Frustrace čtenářů vrcholí: přichází příliš mnoho příliš skvělých knižních novinek

 

Umřel Ivan Martin Jirous – a následující dvě knížky nám ho budou stále připomínat. Nebo spíš dobu, která ho tvarovala a kterou bohužel nemohl příliš tvarovat on. První z nich je krásně vypravený soubor komiksových příběhů s názvem Ještě jsme ve válce. Příběhy 20. století (vyd. Argo, Post Bellum a Ústav pro studium totalitních režimů). Třináct výtvarníků (Nikkarin, Toy Box, Vojtěch Šeda ad.) v knize ztvárnilo vyprávění třinácti skutečných hrdinů – obětí válek, koncentračních táborů, muklů z komunistických kriminálů; osudy v mnoha směrech podobné tomu Jirousovu.

 

Ještě o něco více o naší nedávné nepěkné minulosti prozradí publikace Člověka v tísni s názvem Naše normalizace. Po odborném úvodu do problematiky moderní doby temna přichází třiatřicet případů lidí stojících na opačné straně než major Zeman. Protirežimní štváči, křesťané, umělci, novináři a další mimořádně zajímavé osobnosti vyprávějí o životě pod tlakem StB, o nucených emigracích, socialistické výstavbě a smutném rodinném životě v nehostinném režimu. Petr Placák, Miroslav Petříček, Bohumil Doležal, Tereza Boučková, Leo Pavlát, Ondřej Štindl a jiní. Skvělá práce; kniha pro doplnění výuky humanitních předmětů na základních a středních školách jako dělaná.

 

Vydavatelství Argo se letos pustilo do George Orwella, a to pěkně zgruntu. Nedávno vyšla jeho reportážní próza Cesta k Wigan Pier, napůl dokument o hrozném životě pracující třídy ze severoanglického hornického městečka Wigan, kde Orwell v roce 1936 strávil pár měsíců, a napůl úvaha o socialismu, a teď na pulty přicházejí spisovatelovy deníky; přesněji jedna z jedenácti deníkových knih, které vášnivý kronikář vlastního žití napsal.

 

 

Kniha Deníky I (1931–1940) odhaluje jak politické konsekvence doby a Orwellův názor na ně, tak způsob života, jaký tou dobou spisovatel vedl – jde od přemýšlení o závažných událostech k všednodenní banalitám hlavně z oblasti zemědělské („slepice vyhodila čtyři kachní vejce a ta zcela vystydla“; „proskurníky a měsíčky jsou téměř odkvetlé“) v časovém rozpětí „od roku 1931, kdy se autor ještě účastnil poklidného česání chmele, až do roku 1940, když již zuřila druhá světová válka“. Už zanedlouho, jmenovitě v roce 1949, vydá Orwell jeden z nejzásadnějších románů vůbec, 1984. I tuto antitotalitární dystopii vydává právě teď Argo, dokonce bilingvně, pod názvem Devatenáct set osmdesát čtyři/ Nineteen Eighty-Four.

 

Stejné vydavatelství pak přichází i s toužebně očekávanou Vnější tmou, v pořadí druhým románem Cormaca McCarthyho, Pulitzerovou cenou ověnčeného autora fantastických (a fantasticky zfilmovaných) románů Cesta a Tahle země není pro starý, ale i Krvavého poledníku či „Hraniční“ trilogie. Bohužel je téma knihy zcela nevhodné pro přecitlivělé osoby – opět příliš mnoho zla...

 

A kniha poslední, spojená s pozvánkou: následující pondělí (21. 11.) proběhne od 18:30 hodin v Komunikačním prostoru Školská 28 v Praze 1 prezentace sborníku Hlavou zeď 2011: Úvahy nad civilizací a její budoucností (vyd. Dybbuk). Přítomni by měli být i autoři esejů – Tomáš Sedláček, Jan Sokol, Ivan M. Havel, Stanislav Komárek, Luboš Kropáček, Antonín V. Líman, Milan Nakonečný a další.