Na mystériu o konci světa lze dobře vydělat. Katastrofický „mayský“ velkofilm režiséra Rolanda Emmericha s názvem 2012 měl tržby v přepočtu 18 miliard korun. I řada spisovatelů bohatne na obhajování či vyvracení mayských teorií, přestože celé mystérium je především dobře namíchaný popkulturní mýtus, jenž má s dávnou civilizací pramálo společného. Zkrátka jsme si vytvořili produkt, který je vděčným cílem zájmu umělců, vědců i náboženských blouznivců.
KALENDÁŘ JAKO NÁSTROJ MOCI
Současný kalendář nám slouží k tomu, abychom si koordinovali svůj čas. Mayský kalendář měl úplně jinou formu i účel. Využíval tří samostatných kalendářních systémů, z nichž se teprve určilo konkrétní datum. Tím byl tak složitý, že se v něm orientovali jen kněží. Ti měli na jeho interpretaci monopol, určovali cyklus života i práce lidí, a proto byli uctíváni a zahrnováni hmotnými výhodami. Byl to de facto mocenský nástroj. Složitost mayského kalendáře badatelům paradoxně pomohla – zaznamenávání času v několika systémech zvýšilo pravděpodobnost rozluštění celého kalendáře.
Klíčové je spojení dvou mayských pojmů – s koncem kalendářního cyklu se nyní spojuje apokalyptické proroctví o konci světa. Touto apokalypsou se dnes označují sluneční erupce, které Zemi sežehnou, či v lepším případě částice vyvržené ze Slunce poškodí naši elektronickou a elektrickou infrastrukturu. Prý do nás také může narazit záhadná planeta X nebo se kamsi přestěhují magnetické póly.
Nabízejí se však i jiné interpretace: mayské vnímání času bylo založeno na neustálém opakování cyklů (kdežto my čas chápeme jako neopakovatelný tok událostí), což znamená znalost budoucnosti. Z toho například záhadolog Erich von Däniken vyvozuje, že na konci cyklu přiletí mimozemšťané, neboť cyklus je výplní mezi ufonskými návštěvami. Cyklus tedy nemusí končit katastrofou, ale může přijít nová epocha, v níž dle proroctví lidé opustí materiální hodnoty a vrátí se k lásce a vzájemné harmonii. I Mayové naivně snili o lepším a pohodlnějším životě.
APOKALYPSA NEPŘIJDE
Hrozba konce světa je velmi abstraktní, ale nejrůznější možné katastrofy poměrně konkrétně vyvrací NASA – naší planetě od Slunce žádné nebezpečí pár dalších tisíc let nehrozí, poničení infrastruktury jsme schopni zvládnout jako po každé větší vichřici, o zbloudilých meteoritech vědí teleskopy umístěné na oběžné dráze Země.
Hlavní příčinou, proč hollywoodští filmaři mohou vydělávat na zájmu o mayskou kulturu, je dobyvatelská preciznost Španělů, kteří zničili téměř všechny písemné památky. Španělé přisuzovali hodnotu jen tomu, co ji tehdy opravdu mělo. Proto vše spálili a kněze zabili, neboť to byly překážky získání nadvlády. Takže nám zbyly jen fragmenty, ze kterých skládáme nedokonalou, ale pro mnohé inspirující mozaiku.
Mayský kalendář je tím pádem vytržený z kontextu zmizelé kultury a současné spojení útržkovitých proroctví s koncem kalendářního cyklu je pouze oním popkulturním mýtem. Navíc mayská proroctví jsou natolik abstraktní, že si pod nimi lze představit cokoliv. Mayové rovněž neměli globální nadhled, líčení konce světa může být jen expresívnější podání lokálního sucha. To jen my si pod pojmem konec světa plasticky představujeme záhubu planety.
Sami Mayové svůj kalendářní systém změnili, proto je složité najít styčné body s naším kalendářem. Problematický je i samotný náš kalendář, jenž byl opakovaně přepočítáván, a s daty starověkých událostí se všemožně hýbalo. Takže konec mayského cyklu určený na 21. prosinec 2012 není příliš jistý, ale toto datum se v médiích nejvíce ujalo.
IGNORUJTE ZANIKLÉ CIVILIZACE!
Proč se vlastně řídit poselstvím zaniklé civilizace? Nesvědčí sám její zánik o něčem? I přes pozoruhodnou přesnost mayských astronomických pozorování máme obrovský znalostní náskok. Oni Měsíc sledovali pouhým okem, my jsme k němu doletěli. Proto je lepší věřit vědcům naší civilizace.
A především: téměř žádná civilizace nezanikla kvůli externí apokalypse (nepočítáme-li meteorit, který vyhubil dinosaury), ale všechny se dokázaly rozložit z vlastní vůle – buď zkolabovaly ekonomicky, nebo se zhroutily díky neschopnému managementu. A jak to trefně shrnuje sklepácký herec Tomáš Hanák: „Nakonec to zbude na nás, na lidech, abychom se vyhladověli, vystříleli či utonuli v mořích daňových přiznání.“
