nahoru

Nové technologie v rukou archeologů mění zásadně náš pohled na mayskou civilizaci i lidskou historii

Jiří Holubec 11. března 2023 • 10:00
Nové technologie v rukou archeologů mění zásadně náš pohled na mayskou civilizaci i lidskou historii
foto: National Geographic

Mayská civilizace nás fascinuje i mate celá staletí. Staří Mayové kdysi osídlili území dnešní Guatemaly, Belize, Hondurasu, El Savadoru a Mexika. Věnovali se pokročilé astronomii a matematice, vynikali v architektuře, urbanismu, stavitelství a zpracování vzácných kovů. Zároveň se ale vyžívali v krvavých náboženských rituálech, neznali železo, kolo a nepoužívali tažná zvířata. Jejich historie je plná paradoxů, které se nám daří rozkrývat až v posledních letech za pomoci moderní technologie.

O mayské civilizaci jsme zvyklí mluvit v minulém čase, její potomci přitom stále žijí mezi námi a mayštinou mluví ve Střední Americe na 6 milionů lidí. Je tedy trochu divné, že o jejich historii toho stále víme velmi málo. Když se v polovině 19. století začali o mayskou kulturu zajímat archeologové, objevili její stopy v asi čtyřech desítkách měst, které ale od sebe dělí stovky kilometrů neprostupného pralesa. Ani když v roce 1929 nad džungli vzlétl slavný dobrodruh Charles Lindbergh, nespatřil v ní žádné struktury, které by jednotlivé metropole propojovaly.

Dlouhá léta se tedy soudilo, že Mayů bylo i na vrcholu jejich civilizace jen asi 2 miliony a že nikdy nevytvořili jednotný stát. Namísto toho byla jejich říše rozdělená do samostatných městských center, která přicházela do kontaktu zpravidla jen během válečných konfliktů. Tento pohled se ale rázně změnil, když jsme do pátrání po mayských památkách zapojili technologii zvanou LiDAR.

Jak vypadá prales bez stromů

LiDAR (Light Detection and Ranging) je přístroj, který dokáže pomocí laserových pulsů vytvářet detailní 3D modely svého okolí. Technologie má široké uplatnění, ukrývá se například v mobilních telefonech nebo řídicích jednotkách autonomních vozů. Její výhodou je, že umožňuje z nasbíraných dat odfiltrovat určité vrstvy, a nahlédnout tak například na zemský povrch skrytý pod korunami stromů. Archeologové bez nadsázky tvrdí, že LiDAR změnil jejich obor stejně, jako změnil Hubbleův teleskop astronomii. Když ho totiž namířili do hlubin guatemalských pralesů, museli během krátké doby přehodnotit velkou část představ, které si o mayské civilizaci utvořili.

Hned první modelování okolí starého mayského města Tikal odhalilo, že kopce zarostlé džunglí nejsou přírodní útvary, ale rozlehlé komplexy budov. Další analýza dat postupně odhalila na 60 000 struktur zahrnujících samostatně stojící usedlosti, rozlehlé městské aglomerace, velkolepé paláce, ceremoniální centra a pyramidy. Na místech, kde mělo stát několik izolovaných měst, se nám odhalil obraz megalopole rozkládající se na území přes 2 100 čtverečních kilometrů, propojeném sítí kamenných dlážděných cest a dálnic, které lze bez přehánění pokládat za první silniční síť na naší planetě. Žilo v ní podle střízlivých odhadů 7–11 milionů lidí (dnešní New York jich má asi 8,9).  

LiDAR nám odhalil i nové poznatky o vzájemných vztazích jednotlivých částí rozlehlé říše. Poblíž města Tikal byla jeho pomocí objevena citadela, která je zjevně zmenšenou kopií náboženského komplexu v mexickém Teotihuacánu. Ten je ovšem vzdálený více než 1000 kilometrů a dodnes se předpokládalo, že k většímu kontaktu obou měst došlo ve 4. století našeho letopočtu, kdy Teotihuacán na Tikal zaútočil a následně ho dobyl. Nově objevený chrám byl ale zjevně postaven dávno před tímto útokem. Podle všeho sloužil jako jakási ambasáda a naznačuje, že mezi oběma městy existovaly diplomatické a obchodní vztahy.

Další překvapení přineslo odhalení komplexních soustav polí zavlažovaných systémem umělých kanálů. Obecně přijímaná teorie o zániku Mayské říše přitom tvrdila, že důvodem bylo využívání extenzivního zemědělství, které vyčerpávalo půdu a nutilo hospodáře vypalovat stále větší oblasti pralesa. Dnes se ukazuje, že v některých oblastech Mayové dokázali kultivovat až 95 % dostupné půdy včetně nížinných mokřin, které se v současnosti považují za neobdělávatelné. Jejich zemědělství bylo podle všeho daleko intenzivnější a efektivnější, než jsme si dosud mysleli, a bylo schopno velkou civilizaci uživit. 

Nový pohled na lidskou historii

Vyhodnocování dat a další průzkumy přinášejí nové poznatky doslova každý týden. Už dnes se ale dá tvrdit, že ve Střední Americe fungovala před 1200 lety civilizace na minimálně stejné úrovni jako v Řecku nebo Číně. Potvrzení této teorie přináší i nový výzkum na severu Guatemaly, v oblasti, která byla dříve považována za řídce osídlenou pohraniční oblast Mayské říše. LiDAR ve zdejším pralese odhalil skoro tisícovku usedlostí spojených do soustavy 417 městských sídel. Nálezy zahrnují umělé kamenné plošiny, pyramidy, přehrady na řekách, kamenolomy a industriální komplexy na výrobu stavebních materiálů. Marcello Canuto, který vede archeologický průzkum v guatemalské oblasti La Corona, dokonce soudí, že objevy povedou k přehodnocení náhledu na vývoj celé lidské historie. „Dodnes jsme si mysleli, že oblasti tropických pralesů jsou místem, kde civilizace zanikaly,“ řekl. „Díky novým důkazům plynoucím z LiDARového průzkumu Střední Ameriky a Kambodžské Angkor Wat dnes musíme uvažovat i o teorii, že civilizace naopak v tropických lesích vznikaly a šířily se z nich do zbytku světa.“

Jiří Holubec




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.