Babiš zakládá vlastní verzi Trumpova hnutí MAGA. Ponese název MAGOR
Až do současné stávky zaměstnanců Úřadu vlády se zdálo, že premiér Babiš výroky a činy dosáhl vrcholu a nemůže být překonán ani sám sebou. Podobně jako Chuck Norris, který se nebál ani vlastního stínu, protože stín se bál jeho samotného. Pokud se ale voliči Andreje Babiše i fanoušci Chucka Norrise zatím domnívali, že stíny obou legend jdou o krok za svými původci, protože si je netroufají předejít, netušili, co umí premiér Babiš.
Současný premiér dokázal přeskočit i vlastní stín a podle svého tvrzení má od té doby stíny dva! Těžko zapomenout na jeho vystoupení na TV Prima, kde v reakci na žádost „Vyjmenujte planety sluneční soustavy“, dal do výčtu i Měsíc a Slunce, a na dotaz, kolik má kráva žaludků, uvedl, že „strašně moc“ a všechny „nějak souvisejí s výrobou mléka“.
Připomeňme také, že od dob kuchaře Jiříka ze Zlatovlásky je Babiš první, kdo rozumí řeči zvířat, jak vícekrát dokázal komunikací s kohoutem Silverem. Na významu jeho umu nic nemění ani zdánlivě vyšší počet živočichů – koně, mravenci, krkavci i úhoř – s nimiž Jiřík mluví po sežrání kouzelného hada, dokonce i přes králův zákaz.
Babišovo úsilí získat ruku princezny Eurounie z Dotačního království, celý trůn a půlku koně do drůbežích párků mělo také mnohá úsilí. I Babiš musel nejprve přes vlastní předvolební zákaz sežrat hada, v tomto případě patřícího zlému čaroději Tomio Okamurovi, aby záhy seznal, že začíná rozumět řeči oslů. Bylo tak vzápětí pohodlné porozumět žadonění jedenadvacet let za rámy skrytých a hladovějících štěnic i vší a spolu s nimi sát krev bezelstných a nepozorných.
Na mršinu rozkládajícího se státu se zblízka i zdaleka slétlo dost krkavců, porcujících ji na stravitelné kusy, aby zbylo dost i na dva slizké staré úhoře a jejich potěr pod kameny chatrné lidské paměti. Není divu, však dávno předtím rozuměl Babiš i řeči rudých sviní, jimž předhazoval ke korytu moci jako pomyje osudy přátel, sousedů, kolegů i lidí jemu zcela neznámých. Když po získání trůnu trval Babiš na jmenování vola do vlády, stejně jako Caligula na jmenování svého koně Incitata do Senátu, měl pocit, že se dotýká tváří Bohů a císařů. Jeho omyl spočívá v tom, že dotkne-li se člověk lejna, nezíská lejno jeho vůni, ale naopak ten, kdo se dotkl, je cítit lejnem.
Ale nechme příměrů a symbolik. Skutečně jediným na světě se však Andrej Babiš stal nyní, kdy je historicky celosvětově prvním premiérem, resp. vládcem, bez ohledu na název funkce toho, kdo řídí stát, kdo čelí stávce vlastních zaměstnanců, protože kdo jiný by měl být loajálnější. Položíme-li si otázku: Existuje historický precedent, že by kdekoliv ve světě stávkovaly odbory Úřadu vlády proti jejímu rozhodnutí, aniž by se tak dělo za pokusu o státní převrat či generální stávky? Odpověď zní: Většinou ne či spíše vůbec ne!
Ve smyslu položené otázky se stávka nejspíš podobá tomu, čemu se v zahraničí říká „professional“ nebo „conscience strike“ – zaměstnanci veřejné správy protestují proti rozhodnutí, které podle nich poškodí výkon veřejné služby. To, co činí český případ zajímavým, je institucionální blízkost činitelů. Zaměstnanci aparátu vlády protestují proti rozhodnutí téže vlády o uspořádání vládních agend. Podle dostupných zpráv sami organizátoři mluví o první stávce zaměstnanců Úřadu vlády v historii tohoto úřadu.
Z právně-politického hlediska je to zajímavé tím, že se tak rozostřuje tradiční hranice mezi pracovním sporem a politickým protestem. Právě proto kolem této stávky vzniká debata – nejde o klasický spor o odměňování, ale o podobu veřejné politiky a organizace státu. V případě v minulosti podobných stávek britských a francouzských šlo vždy o zaměstnance veřejného sektoru či státní správy – ministerstva, agentury, školy, zdravotnictví apod., nikoli o zaměstnance nejbližšího aparátu předsedy vlády či kabinetu.
V britském systému je nejbližším ekvivalentem českého Úřadu vlády Cabinet Office. Jeho zaměstnanci jsou součástí širší státní služby Civil Service a velkých stávek se někdy účastnili společně s ostatními státními úředníky. Není znám ale precedent, kdy by zaměstnanci samotného Cabinet Office organizovali stávku proti rozhodnutí vlády o podobě vládní politiky či reorganizaci premiérského aparátu. Ve Francii jsou zaměstnanci aparátu premiéra většinou kolem Hôtel de Matignon, ale většina stávek se týká ministerstev, dopravy či státní služby, nikoliv zaměstnanců premiérského úřadu. Proto je český případ výjimečný i v mezinárodním srovnání. Je poměrně vzácné, aby protestovali:
- zaměstnanci centrálního vládního aparátu
- proti institucionálnímu uspořádání vládních agend
- a činili tak jako zaměstnanci úřadu, nikoli jako občanští aktivisté nebo profesní asociace.
Český případ není bezprecedentní v kategorii „státní zaměstnanci protestují proti vládnímu rozhodnutí“, ale je velmi blízko precedentu v užší kategorii „zaměstnanci samotného úřadu vlády/premiérského aparátu protestují proti reorganizaci vládních agend“. V tom je stávka zaměstnanců Úřadu vlády za podpory centrální odborové organizace zcela historicky unikátní nejen pro naši zemi, ale celosvětově. V polovině 19. století nejméně, kdy slova čest a odpovědnost měla zcela jiný význam a váhu, by končila výstřelem v zamčené pracovně premiéra, po němž by následoval tlumený zvuk pádu bezvládného těla. Protože aktuálně mají jiný význam i slova stud a hanba, jsme pouze svědky zrození české verze Trumpova pohnutí MAGA (Make Amerika Great Again) pod českou značkou MAGOR (Make Andrej Great Or Richest).
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
