Vladimír Mertlík: Skládání nové vlády připomíná hledání kandidátek na královny krásy v Hoří, má panenko
Z povolebního vyjednávání udělali vítězové voleb a jejich koaliční partneři něco na způsob výběru kandidátek pro volbu královny krásy z Formanova filmu Hoří, má panenko a ze sebe ochotníky Cimrmanovy hry Záskok. Průběh jednání i chování členů vlády příštích čtyř let vyvolává posměch i hanbu u gramotných voličů a úžas v zahraničí. Podíl na tom mají všechny tři subjekty přinejmenším od vyhlášení výsledků voleb. Puzzle, z nichž chce soudný člověk složit obraz české politické scény a voličského elektorátu, se zdají zprvu být zcela nekompatibilní, ale pozorný výběr dílků odhalí netušenou shodu, která je víc než poučná.
Začněme vítězem. Je přirozené dát najevo spontánní nadšení nad vítězstvím a někdy v takové chvíli může být vítěz i trochu směšný. Nadšení sportovních triumfů, které je dílem exploze emocí, zůstává v politice jen představením scénáře a režie marketérů. Proto v případě dance show jednasedmdesátiletého Andreje Babiše s reproduktorem nad hlavou, který ví o pop music tolik jako o kravích žaludcích, lze o jeho upřímnosti v tu chvíli s úspěchem pochybovat. Také výběr písně „Sarà perché ti amo“ od Ricchi e Poveri a kolotoče je signifikantní. Zklamán je, kdo čekal „We Are the Champions“, ale proti gustu žádný dišputát.
Kořeny Babišovy kocoviny z Pyrrhova vítězství jsou v touze po pomstě za minulé, o chlup prohrané volby, za ponižující porážku ve volbě prezidentské, sladkosti cecíku dotací i státních zakázek a v imunitě před vydáním k trestnímu stíhání, které hrozí definitivním trestem. První dva cíle vítězství splnilo, to dá rozum, zato přisátí k cecíku drhne. Hnidopich Petr Pavel trvá na řešení jakéhosi střetu zájmů, které mu předseda, opojen pýchou z vítězství, ke všemu slíbil. Kdo by také čekal, že prezident bude na slibu i po týdnu bazírovat, že? Možností je víc, jedna ale blbější než druhá. Nejjednodušší a právně nejčistší by byl prodej, ale prodat za měsíc holding velikosti Agrofertu? Leda tak staré kanape po tetě na Bazoši.
Možností druhou je tzv. slepý svěřenský fond, jehož správce nemá s majitelem žádné vazby, a ten zas nemá vliv na ovládání fondu, kam by byl Agrofert převeden. Podobný pokus jsme už zažili. Kdo bude zas bezvýsledně řešit, zda je fond dostatečně „slepý“, má-li oči členů rodiny či právníků majitele? Na vzdání se dotací a veřejných zakázek pro Agrofert si koupí Zpětné zrcátko lístky do první řady. Proč by sakra Andrej Babiš do politiky tedy lezl? Je snad čaroděj Dobroděj? Úplně odejít z politiky, nepřijmout funkci premiéra ani ministra, to je řešení! Ale padli jste na hlavu? Proč jsem do toho nacpal stovky milionů? A věci se mají ještě hůř! Chtíč po jednobarevné vládě hnutí ANO skončil jak přerušovaná soulož v nejlepším. Kde jsou přísahy: „Ve vládě s SPD a Okamurou? Jen přes mou mrtvolu!“
Chtěla-li generace Zpětného zrcátka dát v dětství slibu absolutní platnost, přísahalo se – bůhví proč – „na namydlený pupek“. Přísaha se ale dala vždy zrušit vyhlášením, že přísahající měl při ní za zády prostředník a ukazovák křížem přes sebe, případně pod stolem nohy křížem. Na jaký pupek přísahala Alena Schillerová a co že si zkřížil Andrej Babiš, ví Bůh, ale nakonec si s Okamurou padli do náruče jak Molotov s von Ribbentropem. A programový průnik? Nad slunce jasný – Okamura nevydá Babiše a Babiš nevydá Okamuru! Zatímco se v SPD brousí nože na blízký palácový převrat, po něm bude krvácející Tomio sténat: „I ty, Jindro?“ Přiznalo vedení, že kandidáti partaje jsou takoví matlalové, že do vlády raději nepůjdou a pošlou tam odborníky. Nad imunitou, kterou by si Babiš odhlasoval sám, se však zatáhla mračna a z jistoty klidu je příležitost k vydírání ze strany hnutí Motoristé sobě, po předešlých marných pokusech konečně úspěšného viru IVK.
Čtenář promine, ale zabývat se v tomto textu tím, zda je Filip Turek nácek, napudrované hovado či ikona, je ztráta času. Stejně jako hledat příčiny, proč Klausův plyšák na potěšení Macinka nerad ženy, hlavně Zuzanu Majerovou. Věci jsou jednoduché jak výše jmenovaní: jsou to prostě blbové. Původní Klausova myšlenka ale měla logiku, najdeme dva pitomce, uděláme z nich celebrity a dáme jim fleky s tučnou mzdou a na ministerstva dosadíme své odborníky. Jenže ouvej! Pitomcům narostla křídla a odmítají poslouchat rady stvořitele, aby netrvali na vládních funkcích a vzali zavděk bankovkami. A kdopak je například odborník nejdůležitější? Inu, Jan Zahradil, poradce ministra zahraničí par excellence Filipa Turka. Ten bude umět vzít za kormidlo! Tak už víme, odkud vítr fouká? Ano, mráz přichází z Kremlu a budeme koukat jak rychle. Zlatý Turek, ten uzlíček mindráků z nedostatku testosteronu v prenatálním vývoji některých orgánů chlapců, později nahraditelných jen velkými hodinkami a bouráky...
Nebuďme však škarohlídy, smysl pro humor se v případě vyjednávání s Motoristy Babišovi upřít nedá. Ministerstvo zahraničí nabízí hajlujícímu árijci mdlého rozumu, který nejbohatšího Čecha posílá do plynu, Piráty věší na lampy a upálení neárijské holčičky považuje za polehčující okolnost i v případě úmyslně k tomu účelu založeného požáru. Ministerstvo životního prostředí podle Babiše sluší předsedovi hnutí, které popírá klimatické změny, jehož členové mají milostný poměr s výfuky a jehož předseda je úhlavní nepřítel čehokoliv, co je přírodního původu. Zbývá Boris Šťastný, známý jako dlouholetý bojovník za ochranu nekuřáků a předkladatel tzv. antikuřáckého zákona, pro kterého ANO v rámci slíbeného zeštíhlování státu zřídí Ministerstvo sportu a zdravého životního stylu. Pecka! Zbývá už jen po propuštění instalovat do křesla ministra spravedlnosti Zdeňka Vocáska (61) s IQ 77, původně odsouzeného k trestu smrti za dvě strašlivé vraždy a jeden pokus o ni.
Poznámka závěrem. Někteří komentátoři, mj. Thomas Kulidakis ze CNN Prima News (jak jinak, že?), zpochybňují pravost důkazů Turkových exhibicí inteligence tím, že jejich náhlou četnost přičítají údajnému mediálnímu lynči, jemuž je ikona lidu nyní vystavena od poražené Fyjalovy bídy a Vykulencových starostí, viz 13. 10. 2025: „Načasování je podezřelé!“ Novinář Petr Kolář, zástupce šéfredaktora v MF DNES (nezaměňovat se slušným člověkem Petrem Kolářem, poradcem prezidenta), si je jist, že cílem Turkovy dehonestace je zas snaha zabránit ustavení Babišovy vlády v režii zpravodajců CIA, Semira Gerkhana z Kobry 11, Jamese Sonnyho Crocketta z Miami Vice a detektiva Bretschneidera. Holt, není nad nezávislou novinařinu!
Neděje se tak v historii poprvé. Také v případně Norimberského procesu 1946 došlo k manipulaci s veřejným míněním v neprospěch obžalovaných. Z ničeho nic se i tehdy vyrojily stovky a tisíce svědectví, filmů a dokumentů jako důkaz jejich viny, ač obžalovaní řekli jasně, že o holocaustu a válečných zločinech slyší u soudu prvně. Mesiáši a ikony jsou z principu mučedníky, proto jsou světlem slabých a ponížených.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
