Pravidla

Pravidla Zdroj: Archív

Správně česky: Poprdom a Pičák

Čtenáři mne za sloupek o reklamě kosteleckých uzenin těžce sprdli, že prý uzenářům upírám právo dodržovat pravidla českého pravopisu a neprávem je napadám za gramatické chyby. Ano, některé hříchy proti českému jazyku jsou podle současných pravidel jazyka přípustné. To však neznamená, že nejsou nelibozvučné, nevkusné, za uši tahající, a že bychom se jim měli vyhnout.

Reklamní heslo klipu zní: „Poctivé řemeslo vám přináší kostelečtí dobráci od kosti.“ Já jsem se na to konto dopustit poznámky: „Nebudu prudit, že správně česky tam má být přinášejí. On (jeden) přináší, oni (pokud je jich víc) přinášejí.“ A hned jsem to schytal, že řezníkům křivdím a že neznám pravidla českého pravopisu. Například Jolana Uhlířová z Prahy například píše: "Slovesa čtvrté slovesné třídy vzoru „sází“ (kam spadá i "přinášet) mají v souladu s PČP 1993 ve 3. os. mn. č. vedle původního tvaru sázejí i nově kodifikovaný tvar sází (přináší). Koncovky -ejí a -í jsou stylově rovnocenné: otálejí/otálí, chybějí/chybí, kácejí/kácí, rozumějí/rozumí, odnášejí/odnáší, splácejí/splácí, kymácejí/kymácí, ztrácejí/ ztrácí.¨"

Ano - podle posledních deviantních pravidel se to smí. Ale je to příšerné, nečeské, tahá to za uši a doslova to mrví jazyk Čapka, Seiferta a Kundery. A proto by se to nemělo používat. Že se něco smí, ještě neznamená, že je to dobré. Tahle nová jazyková volnost dobrá není, protože smývá jemný rozdíl obsahu komuniké. Například když řeknu podle nových pravidel „Smí to dělat!“, tak není jasné, kolik jich to vlastně dělat smí. Jeden, nebo více? Proto je nově kodifikovaná možnost nesprávná a neměla by ve veřejném prostoru zaznívat. Uvedu jiný příklad, kdy se něco smí, ale není to dobré. V češtině evidentně fungují slova (například názvy firem), která vznikla z prvních písmen několika slov původního dlouhého názvu. ČEZ přece bývaly České energetické závody a OKD bývaly Ostravsko - karvinské doly. Takže zkracovat víceslovné názvy je podle všeho gramaticky správně.

Při elementární úctě k jazyku si však opravdu nemůžeme dovolit nazývat obchod Potřeby pro domácnost slůvkem POPRDOM, případně řemeslnické družstvo plynaři - instalatéři - čalouníci - kováři slůvkem PIČÁK. Kultura jazyka nesmí zahynout a čeština se nesmí začít svou konzistencí přibližovat separátu dokonce ani v Kosteleckých uzeninách.