Rusnokova vláda pokračuje v urychlených změnách. Monika Šimůnková, byla minulý týden náhle odvolána z funkce ředitelky Sekce pro lidská práva, sama pak rezignovala na post zmocněnkyně. Odvolal ji šéf úřadu vlády a volební lídr SPOZ Radek Augustin, místopředseda SPOZ a jeden z volebních lídrů strany.
Vláda v demisi udělala za sto dní skoro stovku personálních rozhodnutí, ačkoliv bylo jasné, že končí a zcela nejisté, že někdo z jejích členů bude ve svém resortu pokračovat. Vy jste zatím poslední. Napadá vás, proč takový spěch?
Napadá mě jediná možnost, a to blížící se volby a potřeba odstranit osoby, které jsou z jakýchkoli důvodů nepohodlné, což po volbách už zřejmě tak jednoduché nebude. Své odvolání z postu ředitelky Sekce pro lidská práva chápu jako politicky motivované a uváděné důvody za naprosto zástupné. I vzhledem k svému případu proto vnímám jako akutní, aby konečně po mnoha letech začal platit ve státní správě zákon o státní službě, který by takovéto svévoli zabránil.
Jsou ty motivace vyloženě politické, nebo je to prostě nezájem o agendu lidských práv? Nebo bylo motivem dopřát funkci někomu jinému?
Domnívám se, že svoji roli hrají všechny zmiňované faktory. Jako zmocněnkyně pro lidská práva jsem se v poslední době začala v názoru na pojetí lidských práv s touto vládou velmi rozcházet. Například tím, že jsem odmítla panu ministrovi vnitra jeho návrhy, aby lidskoprávní agenda přešla pod jeho rezort. Také jsem byla kárána za své mediální výstupy ohledně zprávy o stavu národnostních menšin, která údajně poškozovala ruské zájmy, a proto musela být přepracována.
Svoji roli hrálo zřejmě i to, že jsem se setkala s jeho svatostí dalajlamou, což mi ze strany mých nadřízených bylo výrazně nedoporučováno.Pokud vláda měla k mé činnosti zmocněnkyně pro lidská práva jakékoli výhrady, měla mě čestně a otevřeně odvolat. Místo toho do tak důležité pozice zasahuje vedoucí Úřadu vlády a to tím, že zcela účelově použil zástupné a moji osobu dehonestující pracovněprávní argumenty, na základě nichž mě odvolal z mé druhé pozice, a to ředitelky lidskoprávní sekce.
Pozice ředitelky sekce je ovšem naprosto úzce spojena s výkonem zmocněnkyně, navíc od začátku října byla pozice zmocněnce vnitřním interním předpisem Úřadu vlády zásadně změněna a oslabena tak, aby tato osoba neměla žádný pracovní tým, ani pravomoci. Velkým mementem tedy zůstává, že do pozice, o které by měla rozhodovat vláda, začal velmi výrazně a účelově (v negativním slova smyslu), zasahovat vysoký státní úředník, navíc jeden z volebních lídrů politické strany SPOZ.
Řekla jste, že by bylo nejlepší, kdyby měl lidská práva na starosti ministr, i kdyby to třeba nebyl speciální ministr. Veřejnost ze značné části soudí, že se o ně nemusí starat nikdo, že jde jen o „nadržování cikánům“ a ztrátu peněz.
Tato agenda je natolik důležitá, že musí zůstat nezávislá a posilněná osobou a pravomocemi samotného ministra. Jakékoli oslabování pokládám za špatné, vedoucí k oslabení vnímání celé problematiky lidských práv v naší společnosti. Ačkoli žijeme v demokratickém státě, v němž by dodržování lidských práv mělo být samozřejmostí, existují zranitelné skupiny obyvatel, které se svých práv domáhají daleko obtížněji. Například staří lidé, děti, zdravotně postižení, cizinci, národnostní menšiny. Právě zmocněnec pro lidská práva by měl vládu a ministry na to všechno upozorňovat a hledat řešení. Co se týče romské otázky, nemělo by to být téma, jehož řešení se přenechá radikálům. Za to bychom zaplatili stupňováním sociálních nepokojů.
Vytýkali vám něco ohledně práce s medii. To se objevilo už za paní ředitelky Nagyové, o co šlo tehdy a pak nyní?
Za minulé vlády jsem potřebovala ke všem svým mediálním výstupům předchozí souhlas tiskového odboru, který spadal do kompetence ředitelky Nagyové. Už tím byla pozice zmocněnce poměrně limitována. Navíc můj přístup k panu premiérovi byl díky paní Nagyové prakticky znemožněn. Co se týče současné vlády, byla pozice zmocněnce opět postupně po určité počáteční fázi oslabována, naposledy předpisy Úřadu vlády. Také dokonce zaznělo, že jsem byla příliš viditelná, většinou s tématy pro politiky nepříliš populárními. Jsem přesvědčena o tom, že vládní zmocněnec pro lidská práva by neměl být závislý na politických tlacích a měl by veřejnost otevřeně informovat i o nepopulárních a citlivých tématech. A o to jsem se celou tu dobu snažila.
