Naprosto unikátní ukázkou naší svébytné vášně pro svépomoc a chataření/chalupaření/zahrádkaření jsou osady podél břehů Nových mlýnů pod Pálavou. Na první pohled bizarní až nehezké, místy připomínající spíš ghetta sociálně vyloučených než ideální místa pro trávení dovolených.
Dejte tomu ale trochu času. Projděte se mezi živelně rozesetými karavany obestavěnými zbytky stanů, kusy plechů a dřevotřísek, či dokonce betonovými tvárnicemi. Nadechněte se vůně stojaté srpnové vody se špetkou pikantnosti všude stojících suchých kadibudek. Rozhlédněte se po fascinující vodní hladině, zatímco budete stát mezi desítkami téměř nahých lidí v plavkách, popíjejících pivo a víno, nahazujících či vytahujících pruty z vody, opalujících se na betonu, zalévajících své miniaturní zahrádky.
Tu hraje televize, tu rádio, tam řve skupina nezvladatelných dětí, vedle hrají karty dlouholetí kamarádi rybáři, kteří si právě sem jezdí s rodinami už roky užít volna, přírody, přátelství, pohostinnosti místních vinařů i nočních pijatik v karavanech. Kdo rychle projede na kole, většinou jen nechápavě kroutí hlavou. Ti, kteří se sem však vrátí a projdou se pomalu, s očima dokořán, mnohdy onomu zvrácenému kouzlu podlehnou, svým způsobem závidí a také tu chtějí být jako doma. Vždyť je to vlastně jen další chatová oblast. Bez chat. Ale karavany oblepené vším možným vlastně svým způsobem za chaty považovat lze, když se tady nesmí stavět, no ne? Je to chatová oblast kolem vody. Živelná, protože koncentrovaná. Jedno obydlí nalepené na druhém. Soukromí jako utopie celku. Ale čert vem soukromí, když máte za zády snad nejmalebnější kopec v zemi – Pálavu a před očima vodní hladinu, z níž přízračně tu vystupuje kmen stromu, tam kostel místo ostrova.
Něco takového nikde jinde nenajdete. A takové lidi jako v reportáži České léto jinde ve světě nepotkáte – vždyť je to reportáž o nás.
