Pane doktore, rád čtu Vaše sloupky, protože jsou často vtipné a mnohdy se v nich dozvím zajímavé novinky a souvislosti. Myslím, že nejenom mne by zajímalo, jak může koronavirus souviset s psychiatrií. Četl jsem, že po celém světě vlivem pandemie covid-19 narostl významně výskyt deprese a úzkosti a že to platí i u nás. Opakovaně jste veřejně prezentoval práci dr. Winklera a spol. z Vašeho ústavu, která mezi lety 2017 a 2020 zjistila na velikém reprezentativním vzorku populace nárůst deprese 3x, sebevražedných myšlenek 3x a úzkostných poruch 2x. Spoléhám na to, že tento závěr je podložen daty nasbíranými solidní metodikou a že jim lze věřit. Jak si to ale vysvětlujete? Jaké jsou hypotézy, proč to tak je a proč zrovna tyto poruchy, a ne jiné? Děkuji za případnou odpověď. Dr. J. Svoboda, Brno
Nárůst duševních poruch v čase koronaviru je sycen několika faktory, jejichž vliv na rozvoj deprese a úzkosti byl již dříve prokázán a je o tom mnoho solidních zpráv. Rizikovými faktory pro rozvoj deprese jsou kromě genetické vlohy zejména stres a opuštěnost. K tomu přistupují existenciální problémy, bezmocnost, vykořenění a také depresogenní působení některých látek, někdy i farmak, a významným depresogenem je také alkohol. Ten sice momentálně mnohdy uleví, ale dlouhodobě zvyšuje pravděpodobnost, že se pod tíhou nepřízně osudu u pijáků deprese rozvine.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
