Legendární horský pochod Krakonošova 100 dnes oslaví 60 let od svého založení. Není ale pro každého
Vyrazit na horskou túru, pokochat se pohledem na panorama a během dne si odpočinout a občerstvit se v některé z místních bud, je dnes již hojně rozšířenou volnočasovou kratochvílí mnoha lidí všech věkových kategorií. Ale zvládnout rovných sto kilometrů v náročném terénu, na trati plné strmých kopců a neméně strmých klesání, jít v noci a za jakéhokoliv počasí a to vše zvládnout za 24 hodin, tak to už chce pořádného fištrona, odvahu a především obrovskou dávku fyzické kondice. A právě toto všechno budou potřebovat účastníci Krakonošovy 100, jednoho z nejstarších a nejnáročnějších podniků svého druhu v České republice. Dnes tento legendární ultratrail oslaví 60 let od svého založení a ve 20 hodin chodci či běžci vyrazí z prostranství před vrchlabským kostelem na trať, která je odsud zavede mimo jiné na Horní Mísečky, Sněžku či Pomezní boudy.
Kořeny této akce však musíme hledat někde jinde než v Krakonošově revíru: v Českém ráji. Právě v tomto malebném kraji mezi Jičínem, Troskami a Kozákovem se v roce 1965 uskutečnil stokilometrový pochod, u kterého stál Vrchlabák Pavel Wohanka. Trasa tehdy vedla z velké části po silnicích a z tvrdého asfaltu chodce bolely nohy. Wohanka tedy dostal nápad jak udělat tento pochod jinak, tedy především jak ho odvést ze silnic a umístit jej do přírodních kulis.
Během následujících měsíců prochodil Krkonoše křížem krážem a po večerech doma s mapou a milimetrovým papírem si rozkresloval návrhy, kudy by cesta nového pochodu mohla vést. „Dnes vám všechno změří hodinky. Já tehdy musel vzít milimetrový papír a celý jsem si to rozkreslil. Měřil jsem a počítal jsem to, aby to sedělo. Byla to úmorná práce, ale základem bylo, že jsem to měl předem prochozený a zkontrolovaný podle turistických značek,“ vzpomíná. Mravenčí práce přinesla kýžený úspěch a 2. a 3. července 1966 odstartoval první ročník, který začínal u Sokolovny. „Čas tehdejšího vítěze byl 15:35 a já ho měl o tři hodiny horší,“ vzpomíná Pavel Wohanka. Prvního ročníku se zúčastnilo 41 lidí, do cíle jich došlo 29. Startovné se neplatilo.
V následujících letech se místo startu měnilo. Startovalo se například před Pionýrákem nebo v areálu Letecké školy Vrchlabí, kde bylo i velké zázemí pro účastníky. V současnosti se startuje z náměstí Míru na prostranství před kostelem, kratší pochody pak startují od Domu dětí a mládeže Pelíšek. Žádný ročník nebyl zrušen, chodilo se za každého počasí. Původní, Pavlem Wohankou vytyčená trasa vydržela mnoho ročníků, pak do ní začaly zasahovat různá omezení ze strany ochránců přírody. Okolo pochodu se utvořila parta nadšenců a dobrovolníků, která zajišťovala organizaci a průběh závodu, ve kterém „dálkoplazi“ – jak se poeticky účastníci pochodu přezdívají – testují svoje psychické i fyzické síly.
Dnes večer se na start Krakonošovy 100 v centru Vrchlabí postaví celkem 500 účastníků. Předpověď slibuje krásné počasí, na tento druh túry možná až moc krásné, protože bude slunečno a i na horách dost teplo. „Paradoxní je, že účastníci vám řeknou, že je lepší, když trošku fouká nebo mírně prší, že to je prý oproti ostrému sluníčku lepší. Také si myslím, že je lepší startovat do tmy, než kdyby to bylo někdy ráno. V červnu je dlouho vidět a noc je nejkratší. A jsou pak krásné východy slunce,“ říká ředitelka akce Dagmar Fišerová z DDM Pelíšek. Zároveň varuje, že Krakonošova 100 není pro každého.
„Krakonošovu 100 bych určitě nedoporučila někomu na první pochod. Tedy že si někdo řekne tak a zítra půjdu tento pochod, zkusím to ujít. Tomu bych doporučila nejprve si odejít 25 nebo 50 kilometrů. Organismus se při takových zátěžích zkrátka chová úplně jinak, než si většina lidí myslí a předpokládá. Na zvládnutí Krakonošovy 100 je potřeba dost trénovat,“ dodává.
Ale zpět k otci zakladateli. Pavel Wohanka Krakonošovu 100 organizoval do roku 1968 a pak se z vedení stáhl, protože začal stavět dům. Nicméně v následujících letech se na trať vrátil a absolvoval mnoho ročníků, ať už pochodem na 100 kilometrů nebo na kratších trasách. V roce 2016 ve věku 71 vyrazil na trať naposledy a stokilometrovou pouť ušel za 23 hodin. Dnes vitální děda od čtyř vnoučat doma listuje starými kronikami a vzpomíná na různé příhody, které při svých pochodech zažil a vzpomíná na kamarády a další spoluchodce, z nichž už mnozí nežijí. Všem, kteří se letos postaví na start vzkazuje: „Před všemi smekám klobouk, když to dojdou a pokud ne, tak ať to zkusí příští rok znovu.“
