nahoru

Vladimír Mertlík: Dají-li mi tu medaili, nebo nedají-li mi tu medaili

Vladimír Mertlík 4. listopadu 2020 • 18:10
Prezident Miloš Zeman a jeho projev k 28. říjnu 2020
Prezident Miloš Zeman a jeho projev k 28. říjnu 2020
• foto: 
FTV Prima

Prostor minulého ohlédnutí nechalo Zpětné zrcátko připomínce maršála Radeckého, jedné z neprávem opomíjených největších osobností českých dějin. Nelze však pominout události související s datem oslav založení samostatného státu 28. října. Zpětné zrcátko má na mysli jak události, které je třeba připomenout, tak ty, které by bylo lepší raději zapomenout. Oslava vzniku státu je pokaždé příležitostí k ohlédnutí za dávnou historií i včerejšími dny života národa.

Obvykle se tak děje ústy těch, kteří národ reprezentují nebo by tomu tak aspoň mělo být. Je přirozené, že jejich snahou bývá tímto ohlédnutím zanechat stopu i po sobě samých. Ne každý z nich si ale uvědomuje, že ta zůstává v paměti národa jen tak hluboká, jak hluboké jsou jejich myšlenky. Jde o to, zda vnímají národ nikoliv pouze jako množinu obyvatel, jejímž společným jmenovatelem je domorodý jazyk, ale jako společnost, kterou spojuje idea vzniku státu i cíl, k němuž směřuje přes nebo i díky polemikám za vzájemného respektování se. Zmíněná ohlédnutí by měli přinášet takoví představitelé národa či společnosti, kteří svým chováním dodávají lesk funkci národem jim jen propůjčené. Takoví, kteří výraz majestát nevnímají jen jako „přechodník přítomný jednotného čísla mužského rodu slovesa mít“ či jako eufemismus pojmenování toho, jak oni sami vnímají svůj vztah ke státu a jeho spravování státu – Držestát.

Minulý týden si v krátké době znovu vyžádal prostor a příležitost ohlédnout se i prezident Miloš Zeman, jemuž zatrhli večírek pro kamarády a příležitost beztrestně urazit všechny, na které si vzpomene. Říká se mu Slavnostní večer na Pražském hradě ke vzniku republiky 28. října. A opět to stálo za to! Miloš Zeman si tentokrát oblékl i sako a zhruba osmiminutový duchaprázdný projev rozdělil na dvě poloviny. V první části lidu objasnil, proč zrovna nedělá to, co nedělá, ale přitom to dělat chtěl a proč dělá to, co dělat nechtěl, ale přitom to dělá. Nezapomněl také citovat někoho slavného – v tomto případě historika a filozofa Arnolda Toynbeeho – dokonce aniž by ho nařkl ze sympatií k Hitlerovi. V druhé části pak lidu odhalil, že nemá rád komentátory médií a domovnice. No vida, a hned má národ filozofa Masaryka o čem přemýšlet! S myšlenkami je to holt těžké, některé bez ohledu na držitele i okolí tryskají z jedince jako blues a jsou také stejně silnou výpovědí, jiné jsou jen jako průjem – prostě musí ven. Projev prezidenta k nejdůležitějšímu státnímu svátku státu v nejtěžší době jeho novodobé existence se tentokrát obešel prakticky bez komentářů médií. Co také psát? Šlo o zbytečnou řeč zbytečného člověka.

Zvláštní kapitolou je i seznam vyznamenaných, zvláště některé jeho části. Zpětné zrcátko proto iniciativně navrhuje doplnění, například Řád bílého lva pro Romana Prymulu podpořit rozhodnutím Poslanecké sněmovny na Lex Prymula. Toto zcela výjimečné ocenění udělované ve zcela výjimečných případech s legendou „Ten a ten se zasloužil o stát“ by v tomto výjimečném případě nabízelo znění „Roman Prymula se zasloužil o rozklad státu“. Není sám, pravda, abonentů na tuto formu řádu je více, Prymula se stal symbolem nejen arogancí svého činu, ale i následným ohrnutím pysku nad následky, které způsobil. Pokud nazývají představitelé státu současnou situaci válkou s covidem-19, je nutné připomenout, že za opravdového válečného stavu by vyšehradská schůzka gangu čtyř (Jaroslav Faltýnek, Roman Prymula, Jiří Havrlant a čtvrtý neznámý) skončila zastřelením pachatelů na místě zatčení. Tak velí obvyklý postup za výjimečného stavu v případě dopadení rabujících hyen, které se v době existenčního ohrožení národa – již navíc samy vyhlásily – tajně slézají s cílem drancovat zem ve svůj prospěch.

Je tu však i další rozměr skandálu, který naprosto definitivně rozvrací tento stát, pokud chce ještě někdo mluvit o státě, který jsme začali budovat po listopadu 1989.

Nejde zdaleka v první řadě o to, zda si plukovník nasadil roušku na ksicht nebo „na jinam“ v autě či až v koupelně. Jde o to, že se ve funkci ministra v úřadu s jedním z největších rozpočtů slézá po nocích na utajených místech s podivnými (Faltýnek, Havrlant) či dosud utajenými (čtvrtý neznámý) lidmi nad projednáním zatím stále utajených témat. Arogance účastníků dotyčné schůzky je tak velká, že jim nestálo ani za to připravit si konspirační krytí. Lžou, kde byli, s kým byli a hlavně proč tam byli. Jak je možné, ptá se Zpětné zrcátko, že „orgány činné v trestním řízení“ dosud nekonají. Jak je možné, že nikdo ani z jejich nadřízených, policie, poslanců, senátorů jim nepoložil otázku: „Co jste tam dělali, šmejdi?“ Protože nikdo jiný než šmejd se za podobných podmínek scházet nebude.

Každoroční výběr čtyřiceti kandidátů na řády ztěžují Miloši Zemanovi ti nevděčníci, u kterých je předpoklad, že vyznamenání odmítnou, přesněji řečeno ruku, která jim má řád předat. Není jich málo. Ještěže Hůlka nakonec prezidenta poslechl, dal si na hlavu ten mokrý hadr a přestal si hrát na Drákulu. Ale lehká záležitost to není, to ne! Váleční hrdinové docházejí, všechny řády dávat in memoriam také nelze a Karel Gott to věčně zachraňovat nebude. Kamarádů i věřitelů z kampaní je dost, což o to, ale musí tam být i pár cizích. Na minimum se zužuje i počet kandidátů, kteří se vejdou do zorného a duševního pole Miloše Zemana, zvláště na poli kulturním. Navíc většina z nich patří mezi ty hejtry, jak říká prezident. Bůhví, jestli mu to dětské porno neposlal do počítače někdo z nich. Příští rok to bude velká tlačenice. Proto navrhuje Zpětné zrcátko zvážit vyznamenání Za hrdinství Zdeňkovi Mlátičce Ondráčkovi za odvážnou ochranu práv pracujících. Dosud nebyla dostatečně oceněna i destrukční činnost Jaroslava Faltýnka. Řád bílého lva za odvahu, s jakou se Faltýnek během jednoho roku účastnil manipulace mýtného, zapojením i zbytku rodiny do skandálu s příhodným názvem Stoka a za to, jak aktuálně – pár dní poté – co rozpoutal skandál Kapitula, odletěl na další tajnou schůzku do Španělska, kde se přece jen nikdo z Blesku nečeká. 

Na Pražském hradě má pro sebe bez bezpečnostní prověrky prostory velikosti středně velké firmy Martin Nejedlý, záhadný muž záhadné minulosti a záhadnými úkoly pro budoucnost, jeden ze dvou hlavních vodičů prezidenta. S rouškami a zákazy nakládal už z jara stejně jako Prymula na podzim. Druhým favoritem je Vratislav Mynář s kvalifikací stejnou, jako je tomu v prvním případě. I hlásnému troubovi Hradu bude Řád bílého lva slušet, o medaili Za zásluhy pro lánského fořta za přispění ekologii a přírodě ani nemluvě. Zkrátka lidí je dost, jen se nebát! A to náš pan prezident se nebojí, kdepak!

„...já jsem tady opakovaně apeloval a prosil a žádal,“ volá v jednom z kolujících videí ze své kanceláře Faltýnkův šéf a stvořitel, premiér Andrej Babiš, „abyste ty opatření dodržovali, abyste skutečně tu pandemii brali vážně.“

Stačí říct, volají občané z náměstí a ulic „…my tady opakovaně apelujeme a prosíme a žádáme, abyste ta opatření sami dodržovali a abyste skutečně nejen tu pandemii, ale hlavně nás brali vážně.“

A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík





Diskuse ke článku