Vladimír Mertlík: Komoušské šlapky, omluvte se, rezignujte a odstěhujte se. Rusko vás uvítá
Pokus Sudetského krajanského spolku nabídnout sjezdem v Brně uznání viny obou stran a cestu ke smíření se ukázal být spíše zrcadlem rozdělení české společnosti. Pro tři české vládnoucí sekty, které rezignovaly na tradiční politický konflikt levice s pravicí a vše vsadily na přízeň lůzy, která nenávidí kohokoliv, kdo není segmentem rudohnědé kanalizační stoky, byl příjezd někdejších sousedů a jejich potomků darem z nebes, jimiž je pro ruské šváby Putinova řiť.
Fanatická nenávist, nadávky a hysterie kreténů, jejichž počet zubů je shodný s četností mozkových buněk i s roky školní docházky, je směšný jen do chvíle, než zjistíme, že bez rozpaků fyzicky napadají nejen oponenty během diskuzí, ale i německé hosty sjezdu a účastníky „Poutě smíření“ mezi Brnem a Pohořelicemi. Zatímco v pořadu ČT označí agent tajné služby GRU poslanec Ševčík potomky Nicholase Wintona a jím zachráněné židovské děti Milenu Grenfell-Baines a Evu Paddock beztrestně za kolaboranty s nacistickým režimem, v davu primitivní lůzy se mezi vlajkami SSSR a KSČ se zakázaným srpem a kladivem producírují tlustá prasata s pivními pupky v pruhovaných pyžamech, předstírajíce, že jsou bývalými vězni koncentráků, do nichž je údajně uvrhli přítomní sudetští Němci, kteří přežili československým poválečným režimem řízenou genocidu.
Nejsou to přitom oni, kdo by na pouť smíření přijel v oblečení na zádech s hákovým křížem, nemají v průvodu fotografie po válce bestiálně zavražděných žen i dětí, které se provinily tím, že mluvily německy či se po připojení Sudet k Německu přihlásily ke své národnosti. Naopak jsou to oni, kdo se během pietního aktu na hlavním nádraží v Brně znovu omluvil za podíl na rozbití Československa i na obětech, které 2. světová válka, rozpoutaná Německem a u nás adorovaným Sovětským svazem, přinesla. Od voličů ANO, SPD, Motoristů i na nich jak hovno na podolku košile nalepených jedno či dvouprocentních sekt se jim za to dostalo jako příspěvek ke smíření označení „Hitlerovy sudeťácké děvky německé i české. Omluvte se a táhněte z naší země!“ Stojí za připomenutí, že jednou už táhli, a až na tisíce těch, co naše tehdejší „táhněte“ nepřežili, se opakovaně na rozdíl od nás znovu omluvili. Je na místě se ptát, kde byly antikonfliktní tým a policie, které měly bránit výletníky krajanského spolku před napadením.
Nelze se však nepousmát nad účastí někdejšího idolu nácků Miroslava Sládka, rasisty a xenofoba, před listopadem exponenta úřadu cenzury, který byl napaden poté, co se blbům pokusil sdělit, že Miloš Zeman, hvězda antisudetské demonstrace, byl v roce 1997 jako předseda sněmovny a šéf socanů zásadní figurou schválení „Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji“, a navíc prosazoval doprovodné usnesení k deklaraci. Určitě stojí za poznámku i fakt, že za Česko deklaraci podepsali ministr zahraničí Josef Zieleniec a tehdejší premiér Václav Klaus, dnes jeden z nejhlasitějších odpůrců smíření! Sládek mohl dostat na tlamu i poté, co by si vzpomněl, že v únoru 2026 (!) Andrej Babiš jako premiér po jednání s kolegou Markusem Söderem reagoval na zprávu, že bavorský premiér nejspíš přijede na sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně souhlasně a akci označil za „občanskou iniciativu“, kterou česká vláda neřeší.
Nechme stranou účast politiků, jejichž existence stojí a padá s množstvím prolité krve či žluči. Účast Paroubků, Rajchlů, Vidláků a podobných existencí je stejně přirozená jako přílet masařek na každé ležící hovno, neboť z toho jsou živi. To, že se idiotských demonstrací neúčastnili duchovní otcové nenávisti Okamura, Klaus či Babiš, nemá příčinu v jejich nesouhlasu s „hněvem lidu“, ale jen v tom, že jsou to přizdisráči, kteří s potěšením výše zmíněné hovno rádi kamkoliv položí, ale ekluje se jim v něm přímo šťourat. Co kdyby průzkum naznačil, že to nepřináší body lůzy.
Cítí-li čtenář hnus nad aktuálním stavem české společnosti, pak Zpětné zrcátko rádo přidá perlu ze záhrobí české politiky. Kdo z čtenářů ještě pamatuje, jak málo chybělo, aby byl Miroslav Sládek, komoušský cenzor a pozdější nácek českým prezidentem? Připomeňme, že volbu Václava Havla svým způsobem zachránila česká policie, která tehdy konala tak, jak měla konat v Brně i ta současná. Sládek, právem obviňovaný z rasismu, xenofobie a extremistické rétoriky, byl totiž během české prezidentské volby v roce 1998 poslán do vazby za podněcování rasové a národnostní nenávisti, takže se hlasování nemohl zúčastnit. Pravdou je, že Václav Havel byl zvolen až ve druhém kole, když v součtu obou komor vyhrál jen o sedm hlasů, ale v Poslanecké sněmovně o jediný hlas! Pravdou je, že pokud by Sládek hlasoval proti Havlovi, ten by v prvním kole pravděpodobně nezískal většinu. Přesto by to ještě nutně neznamenalo jeho porážku, protože pro další kolo volby měl Havel stále silnou podporu napříč stranami. I tak není divu, pokud Sládkovi republikáni tvrdili, že Havlova volba byla nelegitimní.
Důkaz, jak ostrá umí česká policie být, přinesly události ze Staroměstského náměstí z letošního 9. května, kde stejná náckomoušská pakáž jako v Brně tentokrát slavila výročí „osvobození“ Rudou armádou. Přes novelizaci zákona (platné od 1. 1. 2026) o tvrdším postihu propagace hnutí potlačujících lidská práva, především nacismu a komunismu, na náměstí vlály rudé vlajky, pěticípé hvězdy, srpáky a kladiva, vlajky Ruska, zpívala se ruská hymna a veřejně se adoroval Sovětský svaz i Rusko. Bláhová učitelka opakovaně a tak dlouho vyzývala přítomné policisty, aby vůči osobám se symboly sovětské komunistické diktatury a ruského imperialismu zasáhli ve smyslu zmíněné novely trestního zákoníku, až policie nekompromisně zasáhla.
Stalo se tak poté, co velitel policejní akce učitelce na dotaz, zda lze chodit po ulici beztrestně s hákovým křížem bez „verbálního projevu“, odpověděl, že ano, neboť: „Jako symbol není zakázaný.“ Když paní učitelka zcela logicky usoudila, že velitel akce je „kretén“, a v jeho zájmu mu tuto informaci předala, byla po perlustraci v poutech eskortována na policejní služebnu do Bartolomějské, kde jí byla vyměřena pořádková pokuta ve výši 10 000 korun. A pak že to nejde…
Jak dlouho si to ještě necháme líbit? Nestačila poučení v letech 1948 ani 1968? Není nejvyšší čas říct bez ohledu na jejich někdejší funkce všem, kteří vyvolali, účastnili se a řečnili na odporné brněnské štvanici proti smíření: „Stalinovy a Berijovy komoušské děvky, omluvte se, rezignujte a táhněte z naší země!“?
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
