Buď on, nebo já – pokračování

Buď on, nebo já – pokračování Zdroj: Dalibor Nesnídal

Průvodce abstinujícího alkoholika: Padám, padám

Patří k nejúspěšnějším českým spisovatelům. Jeho knihy Prsatý muž a zloděj příběhů či Mluviti pravdu si koupily desítky tisíc čtenářů. Před časem jsme Josefa Formánka požádali o spolupráci. Jeho text skutečně přišel. Z protialkoholní léčebny. Všechny díly seriálu postupně vyšly v časopisu Reflex. Pro velký úspěch je nyní pro vás přinášíme i na Reflex.cz.

Josef F. ležel v posteli a přemýšlel o snu, který se mu na dnešek zdál. Opět chodil po Mírovém náměstí okolo jednoho odpadkového koše, v němž ležela láhev nedopité whisky. V tom snu ale neměl odvahu po ní sáhnout. Pořád se rozhlížel, jestli poblíž nejdou nějací známí. To rozhodování, chuť a pocit obrovského studu se v něm vždy mlely, až se probudil zpocený na posteli. Nejinak tomu bylo i tuhle noc. Měl z toho snu už pupínky. Naštěstí ho ten den čekala vycházka. Měl se na co těšit.

Dnes jsem byl poprvé na vycházce se třemi spolupacienty. Mám radost, že jsem neměl žádnou úzkost ani bažení. Měl jsem radost z modrého nebe, slunce a větru. Do sluchátek mi hrála pěkná muzika. Byl jsem navýsost spokojen. Ať žije střízlivý život! Zítra se moc těším na návštěvu. Přijede moje nejmenší holčička se ženou, tchyní a kamarády. Moc se těším! Těším!!!

Před spaním jsem se díval na film a opět ho kvůli večerce nedodíval. Ostatně celá léčba je taková. Nikdo neví, co ho čeká. Jak dlouho venku vydrží čistý, i když tady si to navzájem slibovali všichni. Jen Patrik Ch., v předešlém životě inženýr, Josefovi F. na kuřárně po pravdě řekl, že má chuť na pivo. Ten mu radil, ať se napije hodně vody nebo čaje. V léčebně jim to lejou do hlavy každý den, co mají dělat v případě bažení. „Jo, vody,“ řekl Patrik Ch. unaveně. Přesto je na tom Patrik Ch. s krátkodobou pamětí a s psychickou rovnováhou líp, než když ještě spal s nožem pod polštářem v para­noických běsech, že po něm někdo jde. Že je schopen zajít tak daleko, vlézt za ním do ústavu a unést ho. Kvůli strachu se neodvážil vyzvednout, před nástupem sem, ani auto z policejního parkoviště. Jeho dluh za parkování každý den rostl o pár stovek. Někdo za padesát tisíc jede na dva měsíce do Indie, někdo nechá starého opela parkovat dva měsíce na hlídaném parkovišti. Život je volba, o tom byl přesvědčen i Luboš K., který kouřil s nimi. Když přišel do léčebny, tak v absťáku budil v noci ostatní na rozcvičku. Toho, kdo mu nejvíc odporoval, dovlekl pohoršený na sesternu, kde se mu ale nikoho nepodařilo vzbudit.

Josef F. típl cigaretu a odešel na pokoj spát.

Bylo tam rozsvíceno, halas. Na posteli seděl zchvácený Milan P. a ztěžka dýchal. Nad ním stály sestry. Vypadalo to, že se dusí. Byl orosený na čele a rukou se držel za srdce: „Mám infarkt.“ Josef F. úplně cítil to úzko, jež ho obcházelo. Prý byl předtím ve sprše, navíc toho málo vypil, ale spíš to byl, podle sester, suchý absťák. Radši moc nevyzvídal, aby ho sestra znovu nesjela jako odpoledne, aby moc nepáskoval, když má v zadní kapse parte. Stejně to asi souviselo se vzpomínkou na rodinu, která ho navštívila ve sprše. Jak mu řekl Milan P., když usínali.

Josef F. musel taktéž myslet na svoji rodinu.

Nemohl usnout, a tak šel na kuřárnu. Tam byl Jarmil K. Vyprávěl mu, že hrál v gay pornu. Ale jen v užším komparsu.

Tam můžeš být honičem, rozkuřovačem či polykačem. Prý byl rozkuřovač. Ale kvůli své babičce hrál jen v německé produkci. Prý by se na německý film nikdy nedívala. „A na české gay porno jo?“ Pokrčil ramena.

Josef F. šel spát. Jeho deník z toho dne končil slovy: A takhle tu žijem.

Když ho dopisoval, slyšel na chodbě hrát Jarmila K. na piano písničku Mama od Queenů, ale zpíval na ní Padám, padám a okolo něj zřejmě chodili další alkoholici, neboť polohlasně mručeli, ať s tím jde do prdele, či se smáli smíchem smutných mužů. Jarmil K. to Padám několikrát zapěl fistulí, dohrál, zavřel piano a sám si zatleskal.

Předchozí díly seriálu: