Aprílové fórky začaly před 441 lety, když se Francie rozhodla přejít na Gregoriánský kalendář, a přesunout tak začátek nového roku z prvního dubna na první leden. V roce 1582 se zprávy šířily poněkud pomaleji než dnes. Spousta zmatených Francouzů slavila Nový rok nadále 1. dubna, zatímco ostatní to považovali za ideální příležitost dělat si z neinformovaných spoluobčanů blázny. V 16. století se považovalo za vrchol legrace nalepit někomu na záda papírovou rybu, ale jak šel čas, náš smysl pro humor se vylepšoval a občas zašel i daleko za hranu únosnosti.
Smrt astrologa
Jeden z nejslavnějších aprílových vtipů všech dob má na svědomí jeden z nejslavnějších humoristů. Autor Gulliverových cest Jonathan Swift se v roce 1708 rozhodl vytrollit tehdy velmi populárního astrologa Johna Partridge. Ten se živil šířením různých katastrofických zvěstí a Swift ho kvůli tomu z duše nenáviděl. Pod pseudonymem Isaac Bickerstaff proto publikoval pamflet, který předpovídal, že Partridge 29. března zemře. Poslední březnový den pak pustil do ulic oznámení, že se předpověď vyplnila a astrolog opravdu skonal. Do Partidgeova domu se 1. dubna scházely kondolence a pohřební služby nabízely rodině, že zařídí poslední rozloučení. Rozzuřený astrolog okamžitě sepsal prohlášení, že je naživu, což ovšem Swift předpokládal a kontroval připraveným pamfletem, že Partridge je opravdu mrtev a že ho rodina nechává zastupovat dvojníkem. Eskapáda se táhla ještě nějakou dobu a astrologa znechutila natolik, že přestal své horoskopy publikovat. Do smrti pak musel své okolí přesvědčovat, že vážně není svůj dvojník.
Konec světa
Hvězdy hrají významnou úlohu i v další epizodě historie nemilosrdných aprílových žertů. V roce 1940 se ve Vědeckém muzeu Franklinova institutu ve Philadelphii konala výstava představující různé scénáře konce vesmíru. Mluvčí muzea William Castellini dostal vynikající nápad výstavu propagovat v rozhlase a 31. března nechal moderátora přečíst prohlášení: „Naše nejhorší obavy byly potvrzeny astronomy z Franklinova institutu. Vědci předpovídají, že zítra ve tři hodiny odpoledne nastane konec světa. Upozorňujeme, že nejde o aprílový vtip.“ Těžko říct, jestli zafungovalo tvrzení, že nejde o apríl, nebo skutečnost, že zrovna zuřila světová válka. Lidé Castelliniho vtip každopádně vzali vážně. Ve městě vypukla panika, linky záchranných služeb zahltily telefonáty a pořádek musela nastolovat policie.
Konec kariéry
Nástup masmédií posunul aprílové vtipy na úplně novou úroveň. Producent publicistického pořadu bostonské televize Homer Cilley například v roce 1980 pustil 1. dubna do zpráv informaci, že pohoří Blue Hill poblíž Bostonu začalo chrlit lávu. Aby podpořil věrohodnost tvrzení, proložil ho sestříhaným (ale autentickým) projevem prezidenta Jimmyho Cartera a archivními záběry erupce sopky St. Helens. Na závěr reportáže sice umístil oznámení, že jde o vtip, nepočítal ale s tím, že se stovky diváků nevydrží dívat do konce. Za šíření paniky čekal Cilleyho vyhazov.
Apríloví teroristé
Ještě hůř dopadli moderátoři Johnny Dare a Murphy Wells. Ti ve své rozhlasové šou prvního apríla 2002 varovali publikum, že ve vodovodním řádu v Kansas City byl zjištěn zvýšený výskyt dihydrogen monoxidu. Mluvili naprostou pravdu, protože dihydrogen monoxid je voda, a pánové tedy nelhali ani v další části varování, že chemikálie způsobuje pocení, potřebu močit a po dlouhodobém působení krabatí kůži. Namísto smíchu ale ve městě vypukla panika a moderátoři byli obviněni ze šíření terorismu.
Vtip, který zbořil útes
Daleko nevinnější vtip, ale s objektivně vzato horšími následky udělal 1. dubna roku 2001 moderátor brightonského rádia Southern FM. Posluchačům oznámil, že k pobřeží Beachy Head v jižním Sussexu odpoledne připluje věrná replika Titaniku. Na útesy nad pobřežím se kvůli tomu sjely stovky zvědavců z celé Anglie a jejich váha způsobila, že se ve vápencových skálách utvořily vážné trhliny. Pobřežní správa musela útesy uzavřít a o několik dní později se obrovský kus zřítil do moře.
UFO evakuovalo město
Oblíbeným tématem aprílových vtipů je UFO. Asi proto, že jejich autoři doufají, že zprávy o mimozemšťanech nebudou lidé brát vážně. Což je samozřejmě omyl. Dosvědčit to může šéfredaktor arabského deníku Al Ghad, který na prvního dubna zveřejnil článek, že u jordánského města Jafr přistál létající talíř. Starosta Jafru po přečtení zprávy málem vyhlásil ve městě stav ohrožení a hodlal z něj evakuovat 13 000 lidí.
Miliardářovy fóry
Šíření UFO paniky dostihlo i známého komika Richarda Bransona, který je také miliardářem a majitelem aerolinek Virgin. Branson si v aprílových žertech libuje. Publikoval mimo jiné tiskovou zprávu, že hodlá koupit Pluto a obnovit jeho status planety nebo že jeho letadla budou mít skleněné podlahy, aby měli cestující hezký výhled. Občas ale zajde moc daleko, jako v roce 1989, kdy si nechal ušít horkovzdušný balón ve tvaru létajícího talíře a chtěl s ním 1. dubna přistát v londýnském Hyde Parku. Nepříznivý vítr ale balón zahnal nad dálnici, kde způsobil dopravní kolaps. Po záplavě telefonátů zpanikařených občanů odvysílaly zprávu o UFO televizní i rozhlasové stanice, byly zmobilizovány tři policejní zásahové jednotky a pohotovost vyhlásila i armáda.
aPRíl
Virgin samozřejmě není jediná firma, která si na aprílové tradici přihřívá PRolívčičku. Také není zdaleka jediná, které se nepodařené vtipy vymstily. Vyprávět by mohl třeba marketingový tým Volkswagenu, který hodlal 1. dubna 2020 oznámit, že se kvůli přechodu na elektromobilitu americká divize přejmenuje na Voltswagen. Kampaň prosákla na veřejnost předčasně a způsobila bouři rozhořčených reakcí ze strany zastánců tradičního fosilního automobilismu. Automobilka musela celou kampaň poslat k ledu a vypustit místo ní sérii omluv. Podobně dopadl aprílový pokus Elona Muska, který v roce 2018 na Twitteru vyhlásil bankrot Tesly a nechal se vyfotit přestrojený za bezdomovce. Reakcí nebyl smích, ale pokles akcií automobilky o 7 %. Komu naopak apríl přinesl plusové body, je BMW. V roce 2015 otiskla automobilka v novinách na Novém Zélandu výzvu, aby se lidé dostavili s vystřiženým kupónem k autorizovanému dealerovi BMW, kde výměnou za jejich starý automobil dostanou zbrusu nové BMW. Čtenáři výzvu považovali za vtip, ovšem jen do chvíle, kdy se ve zprávách objevila reportáž o Tianně Marsh. Ta vzala inzerát vážně a dostala za patnáct let starý Nissan Avenir BMW za půl milionu.
