Svatý Martin je jeden z pevných záchytných bodů gastronomického kalendáře. Sice jsme žádnou úrodu nesklidili (jako naši předci), ale do křupava vypečenou husu si jistě dáme. Hezky se zelím a k tomu knedlíky, šišky nebo lokše. Martinské posvícení, to ale nebyla jen husa, stoly se prohýbaly i pod spoustou sladkých dobrot.
„Na den svatého Martina, vesel se všecka rodina. Čistú myslí a veselú, zpívajíce Bohu spolu. Protož každý při svém stolu, jež tučnú hus jíte spolu, na nás štědře vzpomínajíc, v štědrosti se ukazujíc…“ V koledě z doby předbělohorské byl ještě každý verš prokládán mocným „aleluja“. Je to zřetelný důkaz toho, s jakou vážností naši předkové Martinův svátek světili. Jedenáctý listopad byl významný i proto, že bylo zvykem vyplácet odměnu pacholkům, pasákům a obecním slouhům. Definitivně se uzavírala zemědělská sezóna a veškerá činnost se přesouvala pod střechu. Sedláci vyplatili a dali sbohem všem pomocníkům, které už nebudou na zimu potřebovat. A to bylo třeba náležitě oslavit.
Aby byla děvečka čiperná
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
