Bitva u Hastingsu je jedna z těch legendárních bitev, které přehodí výhybku historie a pošlou ji úplně jiným směrem. Jako vylodění v Normandii nebo bitva u Azincourtu. Ale jak za Dnem D, tak za Azincourtem stála promyšlená strategie, pečlivé plánování a provedení vychytaného plánu… Hasting nebyl nic z toho. Hasting byl čirá improvizace od vylodění až po korunovaci.
V ledu roku 1066 umírá anglický král Eduard a na jeho místo se dostane s podporou většiny anglosaské šlechty jistý Harold Godwinson. A ano, je to severské jméno a z historických pramenů víme, že jádro jeho armády tvořili huskarlové ozbrojení sekerami, ale takhle v jedenáctém století už rozdíl mezi “Sasy” a “Dány” byl jaksi čistě sémantický.
Problém je, že přes Eduardovo výslovné přání, aby na trůn usedl právě Harold, má na titul anglického krále nárok ještě jeden muž. Ambiciózní normanský šlechtic Vilém řečený Bastard. Ale přezdívka Bastard mu nezůstane už příliš dlouho. Protože když mu nechtějí dát trůn sami, vezme si ho silou. A získá tak docela jiné přízvisko.
Sranda u Hastingsu
Anglie jedenáctého století je velice problematické Anglie, Harold Godwinson má devadesát devět problémů a Vilém je jenom jeden z nich. Takže je na přelomu září a října, když Harold porazí další podělanou vikingskou invazi (tentokrát vedenou jeho vlastním bratrem) a dorazí k němu zpráva, že u Hastingsu se vyloďují Normané. Aniž by čekal na posily nebo se pokusil svou vyčerpanou armádu nějak revitalizovat, Godwinson vyráží nejnovější útočníky odrazit. Je sice v oslabení, ale chce demonstrovat, kdo je tady silnější pes.
Obě armády, anglosaská o síle nějakých sedmi a půl tisíce mužů a normanská jen o tisícovku početnější, se střetly tři kilometry od Hastingsu, v místě, kde dnes stojí vesnice příznčně pojmenovaná Battle. Harold se usídlil na kopci a udělal to, v čem anglosasové byli nejlepší. Štítovou hradbu. To pro Viléma představovalo problém, protože s sebou přesně podle evropské módy přitáhl celkem slušný počet lučišníků a dost na ně spoléhal.
A přesto, že v téhle krvavé kámen-nůžky-papír hře bylo celkem jasné, jak to dopadne, Vilém se stejně rozhodl držet původní strategie. Střelbou z luků oslabit nepřítele, poslat na něj pěchotu a pak začistit svou těžkou jízdou. Dopadlo to přesně tak, jak byste čekali. Šípy štítové hradbě uškodily minimálně a zatímco se pěchota drala do kopce, anglosasové po ní házeli oštěpy, sekery a šutry, takže když se Normané konečně dostali k nepříteli, byli už značeně oslabeni.
Vilém nakonec předčasně vyslal do boje i svoje (proto)rytíře a ti si na pevné anglické formaci rovněž vylámali zuby. Vypadalo to, že s Haroldem nic nepohne a celá Normanská invaze povede k rychlému konci. Normané na boku útočné formace začali propadat panice a jedna po druhé začaly ustupovat. Vilém se je pokoušel sám povzbudit, ale v bitvě pod ním byl podstřelen kůň a on se zřítil do bahna. Zbytkem jeho vojska se začala šířit poplašná zpráva o jeho smrti. Celá normanská linie se hroutí, vojáci se dávají na ústup, prohra je neodvratná…
Z Bastarda Dobyvatel
A přesně v tenhle moment udělají Angličané chybu. Domnívají se, že mají vyhráno a anglické jednotky se dají do pronásledování prchajících Normanů. Což ale znamená, že se jejich nádherná obranná formace, jejich krásná štítová hradba rozpadne. A je tady jedna věc, kterou nevědí. Vilém je stále naživu. A je tak naživu, jak nikdy nebyl. Sežene si nového koně a dá dohromady pár desátek rytířů, se kterými vjede do nechráněných útočících Anglánů. Následují jatka, při nichž umírají dva Haroldovi bratři.
Morálka je mizerná na obou stranách a Vilémovi to dá čas přeskupit svoje muže, ukázat se jim naživu a znovu zorganizovat útok. Ale tentokrát na to půjde jinak. Dobře viděl, jakou paniku způsobila jeho domnělá smrt a co s Angličany udělala ztráta dvou Godwinsonových bratrů. Nová strategie zní: střílejte důstojníky. Protože zatímco Normanská armáda je z velké části složena z ostřílených žoldáků a rytířů, většina Haroldových sil je takzvaný fyrd, tedy horda špatně ozbrojených nevolníků, kteří jsou bez svého lenního pána a velitele úplně ztracení.
Tahle nová taktika pošle Haroldovu armádu do krvavé spirály zmatku a hrůzy. Štítová hradba se rozsype jako domeček z karet a Vilémova těžká jízda profrčí hroutící se obrannou linií jako vraždozér. Harold to podle všeho v nejtvrdší bitvě koupí šípem do oka.
Osm tisíc lidí padlo u Hastingsu, pět tisíc Angličanů a tři tisíce Normanů. Vilém pak sbírá síly mezi mrtvolami celé dva týdny a čeká na posily než vyrazí na Londýn a velká improvizační show pokračuje. Jednou je tvrdě odražen, takže prostě Londýn obejde a chystá se ho napadnout ze severozápadu… když si místní šlechta řekne, že tohle nemá zapotřebí a vzdají se mu.
Ještě na Vánoce toho roku je Vilém Dobyvatel korunován králem Anglie. Jeho rod pak vládne dalších sto třicet let a promění ostrov k nepoznání.
