Několikrát se v poslední době Zpětné zrcátko zabývalo polemikou, kdo kope a kdo by měl zasypávat příkopy v české společnosti. Jedna její část, pejorativně označovaná jako Pražská kavárna či Lepšolidi, je komouši, socany a Jetofuky vyzývána k pochopení frustrace Našelidí a Chcímírů, plynoucí z jejich údajného hladu a bídy. Realita je ale při bližším pohledu jiná.
Myšlenkový průjem davu Česko proti bídě není nic jiného než Česko proti všem, kteří se mají lépe než já, a ani to není hlavní příčina srocení! Násilí a útok na muzeum, symboly i fyzické osoby, mířené proti pomoci Ukrajině, vzdorující agresivní válce Ruska, ukázal pravou tvář i podhoubí, z nějž agresivita pouliční lůzy vyrůstá. Síly zdejšího rudohnědého dna útočí na samotnou podstatu demokratického režimu v Česku, živeny latentním nacionalismem a šovinismem české lůzy.
Platilo to i v letech po Mnichovu 1938 a v období protektorátu Čechy a Morava, kdy nacisticky a antisemitsky naladěná menšina útočila na základy dvacetileté republiky. Situace se opakuje a dnešní zarudlé opruzení této části české společnosti má stejné příčiny jako někdejší protektorátně hnědé – špatnou duševní hygienu, metastázy nenávisti vůči samostatnému myšlení, které může přerůst v touhu po svobodě. Ptáme-li se, odkud se berou tyto tendence u lidí, kteří jsou elektorátem burlaků rudého i hnědého teroru, odpověď najdeme v nevzdělanosti a pudové jistotě stáda ovcí následujícího berana.
Jak jinak by bylo možné, aby si šéf StB Alojz Lorenc hrál v křesle obývacího pokoje v hodinovém dokumentu České televize na admirála Canarise či Jamese Bonda. Aby na demonstraci „hladovějících a mrznoucích“ dělníků měl hlavní projev – v bundě za 130 000 Kč – hrdý populista, agent StB a trestně stíhaný nejbohatší vykořisťovatel, v jehož třísměnných provozech pracují lidé za mzdu málem nižší než minimální. Andrej Babiš v čele demonstrace proti bídě je jako klíště v čele demonstrace nemocných boreliózou. Stejně podivuhodné ale je, když v čele průvodu s ním ruku v ruce kráčí nejvyšší odborářský boss, který ještě před měsícem opovrhoval dnešním prezidentem pro jeho někdejší členství v KSČ. Je nad slunce jasné, že Andrej Babiš, Josef Středula, Radim Fiala, Michal Šmarda a další političtí exponenti byli přítomni z důvodů sběru drobků do krmítka voleb 2025. Nejen to, i mezi komouši bylo snadné nalézt hrstku těch, jejichž nenávist vůči státu a režimu je upřímná a pevná jako (Josef) Skála.
Není divu, opravdovou dramaturgií tohoto spektáklu byl první pokus o převrat a návrat do ruské řiti. Z výše uvedených důvodů je snáz pochopitelná neuvěřitelná neznalost ruských dějin, konstanty prokletí impéria bez národních a státních hranic i území, za které Rus považuje kterékoliv, kam vstoupila či vstoupí noha sovětského či ruského vojáka. Jiný stav považuje Rusko, stejně jako dřív Sovětský svaz za ponížení. Ani mnohokrát zmanipulované volby, vraždy novinářů a kritiků režimu, atentáty páchané doma i za hranicemi, podpora separatistů v Luhansku a Doněcku, obsazení Krymu – nic z toho naivitou Západu neotřáslo.
Čelné místo na tomto maturitním tablu skokanů Rusovi na špek patří například Angele Merkelové, která čtyři roky po okupaci Krymu a bojích na východě Ukrajiny rozesmátá sledovala s Putinem na čestném místě světové mistrovství ve fotbalu v Rusku. Zdá se, že bude hůř! Prezident MOV, Švýcar Thomas Bach, který se jíž víckrát projevil jako Putinův poskok, veřejně odsoudil ty evropské politiky, kteří nesouhlasí s návratem ruských a běloruských sportovců na mezinárodní scénu. Vyjádření řady evropských vlád včetně Česka označil za zavrženíhodné, diskriminační a narušující autonomii sportu (sic!). Je podivuhodné, že stejně nebylo před lety odsouseno mnohaleté vyloučení JAR ze všech sportovních soutěží z důvodů rasové diskriminace země.
Když dva dělají totéž, není to zřejmě totéž. Dnes je Vladimir Putin obžalován jako válečný zločinec. Ptejme se však, proč nebyl trestně stíhán už v roce 2021 za výrok, že rozpad Sovětského svazu byl největší geopolitickou katastrofou 20. století. Zkusme si představit, že by po 2. světové válce některý z německých představitelů označil za největší geopolitickou katastrofu kapitulaci Německa v roce 1945! Pokud si před časem Putin posteskl, že Evropa s USA nerespektují dohody z Jalty a Postupimi, pak ztratil buď rozum, nebo paměť. Je skutečně třeba mu připomínat jako nepozornému školákovi ihned po válce řeckou občanskou válku, vyvolanou tamními komunisty? Válku v Koreji proti jednotkám OSN? Převraty v Africe a Jižní Americe. Mnohaleté financování Rudých brigád v Itálii a Německu?
I největší čeští Chcimírové, volající po údajném kompromisu a příměří, dobře vědí, že i částečné uznání ruských požadavků by jen legitimizovalo dosavadní ruské zisky. Po podpisu Mnichovské dohody, kterou část evropské veřejnosti tehdy považovala za cestu k věčnému míru, prohlásil Winston Churchill na adresu francouzských a anglických signatářů: „Měli možnost vybrat si mezi válkou a nečestností. Vybrali si nečestnost a budou mít válku.“ Jde o slova platící i dnes!
Rusko totiž svou vytouženou 3. světovou válku a pochod ke kanálu La Manche již začalo. Začalo na místě, které považovalo za měkký podbřišek Evropy, ale narazilo, protože prezident Zelenskyj se ukázal být politikem jiného formátu i charakteru než Edvard Beneš. Bude-li Evropa slabá, pak dalšími Putinovými kroky budou Podněstří, Moldávie, Bulharsko a díky Srbsku Balkán. Jakýkoliv mír či příměří budou sloužit jen k Putinově oddechu a přípravě na další útok. Pochybuje někdo, že hodlá ukrajinskou nezávislost zničit, když to sám v předvečer invaze vyhlásil? Pochybuje někdo, že nehodlá stát se větším, než byli Petr Veliký či Stalin? Pochybuje někdo, že Rusko dle svých měřítek nastoupilo cestu k dřívější morbidní velikosti a moci?
Ukrajinci musí dostat tolik sofistikovaných zbraní i munice, kolik je třeba k jejich úplnému vítězství. Současnou zákopovou válku nemohou vyhrát. Musí vyrovnat síly s Ruskem, které má nevyčerpatelnou zásobu té nejdražší munice – lidských životů. Byl-li sovětský režim za 2. světové války schopen hnát vojáky do útoku beze zbraní s tím, že si je mohou vzít po padlých spolubojovnících… Činil-li tak za pomoci palby kulometů NKVD do zad vlastních jednotek… Pochybuje někdo, že tak klidně učiní i dnes?
Jen hlupák nebo kolaborant může pochybovat o nutnosti pomáhat Ukrajině. Jde o pomoc, za niž náklady dostáváme uhrazené od Evropské unie či spojenců. Pomoc v řadě případů v podobě zbraní, které se roky válí ve skladech AČR a čekají na sešrotování. Na Ukrajině dnes plní své poslání – brání svobodu a lidské životy. Nejen Ukrajině, protože pokud naši pomoc vzdáme, dříve či později budeme muset bojovat my sami. „Dnes ještě máme možnost si vybrat mezi válkou a nečestností. Vybereme-li si nečestnost, budeme mít válku,“ řekl by i dnes Winston Churchill. Úvaha, že 3. světová válka již začala, se zdá být přehnaná jen tehdy, pokud nepřipomeneme, že ta předešlá nezačala až 1. září 1939, jak se nepřesně traduje. Již řadu let předtím probíhala ve Španělsku, Habeši, Finsku, Mandžusku a v řadě jiných koutů světa. Putin i váleční štváči jeho režimu, máme-li užít bolševickou terminologii, tvrdí, že NATO Rusko tlačí k válce. Pokud je obrana útokem, pak ano! V reálu ale Rusko učinilo první kroky – v Koreji 1953, Berlíně 1953, na Suezu 1956, Budapešti 1956, Poznani 1956, Praze 1968, Gruzii, Abcházii a Jižní Osetii 2008, na Krymu, Luhansku i Doněcku 2014… Je na nás, kam Putina necháme dojít, ale o tom příště!
Rozhodně však nelze jen nevšímavě míjet příkopy vybudované v posledních deseti letech jeho poskoky a kolaboranty. Většinou již nejde o příkopy, ale válečné zákopy. Je tedy třeba dát jasně najevo, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá!
A to je dnes vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
