„Stárnutí není nic jiného než zlozvyk, na který opravdu zaměstnaný člověk nemá čas.“ Slavný citát francouzského spisovatele Andrého Mauroise dokonale sedí na trojici osmdesátníků, ikon ve svých oborech – na imunoložku a bývalou ředitelku Mikrobiologického ústavu Akademie věd České republiky profesorku Blanku Říhovou (80), anglistu a překladatele kompletního díla Williama Shakespeara profesora Martina Hilského (80) a profesora Pavla Pafka (82), který coby chirurg se svým týmem v roce 1997 jako první v České republice provedl transplantaci plic. V čem tkví jejich vitalita, činorodost a pozitivní vztah k práci?
Důležité je být tvůrčím člověkem
Svou vitalitu, elán a pozitivní přístup k životu přičítá profesor Martin Hilský dobře zvolenému oboru – překládání literatury mu učarovalo už před více než půlstoletím: „Má práce vlastně nikdy nebyla zaměstnáním. Protože mám ten obor rád, tak mi prosvětlil celý život,“ říká známý český překladatel.
Martin Hilský se narodil 8. dubna 1943 do rodiny japanoložky Vlasty Hilské a architekta Václava Hilského. „Rodiče žili ve dvou naprosto různých prostředích. Přes otce jsem se seznámil s mnoha architekty, malíři a výtvarníky, přes maminku zase s orientalisty, což byli úžasně vzdělaní lidé,“ vzpomíná přední tuzemský shakespearolog na své prvotní formující prostředí. „Na základní škole jsem byl trochu outsider, protože jsem nemiloval fotbal, spíš jsem se uchyloval ke čtení,“ vrací se Hilský do přelomu čtyřicátých a padesátých let a pokračuje: „Už od raného věku jsem chtěl být užitečný jiným lidem. Když jsem pak nabyl trochu rozumu, tak mi bylo jasné, že se budu točit kolem slova. Od dětství jsem miloval literaturu a to bylo rozhodující.“
Zároveň vzpomíná na radu od otce, kterou se následně snažil propsat do své profese: „Je jedno, čím budeš, ale důležité je být tvůrčí.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
