Vladimír Mertlík: Nad průzkumy podzimních voleb zatím nestahujme kalhoty, brod je ještě daleko
S blížícími se podzimními volbami, byť termín ještě není prezidentem určen, houstne atmosféra veřejného i mediálního prostoru a nejistotou trne i o parník vedoucí hnutí ANO. Však známe zápasy, kdy gól v prodloužení či neproměněný mečbol výsledek zvrátil naruby a koneckonců, proč hledat příklady ve sportu, stačí vzpomenout voleb minulých.
Nemluvě o tom, že ani případné vítězství nemusí naplnit AB (Andrej Babiš) štěstím, jak zpívá ABBA (hudební skupina – nikoliv zkratka Andrej Babiš-Božská Ála): „The winner takes it all, the loser standing small, beside to victory, that's her destiny“, když vsadil vše na kartu absolutního vítězství bez koaličních partnerů. Bezpečně vede, ale i politika loupení vajec v cizích hnízdech má úskalí a rizika.
Na drtivou většinu ANO zatím nedosáhlo a zřejmě nedosáhne, což znamená, že i letos rozhodnou outsideři s nosními dírkami těsně nad hladinou ponoru, což má pro politiku ANO malý háček! Přes aktuální propad preferencí je parlamentní jistotou opozice jen Okamurova SPD, ke koalici vhodná asi jako chřestýš v trenýrkách. Turkova odnož Putinových Nočních vlků by sice mohla hrát roli užitečných idiotů ANO, ovšem pokud se jí zdaří přeplazit 5 % hranici. Bonusem Motoristů je fakt, že nemají žádný názor ani program, který tak nemohou zradit.
Polibkem smrti je naopak přítulnost Václava Klause, který stejným způsobem zničil již několik dříve zrozených politických stran a sekt. Zbývá slepenec komoušů s legitimací Stačilo! s maskovanými komouši bez legitimace, o nichž tvrdí komisařka komoušů, že nejsou komouši. Pravdou ale je, že i filcka, žijící v ochlupení genitálií a řitní oblasti, podpaží, vousech se dříve či později objeví i v obočí a pravda zvítězí.
Program ANO, který by se místo „O čem sním, když náhodou spím“ měl jmenovat spíš „Co slina na jazyk přinese“, sice oslovuje potencionální voliče, ale děje se tak přes jejich gangliovou nervovou soustavu žebříčkovitého typu. Ta supluje centrální nervovou soustavu obvyklou u jiných živočichů a v tom je riziko jejich oslovení, neboť schopnost udržet informaci má tento typ voličů shodnou s žížalou obecnou, kmene kroužkovců, podkmene opaskovců, třídy máloštětinatců.
Charakteristická je pro ně velká regenerační schopnost, která u žížal způsobí, že ve chvíli, kdy je nepřítel polapí, zůstane mu v ruce jen zadní část těla žížaly za opaskem mezi 32. a 37. čl. a konec těla žížale doroste! U voličů typu žížala obecná se tato regenerace projevuje v případě ohrožení schopností metamorfózy a přerodu v jiný politický druh. Tato nespolehlivost je důvodem, proč na dně zdejší politické scény je, jak na skládce odpadu, množina existencí pro max. jednorázové použití, jako v případě savého papíru.
Bohužel k nim patří jak Václav Klaus, tak Miloš Zeman. Prvního mezinárodně menší zájem o něj samotného přivedl k patologické nenávisti vůči čemukoliv a komukoliv, co souviselo s jeho předchůdcem. Stačilo přitom připustit, že story, s níž vstupoval do světa politiky Václav Havel nelze překonat, byť ani on nebyl andělem bez chyb a profilovat se jinou cestou. To ale Klaus ve své bezbřehé ješitnosti a z toho plynoucího mindráku „Havel“ během výkonu funkce nedokázal, natož po jejím konci. Doma se obklopoval jen pochlebovači a za českým plotem se sám poníženě lísal k těm, kteří mu dali k olíznutí pac. Výsledkem bylo zničení ODS na řadu let, ochota kolaborace za pozvánku na červený koberec, vedoucí i do pekel.
Zeman zas nikdy neodpustil lidstvu ponížení, které mu způsobili socani v prezidentské volbě 2003, z níž prchal ještě před ukončením přes pánské WC Pražského hradu. Mstí se i za cenu hanby, jež se za ním táhne jak odér žumpy celou jeho politickou kariérou, v níž jím požadovaná cena za návrat republiky do řiti masových vrahů všech azimutů (cit.) byla samohonka a 20 deka tlačenky. Do důchodu si oba odnesli jen nenávist vůči chytrým oponentům a pohrdání „našilidmi“, za něž údajně bojují. Jak říkávala maminka Zpětného zrcátka: „Jeden panchart za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet,“ kteří si nikdy neodpustí otrávit vzduch pšoukem svých myšlenek.
Nedávno se stalo Miloši Zemanovi, že neudržel myšlenku a pustil se nevybíravě nejen do vlády premiéra Petra Fialy, ale i do EU a západních hodnot. Budiž, co jiného čekat od toho, kdo svou hlavu z Putinovy a Si Ťin-pchingovy řiti vytáhl „minulý týden“ a ještě ne celou. O to sprostší byl útok na prezidenta Petra Pavla, když Zeman prohlásil: „Petr Pavel není dobrý prezident, je to loutka vládnoucí moci. Prezident je nejvýznamnější politická funkce a na tuto profesi je potřeba mít vzdělání a zejména praktické zkušenosti. A Petr Pavel, i když může být velmi dobrý voják, v politické profesi nemá ani jedno, ani druhé!“
Šlo o typický „výstřel do vlastní nohy“, neboť výčet Zemanova „prezidentského vzdělání“ a „praktických zkušeností na funkci prezidenta“ je následující:
1963 dostudoval Střední ekonomickou školu v Kolíně. Po maturitě pracoval v účtárně závodu Tatra Kolín. 1965 začal dálkově studovat Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, kterou zakončil 1969 a následně zde rok vyučoval. Spoluzaložil diskusní Studentský futurologický klub a byl pomocnou vědeckou silou prof. Pavla Hrubého. Diplomovou práci napsal u prof. Věňka Šilhána. 1971–1984 pracoval v podniku Sportpropag v odd. komplexního modelování, a poté až do roku 1989 vytvářel v podniku Agrodat simulační modely zemědělských systémů. V srpnu 1989 vyšel jeho článek „Prognostika a přestavba“, kde kritizoval tehdejší režim, za což byl z Agrodatu propuštěn. Citace jeho článku na Letné 25. 11. 1989 měla silný ohlas, ale byla dle vzpomínek účastníků jedinou akcí, jíž se Zeman na činnosti OF podílel. V lednu 1990 byl kooptován do Federálního shromáždění, čímž v šestačtyřiceti letech zahájil cestu na Pražský hrad. Čtenář nechť pátrá, která z uvedených škol či který podnik přinesly Miloši Zemanovi vzdělání a praktické zkušenosti (cit.) k výkonu funkce prezidenta…
Útok na Pavla není náhodný a úzce souvisí s podzimní volbou. Prezident bude tím, kdo jmenuje premiéra, a zpochybnit proto jeho odbornost lží patří k velké schopnosti Miloše Zemana. Výsledky průzkumů a vedení jeho party ještě nic neznamená.
„Ještě nejdem´ do sprch!“, řečeno znovu sportovní rétorikou, případně: „Nestahujme kalhoty, brod je ještě daleko“
P.S.: Petr Pavel v letech 1975-1979 studoval Vojenské gymnázium v Opavě a 1979–1983 Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově. 1988-1991 absolvoval postgraduální studium Zpravodajské správy gšt., 1992 studoval na Defense Intelligence College v Bethesdě (USA), 1996 na štábní škole v Camberley (GB), 2005 na Královské akademii obranných studií v Londýně a v šestačtyřiceti letech na King's College London (2005–2006) postgraduální program Mezinárodní vztahy. Od roku 1992 ve vojensko-diplomatické kariéře vystoupal až k funkcím náčelníka Generálního štábu AČR a předsedy Vojenského výboru NATO, aby z této pozice jednal mnohokrát během státních návštěv se státníky a monarchy celého světa.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
