Vážená pani Wolfová, především Vám chci poděkovat, že jste na webu Reflex.cz zveřejnila kompletní znění rozhovorů bývalého policisty, jenž dvakrát volal provozovateli webových stránek jirikajinek.cz Lukáši Charvátovi a který podal jasné svědectví ve prospěch Jiřího Kajínka.
Jsem přesvědčen, že doba utajovaní je za námi a že se i další jedinci připojí k nedávné výzvě ministra vnitra Radka Johna, jež zněla: „Přestaňme utajovat.“ Není-li v ohrožení státní tajemství, zdraví či život jednotlivce, tak tu podle mého názoru není důvod něco tajit. V daném případě se jedná o velmi vážnou věc. Nový svědek, který v květnu 1993 pracoval u policie na oddělení odposlechů, vypověděl, že brutální čin, za nějž dodnes sedí Jiří Kajínek ve vězení, spáchali ve skutečnosti policisté a že dodnes nemůže vypovídat před soudem a sdělovat detaily, neboť je vázán mlčenlivostí tak jako ostatní kolegové jeho oddělení. Je tedy zcela na místě, aby se všichni dozvěděli konečně pravdu o případu, který již léta vyvolává nejrůznější pochybnosti, jež z velké části zapříčinila špatná práce plzeňské policie.
Jediná a správná cesta k tomu bylo mé trestní oznámení u Inspekce Policie ČR. Tato instituce má kompetenci, a především prostředky vyšetřovat zločiny jednotlivých policajtů. Na základě mého oznámení inspekce začala věc znova vyšetřovat. Od samého začátku jsem já a Lukáš Charvát vůči inspektorům zcela srozumitelně deklarovali naši vůli jednat transparentně a nic nezamlčovat. Na naší straně transparentnost spočívala především v tom, že jsme veškerou komunikaci s inspekcí pečlivě dokumentovali a vzájemně si vyměňovali. Nikdo se tedy nemusí obávat toho, že bychom mohli dnes něco zamlčet. Totéž platí ovšem i o inspekci. Mimochodem i komunikace mezi mnou a Lukášem je průběžně protokolována.
Na základě velmi zdvořilého doporučení inspekce jsme se oba rozhodli, že telefonní nahrávky a informace v nich obsažené budeme tajit, a to kvůli ochraně nového svědka. Dokonce jsme dlouhou dobu odolávali výzvám samotného Jiřího Kajínka, jenž chtěl nahrávky slyšet. Konzultoval jsem to i s inspekcí a ta i nadále doporučovala nahrávky nikomu neposkytovat. To už ovšem uběhlo několik měsíců od mého původního podání.
Teprve poté, co inspekce dotyčného našla a vyslechla, a poté, co inspekce již nic proti zveřejnění nenamítala, tedy až na to, že ji budou otravovat novináři, jsem informoval o nahrávce veřejnost. Předem, dne 18. 6. 2010, jsem informoval ředitele inspekce pana Pelce. Dne 10. 8. 2010, tedy den před zveřejněním nahrávek, jsem ještě pro jistotu poslal esemesku dotyčnému vyšetřovateli inspekce a informoval ho, že nahrávka bude zveřejněna. Na webových stránkách jirikajinek.cz, které bývalý policista původně četl, jsem zveřejnil výzvu, aby se v případě obav obrátil přímo na ministra vnitra Radka Johna. Jsem si jist, že Radek John by mu pomohl. Kdyby inspekce považovala situaci za kritickou a skutečně se obávala o nového svědka, měla dostatečný časový prostor pro poskytnutí patřičné ochrany a dotyčný měl i možnost o ochranu požádat.
Výroky JUDr. Kláry Slámové, jež pronáší v poslední době v médiích a rozvádí je i v tomto vydání Reflexu, je nutno vnímat podle mého názoru s velkou rezervou, a především jako její obhajobu. Není možné totiž přehlédnout, že v daném případě, tedy co se týče těch nahrávek, její profesionální jednání silně pokulhávalo. Sama obdržela nahrávky jako první. Měla tedy možnost a podle mého názoru i povinnost nové poznatky oznámit inspekci. Ona jako právnička by měla vědět nejlépe, že k dispozici není pouze možnost podat návrh na obnovu řízení. Její nečinnost v tomto směru podstatně ztížila práci policejní inspekci. Informace o telefonických spojích se totiž ukládají půl roku. Já jsem se dostal k těm nahrávkám ovšem až po této době, a inspekce neměla tudíž možnost si totožnost volající osoby zjistit jednoduše u telefonních operátorů. Podle informací z inspekce trvalo několik měsíců nového svědka najít.
Nechci schopnosti JUDr. Kláry Slámové podceňovat, ale dnes tvrdit, že věc prošetřovala sama na vlastní pěst a zároveň ignorovala možnosti a prostředky, jež má k dispozici Inspekce Policie ČR, zřetelně ukazuje, že její práce je pravým opakem toho, co veřejně deklaruje. Lukáš Charvát v tomto vydání Reflexu podrobně, a především přesvědčivě popsal, jak slavná advokátka Jiřího Kajínka s nahrávkou naložila. Nijak!
K přání paní JUDr. Kláry Slámové, ať si užiji chvilku své slávy společně s Lukášem Charvátem, je snad možno jen podotknout, že to byla právě ona, která před několika lety převzala případ Jiřího Kajínka od jejího předchůdce JUDr. Jaroslava Janečka a stala se rázem slavnou advokátkou. Nepříjemnou pachuť ovšem zanechaly podivné okolnosti, jež převzetí případu provázely. Narážím tím na etický kodex advokátů, který zakazuje agitaci klienta jiného advokáta.
Pro další vývoj kauzy sledujte Reflex.cz.
