vzpomínáte, pro co jste to vlastně šli do lednice, a bez nákupního lístku jste jako bezrucí. Nejste v tom sami, já v zapomínání jedu taky. Proto jsem se vydala na kurz, který slibuje, že můj software opraví. Respektive že mě naučí, JAK SI PAMĚŤ ZLEPŠIT. Přečtěte si o tom v Reflexu číslo 9, který vychází dnes, 3. března.
Než Jakub Pok založil Školu paměti, vystudoval tři vysoké školy a stal se právníkem. Nyní ho živí především jeho fenomenální paměť, s níž se ovšem nenarodil; už šestnáct let ji trénuje, účastní se paměťových soutěží a vystupuje v televizních pořadech, v nichž je nucen zapamatovat si za tři minuty přesné pořadí 52 kanastových karet v balíčkunebo naučit showmana Jana Krause nezapomenout nákupní seznam o deseti položkách. Obojí zvládl s úspěchem a já se rozhodla, že chci paměťové techniky poznat a používat taky.
Pokův dvoudenní víkendový kurz zdaleka není první lekcí osobního rozvoje, kterou absolvuju – tahle školeníčka a semináříky jsou dnes v Česku populárnější než kdy jindy. V konkurenci ostatních borců toužíme být co nejlepší nejen na pracovním trhu nebo ve vztahových přetahovačkách a pomalu začínáme chápat, co ti Amíci na těch self-help příručkách vedoucích ke zdokonalení vlastního já vidí.
