Česko objevuje svoji technickou minulost. Všimli jste si, kolik zajímavých technických památek na našem území je – a kolik jich bylo za poslední roky zpřístupněno, obnoveno?
Seznam takových míst je docela dlouhý, i když stejně dlouhý by asi byl i výčet těch památek, které na své objevení a renovaci ještě čekají. Do skupiny těch prvních už naštěstí patří i jedna unikátní železnice. Je úzkorozchodná a kdysi vozila cukrovou řepu. Jmenuje se Kolínská řepařská drážka.
Řepařských drah bylo na území dnešní České republiky mnoho. Jen v oblasti Polabí, kde se cukrová řepa pěstovala nejvíce, fungovalo skoro deset drážek o celkové délce 130 kilometrů. Zdrobnělý výraz „drážka“ je namístě - šlo o úzkorozchodný typ železnice, nejčastěji v šířce 600 mm (běžný rozchod je 1435 mm).
Hlavní výhoda úzkorochodných drah spočívala v levnějších nákladech na vznik. Podklad pro koleje nemusel být tak pečlivě stavěný, vozy i mašiny byly méně náročné na pořízení i údržbu. Úzkokolejka také umožňovala menší poloměr oblouků dráhy, obecně byla variabilnější a vyžadovala méně prostoru.
Dráhy tohoto typu najdeme prakticky všude na světě. Mnohde byly využívány i pro osobní dopravu (u nás stále funguje jindřichohradecká úzkokolejka). Hlavní využití však našly v průmyslu a zemědělství. Řepařské dráhy se v Polabí začaly stavět na konci 19. století, kdy se železnice stala už samozřejmou součástí tehdejšího života i práce. Kolínská drážka zahájila svůj provoz v roce 1894, původní délka byla přes 10 kilometrů. Jezdila přímo z Kolína, z někdejšího cukrovaru – dnes na jeho místě stojí kolínská elektrárna.
Dráha mířila do blízkých polí a svážela z nich řepu, která byla už připravena podél dráhy. Nahradila tak práci, kterou do té doby prováděly koňské povozy. Kolínská drážka fungovala dlouhou dobu, zrušena byla až počátkem 60. let 20. století. Tehdy ostatně zanikají prakticky všechny drážky tohoto typu. Jejich místo zabírá mnohem operativnější automobil, případně traktor s valníkem.
Jenže traktor nebo auto nejsou tak romantické, jako když v polích jede kouřící lokomotiva. Dráhy – a nejen ty úzkorozchodné – sice zanikají na celém světě, ale zároveň se často objevují skupiny nadšenců, kteří je zase obnovují a využívají k turistickým účelům. To je i případ kolínské dráhy, s jejíž obnovou se začalo v roce 2000. A po sedmi letech se podařilo klubu pro obnovu Kolínské řepařské drážky vlak skutečně zprovoznit.
Dnes má svoji výjezdní i cílovou stanici kousek za Kolínem, u Sendražic. Stojí tu budova nádraží, výtopna, jsou tu závory, několik kolejí, vagóny, lokomotivy… Nádraží je sice novostavba (řepa přece nádraží nepotřebovala), ale vše působí autenticky. Vybavení je dobové, všemu vévodí původní parní lokomotiva z roku 1951. Ta také jezdí s výletními vagóny, které jsou upravené z nákladních.
Kromě parní mašiny tu mají ještě další desítku dieselových, z nichž šest je provozuschopných. I ty jezdí s výletníky. Parní lokomotiva je ale nejoblíbenější, byť její provoz není bez rizika. V létě, když je vedro a okolo je vše vysušené, hrozí nebezpečí požáru. Ale i na tuhle variantu jsou tu připraveni, mají k dispozici červený cisternový vůz s vodou na kropení.
Řepařská dráha funguje díky třicítce nadšenců, kteří bez nároku na honorář na drážce „slouží“. Peníze na obnovu i údržbu získává dráha z mnoha zdrojů, ať už je to město Kolín, Středočeský kraj nebo blízká automobilka TPCA. Přispívá i Evropská unie, ale také firmy a jednotlivci. Ti hlavně prostřednictvím zakoupení vlastního pražce. Jeden pražec stojí 600 korun - přesněji řečeno je to malý štítek s vaším jménem, který je na pražci připevněný.
Dnešní kolínská drážka jezdí mezi poli po trati dlouhé 2,5 kilometru. Do budoucna by se ale měla dráha prodloužit, počítá se s délkou okolo pěti kilometrů. Vlak pak pojede i lesem, až k obci Býchory. Svézt se vedle pěších mohou i cyklisté, jeden z vagónů má totiž i úchyty na kola. A to je něco pro nás – cyklisty.
Andrej Halada, www.navzduchu.cz
