Jsou sporty, které jsou vnímány jako dominanta jednoho pohlaví, určitě se mezi ně řadí bojové sporty jako box. Opak je ale pravdou - ženy do ringu patří už stovky let. Známou ženskou boxerkou byla už v roce 1722 Elizabeth Wilkinson, ta dokonce bojovala holýma rukama bez rukavic. Obecně je považována za první ženskou boxerku, který svým následnicím cestu doslova probila pěstmi. Nebála se polonahá postavit ani proti mužům.
Elizabeth v roce 1722 vyzvala na souboj jinou ženu, která ji údajně urazila, pomocí inzerátu, který sliboval jediné pravidlo - obě ženy budou v pěstech držet minci, což jim zabrání tahání za vlasy a dloubání do očí. Boxování v té době vypadalo spíše jako pouliční rvačka - chyběl ring, rukavice, sportovní úbor a prakticky jakákoliv pravidla včetně délky zápasu a jednotlivých kola.
Elizabeth zpočátku boxovala bez horního dílu oblečení, později ale dokonce poutáky na její zápasy uváděly, jak oblečená bude (košile, spodnička pod kolena, spodní dlouhé kalhotky, punčochy a boty) což ji posouvalo na úroveň skutečné sportovkyně a ne jen sprosté rváčky.
Box začínal dostávat kostru, jak ji známe i dnes až v 19. století, kdy už ženy do ringu z morálního hlediska nepatřily. To ale neznamenalo, že by nebojovaly - dělo se tak na tajných zápasech, které byly víc povyražením zakázaného ovoce než skutečným sportovním zápasem. Působily asi jako dnes zápasy v bahně - ženy měly modřiny, možná i vyražený zub, muži se ale jen smáli.
Trvalo dlouho, než ženy v bojových sportech začala veřejnost brát vážně - nepomohl demonstrativní zápas dvou žen na olympiádě v roce 1904 a ani první licencovaná boxerka v roce 1975. I dnes si můžeme u zápasů žen například v MMA vyslechnout, jak ošklivě působí ženy, které se bijí hlava nehlava.
