Mu’ammar Kaddáfí

Mu’ammar Kaddáfí Zdroj: Profimedia.cz

Mu’ammar Kaddáfí
Mu’ammar Kaddáfí
Mu’ammar Kaddáfí
Mu’ammar Kaddáfí
Mu’ammar Kaddáfí
8
Fotogalerie

Kaddáfí byl šílený pes Arábie. Proč se choval jako blázen?

Libyjský diktátor Mu´ammar Kaddáfí byl nejextrémnějším, nejbrutálnějším a nejextravagantnějším vůdcem arabského světa. Přežil osm amerických a pět francouzských prezidentů. Vytvořil ve své zemi politickou, společenskou a ekonomickou bublinu, jež splaskla až po desetiletích. Kaddáfí byl včera zabit. Proč byl ale tak výstřední?

 

„Stojíme tváří tvář šílenci, který chce zabíjet vlastní lidi. Musíme tam někoho poslat, zastavit ho, nechat spoutat a pak ho poslat do blázince!“ O kom je řeč? A kdo pronesl ak ostrá slova? Řekl je v září 1970 na summitu arabských států v Káhiře nováček na podobné schůzce. Mu´ammar Kaddáfí, který rok předtím provedl ve své zemi vojenský puč a chopil se moci. Libyjský plukovník tehdy nazval šílencem jordánského krále Husajna. Z dnešního pohledu se ale jeho slova hodila přímo na něj.

 

Kaddáfímu, jemuž bylo tehdy v Káhiře pouhých 28 let, reagoval vzrušeně na události, kterým se říká „černé září“. Husajn byl v otevřené válce s Palestinci, kteří žili na území jeho státu. Libyjský vůdce přijel na summit s pověstí „arabského Che Guevary“, byl velmi pohledný, měl krásnou uniformu a na opasku mu visel revolver.

 

Bylo to působivé, ale ostatním přítomným vadilo jeho neomalené a neuctivé chování. Přesto se nového bouřliváka regionu snažili uklidnit. Král Fajsal, vládce Saúdské Arábie, jemuž bylo tehdy už 64 let, libyjskému mladíkovi odpověděl: „Nemyslím si, že by měl někdo arabského krále nazývat šílencem a posílat ho do blázince.“ Kaddáfí odsekl: „Ale on je šílený! Celá jeho rodina je šílená!“ Fajsal dodal: „No, každý z nás je občas šílený.“ Pak zasáhl do debaty hostitel Gamál Abd an-Násir, prezident Egypta a muž, kterého „bratr Mu’ammar“ velmi obdivoval. Otočil se k Fajsalovi a vtipně řekl: „Někdy, když vidíte, co se děje v arabském světě, Vaše Veličenstvo, myslím, že to tak může být, že jsme občas šílení. Navrhuji najít psychiatra, ať nás pravidelně zkoumá a najde ty, kteří jsou šílení.“

 

 

Samozřejmě že ke zkoumání nikdy nedošlo, ale události posledních desetiletí ukázaly, že pokud byl někdo šílený a zabíjel vlastní lidi, tak to byl hlavně Mu’ammar Kaddáfí. Ostatně americký prezident Ronald Reagan jej v dubnu 1986 na tiskové konferenci také nazval „šíleným psem Blízkého východu“.

 

Jak ale mohl podobně psychicky a intelektuálně vybavený člověk vydržet u moci od září 1969? Tedy neuvěřitelných 42 let. Neexistuje totiž mnoho podobných příkladů z novodobé historie.

 

SÍLA A BOJ PROTI VŠEM

Kaddáfí vždy postrádal osobní kouzlo Násira. Neměl nikdy analytický mozek syrského prezidenta Háfi ze Asada (u moci v letech 1971 až 2000). Nepropagoval nacionalismus jako Tunisan Habíb Burgiba (vládl v letech 1957–1987) a chyběla mu i moudrost Fajsala. Čím tedy zaujal a čím si dokázal udržet moc? Za své vlády zažil čtyři krále Saúdské Arábie, tři syrské a tři egyptské prezidenty, pět generálních tajemníků Ligy arabských států, „přežil“ osm amerických prezidentů (a to někteří sloužili i ve dvou volebních obdobích) a pětfrancouzských.

 

 

Vliv a síla (jak se pak ukázalo, tak také někdy slabost) Kaddáfího byly v tom, že se nikdy nerozpakoval měnit své politické záměry, v mžiku našel či zradil spojence a své strategické zájmy, neměl žádné výčitky svědomí, že nechal zabít a přelstít. A měl k dispozici největší zásoby ropy v Africe. To byla dostačující kombinace k přežití.

 

BYLO TO JAKO NOC A DEN

Libyjský diktátor například kdysi zcela „adoptoval“ palestinský odboj, platil ho, dával mu zbraně, cvičil teroristické skupiny, přijal desetitisíce Palestinců ve své zemi, ale když Jásir Arafát a jeho lidé „slevili“ v boji proti nepříteli a začali vyjednávat s Izraelem o míru, okamžitě otočil. Bojoval proti americkému imperialismu a zkaženému evropskému Západu, v roce 1988 nechal odpálit svými agenty nad skotským Lockerbie plastickou trhavinu semtex československé výroby v americkém civilním letadle (celkem zahynulo 270 lidí), ovšem za necelých 20 let vítal s velkou pompou na svém území delegace z USA i Evropské unie.

 

Neustále vyvolával konflikty v arabském světě. Jednou například iráckého vůdce Saddáma Husajna velebil, pak jej poslal k čertu. Byl živnou půdou pro nejrůznější teroristy, ale po atentátech v New Yorku z 11. září 2001 odsoudil Usámu bin Ládina. Podobně rychle měnil názory i doma. I tam předváděl neuvěřitelnou směs nátlaku, vydírání, korupce a využívání místních tradic a zvyků.

 

JSEM BEDUÍN, JSEM KRÁL

V samotné Libyi dokázal Kaddáfí nesmírně umně využít rozvrstvení tamní společnosti. Sám se v roce 1942 narodil v beduínské rodině a vyrůstal v prostředí, které bylo poměrně chudé a z hlediska dodržování islámských pravidel rigorózní. Přitom společnost byla rozdělena na desítky menších či větších kmenů a při obrovské rozloze byly kontakty mezi skupinami obyvatel omezené. S každým se proto potřeboval domlouvat jednotlivě.

 

 

Mladý důstojník se zhlédl v Gamálu Násirovi, a zejména v lechtivých socialistických myšlenkách o rovnosti a spravedlnosti. Po studiu ve Velké Británii, kde získal určité zkušenosti s řízením lidí, ale nebyl až takový problém svrhnout slaboučkého krále Idríse, zvláště když Kaddáfí a jeho vojenští kolegové dobře tušili, že se jejich puč nesetká ve světě s žádnými vážnějšími námitkami. Vždyť zejména Evropa potřebovala libyjskou ropu, nezajímalo ji tolik, kdo koho v této arabské zemi právě popravuje a za co. To vydrželo až do letošního ledna. Stačilo se v posledních letech dívat na nesmírně vstřícný postoj italského premiéra Silvia Berlusconiho k tomuto diktátorovi.

 

Kaddáfí ropnými penězi postupně uplatil jednotlivé kmenové vůdce, ale podcenil nejdůležitější věc – v arabském světě nemůžete věčně spoléhat na to, že ten druhý dodrží slovo a že smlouva platí. V Libyi navíc vyrostly za jeho vlády dvě nové generace lidí, z nichž ti mladí a žijící ve městech začali být tvrdě konfrontováni s neustále vzrůstajícími cenami, nezaměstnaností, nemožností u platnit se. To, co v 70. a 80. letech stačilo jejich velmi chudým předkům, se ukázalo být už nedostatečným. Nastala klasická chyba dlouho vládnoucích diktátorů. A to, že bohatství si uzurpuje jen malá skupinka vyvolených.

 

Přitom Kaddáfí bydlel často okázale v beduínském stanu (pravda, bylo to luxusní obydlí s klimatizací a všemi vymoženostmi moderní doby), tvrdil, že on sám nic nepotřebuje, že je vládcem Arabů, králem králů Afriky, a plodil levičácké myšlenky o rovnoprávnosti všech. Jenže to šlo, dokud pro něj příznivé zprávy přežvýkaly pouze jeho státní televize a cenzurou omezený tisk. V době Internetu a satelitních televizí ale není možné zastavit výměnu informací. Na rozdíl od něj to pochopila syrská vláda, která narychlo 9. února po třech letech odblokovala Facebook.

 

Vaz mu začalo v prvních měsících letošního roku lámat vypovězení spojenectví jednotlivých libyjských kmenů. Nejdříve se proti němu postavily skupiny z města Benghází na východě země, pak Tuaregové z jihozápadu a následovaly kmeny z regionu Mišráta. Postřílet a uvěznit mladé demonstranty by možná Kaddáfí ještě opět zvládl, ale bez podpory kmenů a jejich stařešinů se nedá v Libyi vůbec vládnout. Kontrolovat pak může leda sám sebe. Ostatně jedním z Kaddáfího hesel bylo, že „společnost kontroluje sama sebe“.

 

Vůdce prostě zaspal dobu. Nedokázal nijak reagovat na zcela změněné požadavky nových generací. Může si za to sám, protože kvůli obavám o svoji bezpečnost žil většinou v naprosté izolaci, neměl dobré zprávy a poznatky o tom, co se v Libyi děje. Unikátní pak bylo, že bezprostředně ho chránila garda speciálně vycvičených žen. Bývalo jich kolem 30 až 40, prý byly zásadně vybírány panny, ale spíše se jednalo o soukromý harém potrhlého islámského levičáka.

 

MUČEDNÍK SÁM PRO SEBE

Samí Múbajed, šéfredaktor syrského časopisu Forward Magazine, v únoru vyslovil přesvědčení, že Mu’ammar Kaddáfí je člověk, jenž se nevzdá a nebude následovat osud svržených prezidentů Tuniska a Egypta. Že neuteče, bude bojovat, že vzhledem k tomu, že je muslim, nespáchá ani sebevraždu. Co podle Múbajeda zbývalo? Mohl by být zabit v boji. Kaddáfí by jistě viděl sebe nejraději v roli mučedníka, který zemřel se samopalem v ruce za věc, jíž celý život věřil. Vyčítat se mu dá skoro všechno, co za život udělal, ale nikdy se nebál jít do soubojů, riskovat, prolévat krev druhých, trápit, nepoddat se, štěkat na ostatní.

 

Jak bylo předpovězeno, stalo se. Kaddáfí byl včera u svého rodného města Syrta zabit v přestřelce. Byl to zvláštní a šílený pes Arábie...

 

Podstatné části tohoto textu byly otištěny v časopisu Reflex 3. března 2011