Když se v Rumunsku cítíte jako doma: Festival Banát je přehlídkou hudby a dobré nálady i gurmánským zážitkem | Reflex.cz
nahoru

Když se v Rumunsku cítíte jako doma: Festival Banát je přehlídkou hudby a dobré nálady i gurmánským zážitkem

Lukáš Lhoťan11. září 2019 • 12:40
Když se v Rumunsku cítíte jako doma: Festival Banát je přehlídkou hudby a dobré nálady i gurmánským zážitkem
foto: Lukáš Lhoťan

S kamarádem jsme se rozhodli navštívit festival české hudby v rumunském Banátu pořádaný koncem srpna s tím, že chceme poznat i české vesnice v Rumunsku a trošku také aspoň symbolicky podpořit naše české krajany v této zemi. Protože fakt, že si čeští emigranti, kteří odešli počátkem 19. století do této oblasti, udrželi své češství, je víc než důkaz neuvěřitelné síly jejich sepětí s naším národem. Festival Banát je unikátní akce. Kdo nezažil, neuvěří! My jsme na festival vyjeli autem až ve čtvrtek v noci, ale pro skalní fanoušky festivalu vyrazil již v úterý z Prahy jeden z nejdelších osobních vlaků v historii České i Československé republiky – skoro půlkilometrová souprava.

S kolegou jsme během pátku mimo přestávek v jízdě ještě cestou na festival Banát navštívili rumunské lázeňské městečko Baile Herculane, což je místo s termálními prameny, kam se jezdili léčit již staří Římané. Podle pověsti se zde léčil i řecký hrdina Herkules. Cesta do lázní bez přestávek nám trvala zhruba devět a půl hodiny, je to zhruba 858 kilometrů od Frýdku-Místku.

Na konci lázeňského městečka se nachází veřejně přístupný termální pramen (opravdu dost horký), který vyvěrá nedaleko malé říčky. Místní lidé si v okolí upravili několik tůní, v nichž teplou vodu zadržují a koupou se v ní. Nad tímto místem s tůněmi vede silnice a nad ní (asi 10 minut pomalé chůze) se nachází jeskyně Grota Haiducilor.

Po odpočinku v Baile Herculane jsme vyrazili již přímo směr vesnice Eibentál, kde probíhal festival Banát. Baile Herculane se nacházejí 65 kilometrů od Eibentálu, ale leží přímo na trase, takže to není žádná zajížďka. Cestou projedete přes město Orsova, kde je možnost nakoupit v běžných obchodech typu Penny či Billa.

Zatopená jeskyně i pomník lidské blbosti

Po příjezdu do Eibentálu jsme se šli podívat na festival, který opravdu zaplnil celou vesnici. Člověk měl pocit, že je spíše někde v Čechách než v Rumunsku, ale atmosféra byla skvělá a mimo příjemný hudební program bylo i co jíst a pít. Člověk musí ocenit svobodu ve stolování, kterou u se u nás v ČR politici snaží tak usilovně omezit různými zákony o EET, zákazy kouření a podobně. V Eibentálu si s takovýmito socialistickými buzeracemi nikdo hlavu nelámal.

Poté, co jsme se pohodlně vyspali nahoře v kopcích nad vesnicí (namísto plánovaného spaní v kempu jsme zvolili tuto variantu), jsme se vydali s dalšími účastníky festivalu na plánovanou prohlídku jeskyně Ponicova, což stálo za to. Nejen díky obrovským rozměrům této jeskyně a faktu, že si tam nikdo nelámal hlavu s nějakými omezeními pro návštěvníky, ale i díky následující úchvatné plavbě po Dunaji od ústí jeskyně, která se nachází u hladiny Dunaje. Podle stavu napuštění přehrady Železná vrata se mění i výška zatopení této jeskyně. Přehrada asi úplně napuštěná nebyla, protože se dalo přejít prakticky až k loďkám suchou nohou.

Kousek za počátkem cesty je pomník lidské blbosti a zmařeného mladého života z nedávné doby, vrak automobilu, jímž do propasti ze srázu spadla mladá řidička, která se věnovala mobilu, a ne řízení – aspoň tak nám to popsal řidič autobusu, který se šel na trosky automobilu podívat s námi. Vrak automobilu se nevyplatí z propasti do srázu vytahovat, tak tam leží i s motorem, který se během pádu z automobilu utrhl.

Po návratu z prohlídky jsme s kolegou vyrazili podívat se do města Drobeta-Turnu Severin ležícího od Eibentálu zhruba sedmdesát kilometrů a nacházejícího se pod přehradní hrázi díla Železná vrata, což je přehrada vybudovaná v letech 1964 až 1972. Hráz tvoří i hraniční přechod mezi Rumunskem a Srbskem. V přehradní hrázi je vybudovaná hydroelektrárna s kapacitou 2100 MW.

Místa, kde na vás dýchá dávná historie

Na místě dnešního města Drobeta-Turnu Severin již v římských dobách stálo město Drobotea a římský císař Trajan nařídil v oblasti města vybudovat most, čehož se zhostil architekt Apollodóros z Damašku. Pod jeho vedením římští legionáři vybudovali mezi léty 103 až 105 po Kristu mezi dnešním srbským a rumunským břehem kamenný most s délkou přibližně 1135 metrů. Tehdy to byl nejdelší známý kamenný most a své prvenství si udržel skoro tisíc let. Most byl vybudován, aby pomohl římské armádě s přesuny vojsk a zásob ve válce s národem Dáků, které roku 106 Římané nakonec porazili.

V oblasti města lze nalézt nejen muzeum vytvořené na troskách bývalé římské vojenské posádky a zbytky Trajanova mostu, ale i zbytky středověké pevnosti Severin, která byla vybudována za vlády maďarského krále Ladislava I. Svatého (1077–1095). Pevnost jsme během obhlídky města navštívili, nedaleko ní leží i opuštěná budova nemocnice – hotová výzva pro nadšence do urbexu. Poté jsme se vydali do místního muzea pod otevřeným nebem, které je vybudované na troskách římské vojenské pevnosti a je dosti rozsáhlé. Naleznete zde nejen trosky Trajanova mostu, ale i římských lázní apod. Jedinou mrzutostí bylo, že se za vstup platí rumunskou měnou, eura neberou a terminál na karty buď nemají, nebo byl v době naší návštěvy rozbitý a obsluha muzea nám prostě řekla, že chce jen rumunskou hotovost. Cestou zpět do Eibentálu jsme se ještě podívali na pomník posledního dáckého krále Decebala (zemřel 106 po Kristu), který byl nedávno vytesán do skály nad Dunajem. Místo je u hlavního tahu kolem Dunaje a je cílem turistických návštěv.

Po návratu do Eibentálu jsme se vydali na závěrečný program festivalu Banát, kde hrály například hudební skupiny 12:piet, Neřvi mi do ucha, Vasilův Rubáš a další. Bylo úchvatné cestou přes vesnici potkávat táhnoucí se zástupy účastníků směrem ke scéně nad vesnicí, kteří byli v dobré náladě a zastavovali se u stánků českých krajanů s místními specialitami a nápoji. Na konci vesnice u scény jsme potkali skupinu místních rumunských policistů, kteří byli stejně uvolnění jako účastníci a bylo vidět, že i jejich přítomnost je spíše symbolická, protože několik stovek Čechů (a to některých notně pod vlivem alkoholu) bylo naprosto v pohodě a užívalo si celý festival bez konfliktu.

Druhý den ráno v neděli se začaly stovky účastníků připravovat na přepravu autobusy do Orsavy na vlakový speciál a my jsme s kamarádem naopak vyrazili ještě za rozbřesku, kdy většina účastníků spala, dále v naší cestě směrem do srbského města Niš.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější