Malovaná kasa bývalého thermopolia přečkala přes 2000 let pod vulkanickým popelem Vesuvu, který v prvním století město zlikvidoval. Kasa je dekorovaná dvěma poměrně zachovalými malbami. Jedna znázorňuje mořskou nymfu usazenou na koni. Druhá zástupce pracující třídy, která tvořila zákaznictvo antického rychlého občerstvení, usazeného právě v takovéto lidové restauraci. Starověké nádoby zvané amfory, které jsou vyobrazeny na fresce, jsou velmi podobné těm, které byly v Pompejích skutečně vykopány.
Thermopolia byla v Pompejích velmi běžná, jen v Regio V bylo trosek rychlého občerstvení nalezeno kolem 80. Podle archeologů je však nález kasy i tak výjimečný. „Přestože jsou podobné nálezy z Pompejí dobře známé, čím více jich objevíme – včetně těch komerčních, souvisejících s každodenním životem – tím intenzivněji pocítíme silné emoce, související s tragickým výbuchem.,“ řekla Alfonsina Russo, prozatímní ředitelka archeologického parku.
Antický mekáč
Římská thermopolia se přirovnávají k dnešním bufetům, fast foodům či lidovým jídelnám. Vyznačovaly se totiž poměrně úzkým menu, nízkými cenami a rychlou přípravou. Typické jsou pro ně stoly uspořádané do tvaru písmene L. Klientelu tvořila chudina, námezdní dělníci a drobní řemeslníci. Všichni to byli lidé, kteří měli hluboko do kapsy a v obydlí neměli žádnou kuchyni.
Thermopolium nebylo „mekáčem“ v pravém slova smyslu. Sorta návštěvníků byla dost specifická, sedávaly tam i existence z okraje společnosti, jako různí zlodějíčci a šmelináři. Jídelnímu lístku většinou dominovaly ryby a sýr s chlebem. Jako dezert se podával med a kořeněné víno, což se často zvrhlo v divoké pitky.
Starověký fast food na vlastní kůži
Nejzachovalejší thermopolium v Pompejích se nazývá Asellina a atmosféru antického bufetu tam můžete zažít na vlastní kůži, od roku 2010 je totiž přístupné veřejnosti. Areál Regio V, kde byla kasa nalezena a který je už od 60. let minulého století pompejskou oblastí, na které se pracuje nejintenzivněji, však zatím zpřístupněn veřejnosti není.
Město Pompeje pohltil sopečný prach Vesuvu v roce 79 našeho letopočtu. Ale právě díky této tragédii skrývá tolik dobře zachovalých pozůstatků, které sopečný prach na stovky let chránil a „konzervoval“. Jen v posledních měsících archeologové odkryli například fresku zobrazující mytického Narcise zamilovaného do vlastního odrazu na vodní hladině nebo pozůstatky koně a sedlo.
