Česká hokejová ženská reprezentace má úspěšně za sebou historickou premiéru na zimních olympijských hrách. Porazila ve čtvrtek ráno po lítém boji domácí Čínu 3:1. Nevíme, kam až mohou hokejistky v turnaji postoupit, ale jejich příběh je inspirující. Je ale vyspělý (český) hokejový národ schopen skousnout, že by byly ženy lepší než naši muži? Jsme na to mentálně připraveni? Posměváčků, kteří ženy opomíjejí, je totiž dost.
Máme k tomu i jeden zajímavý příklad z loňského roku. Česká ženská fotbalová reprezentace sehrála mnoho povedených zápasů, úroveň byla velmi slušná a například brankářka Barbora Votíková hraje za jeden z nejlepších ženských týmů světa Paris Saint-Germain (to je ten samý, kde za muže hrají megahvězdy jako Messi, Neymar, Mbappe, di Maria a spol.). Zatímco mužská reprezentace i loni podávala výkony hodně proměnlivé, ženská byla velmi stabilní. Dostatečnou pozornost veřejnosti a médií si to ale nevysloužilo. A to je chyba.
Ještě markantnější je to v hokeji. Když budeme velmi, velmi hodní, tak můžeme napsat, že českým mužským reprezentacím ve všech věkových kategoriích se na světové úrovni nedaří. Ve skutečnosti je to někdy dokonce velký průser. Ženy jsou ale na trvalém vzestupu, dostaly se do Pekingu na olympiádu. Navíc, když popisují svůj sport, zní to rozumněji a (pardon pánové) i chytřeji. Alena Mills, útočnice hokejové reprezentace, bude dokonce s krasobruslařem Michalem Březinou vlajkonoškou na slavnostním zahájení olympiády.
Chybí více empatie
Ocení to ale česká veřejnost, která je pořád většinově zahleděná zejména ve fotbale a v hokeji do mužů? Vysvětlení to má jednoduché. Ženský sport v tomto případě nepovažují mnozí za „dostatečně dobrý a atraktivní“. Jako kdyby český hokej a fotbal byly v současnosti něčím zajímavým. Myslím si, že je to ale nepochopení toho, že české hokejistky ani v Pekingu prostě nemohou a nebudou na ledě nikdy předvádět to, co fenomenální Radek Pastrňák v Bostonu. Těla jsou prostě jinak stavěná a snesou jinou zátěž. To přece ale není důvod k podceňování, odmítání a přehlížení.
Podívejme se třeba na tenis. Kdepak ti čeští muži jsou? Místo nich máme Krejčíkovou, Kvitovou, Plíškovou, Siniakovou, Vondroušovou, Martincovou, Muchovou či Bouzkovou (všechny v první světové stovce).
Na předchozí zimní olympiádě v roce 2018 v Jižní Koreji získalo Česko 7 medailí. Z toho patří šest ženám, jsou v tom i dvě fenomenální zlata Ester Ledecké. Pánové, kdo z vás to má?
O významu ženského živlu se v posledních letech diskutuje mohutně a bohužel někdy i nesmyslně. Některé genderové vymyšlenosti jsou absurdní. Ženy se dokáží prosadit i samy, jsou v některých věcech prostě lepší než muži. Není na tom nic zvláštního. Poměry se navíc mění i ve sportu. Poměry se mění i v českém fotbale a hokeji. Nic zvláštního proto ani nebude, když budou české hokejistky lepší na olympiádě v Pekingu než naši hokejisté. Buďme na to připraveni a oceňme to. I když sport je samozřejmě někdy velmi, velmi nevyzpytatelný.
