Curaçao už není jen likér, ale nově i světový fotbal. Jak se malý ostrůvek dostal na mistrovství světa?
Na mistrovství světa ve fotbale, které proběhne příští rok ve třech severoamerických státech, bude hrát také země, o níž by mnohý Čech mohl mít problém říci, kde přesně leží – Curaçao. Když se dosud u nás řeklo Curaçao, většinu lidí asi napadlo, že je řeč o likéru, který má sytě modrou barvu, vyrábí se z citrusových plodů laraha a používá se hlavně do koktejlů. Mnohý měl také problém s výslovností tohoto slova, která nezní „kurakao“, ale „kyraso“.
Modrá rodina
Před pár dny se ovšem Curaçao zapsalo na mapu globálního fotbalu, protože se jeho reprezentace, přezdívaná Modrá rodina, probojovala na mistrovství světa v kopané. Tato země se díky tomu stane vůbec nejmenší zemí, která se v historii na fotbalový mundial probojovala. Tenhle rekord Curaçao sebralo Islandu a zároveň bude jedním z minimálně čtyř debutantů na mistrovství v roce 2026.
Curaçao vynesla na mistrovství závěrečná bezbranková remíza s Jamajkou, což i neznalcům detailního zeměpisu napovídá, že šlo o souboj v kvalifikační zóně CONCACAF, která zahrnuje Karibik, Severní a Střední Ameriku. Curaçao totiž leží v jižním Karibiku, 64 kilometrů na sever od Venezuely a je tvořeno dvěma ostrovy, z nichž jeden nese název celé země a druhý, neobydlený se jmenuje příznačně Klein Curaçao. Oba ostrovy symbolizují ostatně dvě hvězdičky na modré vlajce Curaçaa.
Papiamentu, gulden a Karibské Nizozemsko
Zatímco na menším ostrově nežije nikdo, na „velkém“ Curaçau má domov 155 tisíc obyvatel. Většinu z nich tvoří potomci dovezených otroků ze západní Afriky. Díky tomu je na ostrově nejrozšířenějším mluveným jazykem papiamentu, což je kreolský jazyk se základem ve staré portugalštině, ale obohacený o řadu anglických či nizozemských slov. Vedle tohoto jazyka, v němž se Curaçao jmenuje Korsu, jsou na ostrově úředními jazyky ještě angličtina a nizozemština.
Curaçao totiž není samostatným státem a zůstává zámořskou částí Nizozemského království. To mimochodem znamená, že jeho fotbalová reprezentace bude teprve druhým závislým územím, které se samostatně probojovalo na fotbalové mistrovství světa. Dosud jedinou „kolonií“, která to dokázala, byla Nizozemská Východní Indie, dnešní Indonésie, v roce 1938.
To, že většina Čechů Curaçao nezná, může vyplývat právě ze zdejší koloniální minulosti. Curaçao totiž až do roku 2010 tvořilo součást větší jednotky – Nizozemských Antil, což bylo karibské zámořské území Nizozemska se šesti složkami – Arubou, Bonairem, Sabou, Svatým Eustachem (Sint Eustatius), Svatým Martinem (Sint Maarten), Sabou a Curaçaem. Právě na Curaçau leželo i hlavní město této „kolonie“ Willemstad a celá jednotka, které se občas také říkalo „Karibské Nizozemsko“ se z něj spravovala.
Před patnácti lety se Nizozemské Antily rozpadly, protože části ostrovů vadil „curaçaocentrismus“ a chtěly větší autonomii, jiné se naopak moc samostatně spravovat nechtěly a usilovaly o to, aby se staly přímou součástí domovského Nizozemska. Komplikací bylo také to, že mezi jižními „ostrovy ABC“ (Arubou, Bonairem a Curaçaem) a zbytkem teritoria je přibližně 900 kilometrů vzdušnou čarou.
Od roku 2010 je proto Curaçao jednou ze čtyř zemí Nizozemského království, vedle Aruby, Sint Maartenu a evropského Nizozemska. To se stará o obranu a zahraniční vztahy tří částí Karibského Nizozemska, a tedy i Curaçaa. Tato stopadesátitisícová země zároveň není součástí Evropské unie a jejím oficiálním platidlem není euro, i když s ním na ostrově zaplatíte. Oficiální měnou zde byl dlouho „gulden Nizozemských Antil“, ale od letoška se platí novým platidlem, které se jmenuje „karibský gulden“ a vedle Curaçaa se používá i v rámci další země Karibského Nizozemska – na Sint Maarten.
Turisté místo rafinérie
Curaçao dnes ekonomicky stojí hlavně na turistice. Karibský ráj, který navíc vypadá trochu jako staré Nizozemsko i s jeho pověstným pořádkem, láká turisty. Pro Curaçao je rozmach turismu v posledních letech velkou záchranou, protože ekonomika ostrova byla dlouho závislá na rafinování venezuelské ropy, jenže společnost Shell v 80. letech místní rafinerii zavřela, což způsobilo značnou ekonomickou krizi a velkou emigraci obyvatel do pevninského Nizozemska.
Ostatně ekonomika je hlavním faktorem, který drží Curaçao v rámci Nizozemského království. Na ostrově nyní sice vládne strana, která formálně mluví o tom, že podporuje nezávislost Curaçaa, ale ani příjmy z turistů nedělají místní ekonomiku samostatně životaschopnou bez podpory Nizozemska. I proto nezávislost není pro místní politiky na pořadu dne a občané jsou v zásadě spokojeni s aktuální autonomií, ačkoli se občas žehrá na to, že na ně v Haagu často zapomíná. Populistická strana Geerta Wilderse sice v Nizozemsku prosazuje, aby se Curaçau i dalším částem Karibského Nizozemska dala nezávislost. Obyvatelé Curaçaa ji ale teď nechtějí.
Nezmění to asi ani vlna národní hrdosti, která zalila ostrov po postupu na mistrovství světa ve fotbale, který tato zemička už na rozdíl od České republiky mohla oslavit.
