Uzpůsobit historické centrum města ke spokojenosti chodců i řidičů je podle architekta a kritika veřejného prostoru Adama Gebriana prakticky nemožné. Dají se ale najít kompromisy. Příkladem jednoho takového je Petrské náměstí v centru Prahy, jež zůstává přívětivé jak k těm, kdo místem pouze projíždí, tak k pěším a rezidentům, kteří můžou na chvíli spočinout pod vzrostlými platany v jeho středu a nerušeně pozorovat okolní dění. Řešení je přitom jednoduché a mohlo by být inspirací pro stovky dalších českých obcí.
Malé, útulné, přiměřeně rušné a živé tak, aby se člověk nenudil, a zároveň dostatečně klidné, aby mohl relaxovat. Petrské náměstí nabízí všechno to, oč je na Václaváku nebo Staromáku nouze. Díky vzrostlým platanům, typickým snad pro každé francouzské město, je ideálním útočištěm před výhní metropole i přirozenou protihlukovou bariérou. Uprostřed volně stojící stolky a židličky patřící k přilehlé restauraci touhu užívat, nikoli využívat veřejný prostor ještě umocňují.
„Když tady stojím, tak z toho mám docela velkou radost, protože uprostřed náměstí je prostor, který je opravdu určený pro pěší, pro lidi, kteří si sem jdou sednout a nějakou dobu tady pobýt, s tím, že jsou krytí těmito nádhernými stromy. To nejdůležitější, co se tady odehrává, je to, že tu je poměrně velký automobilový provoz. Hodně aut tudy jezdí, parkuje tady a zásobuje to tu, ale i přesto to není vůbec nepříjemné. To má na svědomí jeden jediný důvod. Ten spočívá v tom, že jedna strana náměstí je zablokovaná pro tranzit, díky čemuž tohle náměstí nefunguje jako kruhový objezd. Jedná se o velmi platné řešení, které by se podle mého dalo uplatnit na dalších náměstích,“ představuje Adam Gebrian Petrské náměstí jako vzorový příklad.
Pokud vás zajímají i další architektovy postřehy z veřejného prostoru, sledujte sérii Gebrian: Plus/Minus z produkce internetové televize Mall.tv zde.
