Čtyři skvělé romány čekají na literární connoisseury na pultech: Černá kniha, snad nejvýznamnější dílo nositele Nobelovy ceny za literaturu Orhana Pamuka, fascinující próza Lucemburská zahrada od Michala Ajvaze, neortodoxní bildungsroman se zvláštním názvem No a já od Delphine de Vigan a Tuláci, prvotina nositele Pulitzerovy ceny Paula Hardinga.
Začněme tím největším, v obou slova smyslech: nakladatelství Argo tento týden pouští na trh další velký román istanbulského rodáka Orhana Pamuka – z jeho osmi jich tak vyšlo česky pět.
Černá kniha|archívJedenadvacet let starý veleslavný román Černá kniha je alegorickým, mystickým vyprávěním příběhu advokáta Galipa, pátrajícího po celém Istanbulu po zmizelé manželce a jejím nevlastním bratrovi, známém novináři Celâlovi, a hledajícího vlastní identitu snad ještě víc než ty dva. Následují záhadná setkání s podivnými lidmi, několik ošklivých úmrtí, spousta dějových odboček a zajímavých příběhů z turecké minulosti i současnosti.
Vedle pětisetstránkové Černé knihy může Ajvazova Lucemburská zahrada působit jako drobeček – útlý román sice není nijak „závažný“, ale zato nám všem bude blízký popisem fenoménu typického pro duševně pracující, kteří se nedokáží vyhnout tenatům prokrastinace.
Lucemburská zahrada|archívPařížský středoškolský učitel filozofie Paul si jednoho krásného letního dne připravuje svou lekci o Plótinovi, zadává do Googlu jeho jméno – a přepíše se. Průšvih je na světě, Paul je lapen: díky zkomolenému jménu narazí na tak zajímavý příběh, že se od něj nedokáže odpoutat. Magická slova fiktivní řeči způsobí dramatický zvrat v jednom poklidném životě a jednom spokojeném manželství.
Už druhý román francouzské prozaičky Delphine de Vigan letos vychází v prestižní odeonské řadě Světová knihovna. Po jejím románu Ani později, ani jinde o dvou osamělých duších hledajících štěstí v rušné Paříži přichází příběh chytré a citlivé třináctileté holky a její kamarádky-bezdomovkyně.
No a já|archívRomán No a já (pozor, to No je dívčí jméno, nikoli povzdech) byl před čtyřmi lety nominován na Cenu bratří Goncourtů, pak ho přeložili do pětadvaceti jazyků, natočili podle něj film – a vedle Sperlingových Bludů z nudy, Beatriz a nebeských těl(es) od Lucíe Etxebarriové a nakonec i poslední prózy Petry Soukupové Marta v roce vetřelce je to letos další zajímavý pokus o zachycení strastí jistého, pro rodiče nepříliš příjemného věku člověka.
Řečeno jednoznačněji – máte-li doma pubescentní gymnazistku, která momentálně nese celou tíhu světa na svých bedrech (nebo se aspoň tak tváří), tahle knížka je pro ni ideálním dárkem.
Tuláci|archívTotéž vydavatelství, táž ediční řada: americký spisovatel a muzikant Paul Harding a jeho prozaická prvotina Tuláci, pro niž tři roky marně hledal vydavatele a pak za ni dostal Pulitzerovu cenu. Hardingův dědeček opravoval hodiny – a našel si cestu i do vnukova románu.
V téhle krásné pomalé knize o mezilidských poutech je příroda Nové Anglie popsána tak úžasně, jako byste měli mezi prsty mech a v rukou suché listí.
