Po stopách češtiny: Byli jste minulý rok hodní, nebo jste hřešili o sto šest? A jak jste na tom s čertopisem?
Běháte od čerta k ďáblu, abyste vše stihli? Napéct cukroví, sehnat dárky, uklidit a vyzdobit domov, naplnit lednici… To je po čertech hodně práce. K čertu s tím aspoň na chvíli! Pojďte si radši přečíst, jak to máme s čertem v češtině.
Čert jakožto nadpřirozená bytost obývající peklo a nepřátelská k člověku se nám na začátku prosince po roce zase připomíná. V doprovodu Mikuláše si tento chlupáč s ocasem, kopýtkem a rohy výhružně zařinčí řetězy a nastaví svůj pytel všem kvítkům z čertovy zahrádky.
Z těch nejmenších možná vymáčkne pár slz, ovšem jinak vzal jeho pověst čert. Naši předkové měli z čerta vítr. Báli se jeho moci natolik, až dosáhli jeho tabuizace, tedy zákazu nazvat jej pravým jménem. A jak mu říkali, když jeho jméno nesmělo být vysloveno? Třeba čerchman(t), černast, červ(ivec), čés, čmert, rohatý, pekelník, rarach, ďas… Jenže dnes už tak pověrčiví nejsme a jen si užíváme pohádkové čertíky, čertíčky a jejich čertice a bavíme se čertovskou zápletkou plnou čertoviny. Dokonce si troufáme říkat čert vyorávači brambor a pálivému spojení griotky a rumu.
Slova čert si užíváme dosyta, třeba když si při svém rozhořčení potřebujeme ulevit. U všech čertů! Nebo taky když chceme obzvlášť zdůraznit zápor. Jako když někdo něčemu čerta rozumí a vzdělání je mu čerta platné, protože se ve školních letech čerta staral, aby něčemu rozuměl. A litovat mu teď čerta starého pomůže. České frazémy pak vyloženě čpí sírou. To by v tom byl čert, abyste si některý nevybavili. Buď se nebojíte ani čerta, nebo se bojíte jako čert kříže. Vítat návštěvu můžete nedočkavě: kde tě čerti nosí? Nebo bez nadšení: který čert tě sem nese? I kdyby čert na koze jezdil, na čertovy obrázky raději ani nesahejte. Z těch akorát kouká čertovo kopýtko. Rozhodně nechceme malovat čerta na zeď, ale pravdou je, že čert nikdy nespí.
Čert hraje svou roli také v českých pověstech, třeba i v těch, které se vážou k různým nápadným terénním útvarům v naší krajině. A ty pak dostanou název právě podle něj. Třeba někde upustil kamení a hned je z toho Čertova skála nebo Čertovy balvany. Někde zaryl kopytem a vytvořil Čertovu brázdu. Jinde si zase nejprve pořídili zobrazení čerta a teprve poté po něm místo dostalo své jméno. Například les U čerta v Kostelci nad Vltavou byl pojmenován podle čerta zvěčněného na zdejší skále. Další místní názvy souvisí s negativními vlastnostmi, které čertům přisuzujeme. Jsou to třeba obrazná pojmenování neschůdných a nebezpečných míst a cest. Čertův most na Orlíku jsou vlastně dvě klády shozené nad divokou rokli s nepřesvědčivou podpěrou. Les Čertovy schody v obci Podkozí je neschůdná příkrá strž. Svárlivou vlastnost pekelníků zase využili v obci Nezdice na Šumavě, kde nazvali samotu U třech čertů podle sporů nájemníků jedné ze zdejších chalup. Zkrátka s prstem na mapě Česka můžete hledat objekty záhadné, strašidelné, nebezpečné nebo připomínající čerta vlastnostmi i vzhledem.
Přejeme vám, abyste si užili předvánoční čas v klidu, i kdyby se venku čerti ženili, a množství práce delegujte třeba na někoho, s kým šijou všichni čerti. A ten vánoční mamon je taky zbytečný, nejste přece na peníze jako čert na hříšnou duši, že?
