
Michael Phelps dostal darem ideální tělo pro plavání. Kdo jsou další supermani mezi námi?
Dnes oslavil čtyřicítku Michael Phelps, nejúspěšnější plavec všech dob a bezkonkurenční rekordman v počtu získaných olympijských medailí. Za lehkost, s jakou porážel své soupeře, z velké míry vděčí genetice, která mu nadělila naprosto ideální plavecké tělo. Podobných supermanů mezi námi chodí celá řada a většina z nich nebudí zdaleka takovou pozornost jako drtič plaveckých rekordů. Jejich schopnosti ale nejsou o nic méně fascinující.
Michael Phelps za svou kariéru překonal desítky rekordů ve všech plaveckých disciplínách. Jeho dominance z něj udělala nejúspěšnějšího olympionika všech dob s neuvěřitelnou sbírkou 28 medailí, z nichž je 23 zlatých. Plavat začal jako sedmiletý, v deseti už porážel daleko starší soupeře a zapisoval se do tabulek rekordů. Sám tvrdí, že za jeho úspěchy stojí především důslednost a tréninkové metody kouče Boba Bowmana. Ve skutečnosti ale má na Phelpsově suverenitě velký podíl genetika.
Michael Phelps má pro pohyb ve vodě až neuvěřitelně dokonale uzpůsobené tělo. Někteří sportovní lékaři dokonce tvrdí, že jeho proporce naznačují onemocnění vzácnou genetickou poruchou zvanou dolichostenomelie neboli Marfanův syndrom. Oficiálně to nebylo potvrzeno, nicméně Phelpsovo tělo je opravdu netypické. Měří 194 cm, rozsah paží má přes dva metry, zatímco nohy má naopak nápadně krátké a zakončené chodidly číslo 14 (poslední číslo před ploutvemi). Jeho klouby – především ramena, lokty a kotníky – jsou extrémně pružné a Phelpsovi umožňují plavat technikou pro běžné plavce nedosažitelnou. Aby to nestačilo, ve Phelpsově dlouhém a hlubokém hrudníku se ukrývají plíce o objemu (údajně) 12 litrů, což je dvojnásobek kapacity normálního smrtelníka. Jeho srdce bije v klidu extrémně pomalu a při tělesné námaze organismus produkuje atypicky malé množství kyseliny mléčné, takže dokáže fungovat delší dobu na plný výkon.
Při sečtení všech genetických výhod není divu, že má Phelps ve vodě jen málo konkurentů. Jedním z nich je například Stig Severinsen, který sice neplave rychle, ale zato dokáže zadržet dech na naprosto absurdních 22 minut a sedět přitom v mrazivé vodě nebo nádrži plné žraloků. Přestože jeho rekord překonal v roce 2016 Aleix Segura (vydržel nedýchat 24 minut a 3 sekundy), byl Severinsen vyhlášen v anketě kanálu Discovery Channel za „Ultimátního supermana“. Jací jsou jeho konkurenti?
Stroj na šlapání

Čím je Michael Phelps v plavání, tím býval Miguel Indurain v cyklistice. Jezdec, jemuž nadlidské schopnosti vysloužily přezdívku „Mimozemšťan“, dokázal v letech 1991–1995 pětkrát po sobě vyhrát Tour de France a ve dvou ročnících k tomu navíc přidal vítězství na Giro d'Italia. V počtu vítězství drží rekord od chvíle, kdy byl kvůli prokázanému dopingu anulován rekord Lance Armstronga (Tour de France vyhrál sedmkrát). Pochopitelně se objevily spekulace, že dopoval i Indurain. Když se v roce 2013, po čtrnácti letech v cyklistickém důchodu podrobil lékařským testům, doktoři zjistili, že by ve svých skoro padesáti letech svým konkurentům s přehledem natrhl žluté triko. Na cyklistu je nezvykle vysoký, dlouhé a neuvěřitelně silné nohy jsou ale v dokonalém poměru k trupu a umožňují ideální přenos síly ve šlapání. Jeho plíce mají kapacitu přes osm litrů a srdce mu v klidu tepe jen asi dvacetkrát za minutu. V plném zápřahu dokáže přečerpat až 50 litrů krve za minutu a každou minutu dodat svalům až 7 litrů kyslíku – obojí je zhruba dvojnásobek hodnot běžného člověka.
Supersamuraj

Podezřívavost je u výkonů reálných supermanů naprosto pochopitelná. Věřili byste například, že někdo dokáže ve vzduchu přeseknout mečem airsoftovou kuličku letící rychlostí víc než 300 km/h? Pravděpodobně ne. Japonec Isao Machii ale tento trik předvedl v přímém přenosu v záznamu vysokorychlostní kamerou. Dokázal také za tři minuty rozsekat na 252 slaměných panáků (každého ťal minimálně pětkrát) a přetnout tenisák letící rychlostí 820 km/h.
Žijící Daredevil

Reflexy novodobého samuraje dokázal trumfnout snad jen Ben Underwood – reálná podoba komiksového Daredevila. Bena ve třech letech připravila rakovina o zrak, a začal se proto orientovat v prostoru po vzoru delfínů. Jazykem vyluzoval mlaskání a podle ozvěny identifikoval své okolí. Schopnost echolokace vypiloval k takové dokonalosti, že dokázal jezdit na kole, na skateboardu, a dokonce hrál obstojně basketbal. Schopnost orientovat se podle ozvěny kupodivu není až tak vzácná. Zvládal ji například Juan Ruiz, kterému zvládnutí echolokace umožnilo jezdit v běžném provozu na kole. Daniel Kish tuto schopnost vyučuje prostřednictvím své neziskovky World Access for the Blind. Sám dokáže podrobně popsat své okolí, a dokonce i rozpoznat materiál překážek, od kterých své mlaskání odráží.
Oči jako dalekohled i mikroskop

Většina z nás echolokaci nepotřebuje, protože nám více či méně dobře slouží zrak. Existují ale lidé, jejichž oči jsou doslova zázračné. U asi 12 % žen se například vyvinula schopnost vnímat barvy ne třemi, ale čtyřmi různými druhy světločivých buněk. Díky tomu rozeznávají zhruba 100 milionů barevných odstínů, o čemž si my ostatní můžeme nechat jen zdát. Ještě neuvěřitelnější oči má Veronica Seiderová, která figuruje v Guinessově knize rekordů jako člověk s nejdokonalejším zrakem. Vidí asi 20x lépe než běžný smrtelník. Dokáže rozeznat obličej člověka i na kilometr a půl, zrakem přesně měřit vzdálenost různých objektů a na blízko rozeznávat detaily viditelné normálně jen pod mikroskopem.
Fotoaparát v hlavě

Britský umělec Stephen Wiltshire kombinuje výborný zrak s ještě lepší vizuální pamětí, která se u něj vyvinula pravděpodobně jako důsledek formy autismu. Díky tomu dokáže přesně překreslit cokoliv, na co se jednou podívá. Při jednom pokusu vytvořil panoramatický obraz New Yorku, nad kterým jednou přeletěl v helikoptéře. V porovnání s fotografií pořízenou při stejném letu nebyl nikdo schopen najít byť jediný rozdíl.
Lidská kalkulačka

Když už jsme u zázračných mozků, tak jeden z nejpozoruhodnějších měla paní Shakuntala Devi. Rodačka z jihoindického Bangalore odmalička prokazovala neuvěřitelné počtářské schopnosti. V době, kdy se její spolužáci učili počítat do sta, řešila z hlavy čtvrté odmocniny. Bohužel se nemohla věnovat matematice jako vědec, protože svými schopnostmi živila rodinu, počítala horoskopy a cestovala s varieté jako „lidský kalkulátor“. V 80. letech se podrobila sérii testů na univerzitě v Berkeley, kde dokázala z hlavy vypočítat čtvrtou odmocninu z 61 629 875 a sedmou odmocninu z 170 859 375. V roce 1980 byla zapsána do Guinessovy knihy rekordů jako nejrychlejší počtář v historii. Porota jí dala za úkol vypočítat, kolik je 7 686 369 774 870 × 2 465 099 745 779. Paní Shakuntala 28 vteřin přemýšlela a odpověděla: 18 947 668 177 995 426 462 773 730.
Gumový a ledový muž

Fascinující jsou i rekordy týkající se odolnosti organismu. Například „Gumový muž“ Daniel Browning Smith dokáže bez zranění otočit trup o celých 180° a podívat se na vlastní zadek. Známý „Ledový muž“ Wim Hof běhá maratony za polárním kruhem naboso a v šortkách, potápí se v zamrzlých jezerech a vydržel skoro dvě hodiny ve vaně naplněné ledem. Bohužel tvrdí, že stejné kousky může provádět každý, kdo trénuje podle jeho metody. Desítky lidí to odnesly těžkým zraněním či dokonce smrtí.
Továrna na sérum

Tim Friede naštěstí k následování svého příkladu nevybízí, což je dobře, protože se systematicky nechává kousat nejjedovatějšími hady. Za 20 let byl uštknut více než 200krát a k tomu si sám asi 800krát vpravil jed do těla injekcí. Jeho krev díky tomu obsahuje unikátní chemikálie a lékaři doufají, že podle nich dokážou syntetizovat univerzální sérum proti uštknutí. Sám Friede díky nim přežil dokonce útok dvou kober královských (byť při tom upadl do kómatu).
Přirozená superschopnost

Jestli je vám líto, že podobné superschopnosti nemáte, tak nezoufejte. Příroda vám jednu nadělila do genetické výbavy a můžete ji rozvíjet až do velmi pozdního věku. Možná to nevíte, ale člověk je v přírodě neporazitelným šampiónem ve vytrvalostním běhu. Vzpřímený postoj, dlouhé nohy a dokonalý chladicí systém nám zaručuje, že na dlouhých tratích dokážeme uštvat i vlka. Někteří z nás ale i tuto vrozenou schopnost přivedli do absurdních rozměrů. Dean Karnazes se například proslavil tím, že dokázal během padesáti dnů zaběhnout padesát maratonů. Jindy zase běžel bez zastavení a spánku nepřetržitě tři dny a za pětasedmdesát dní dokázal doběhnout z New Yorku do San Francisca. V jeho případě fyziologové zjistili, že má abnormální schopnost regenerace svalů. Pokud by nemusel spát, mohl by teoreticky běžet donekonečna a nikdy by se neunavil. Konkurovat mu může snad jen James Lawrence. V mládí trpěl obezitou, pak se dal na triatlon a stal se specialistou na závod Ironman. Trasu 3,8 km plavání, 180 km na kole a běžecký maraton dokázal absolvovat padesátkrát během padesáti dnů v padesáti různých zemích světa.













