nahoru

Zpověď čtenářky: Jak jsem zatočila s covidem

Erika Duchanová, čtenářka Reflexu 9. prosince 2021 • 05:50
Ilustrační snímek
Ilustrační snímek
• foto: 
Blesk:Tonda Tran

Jsme taková normální malá rodinka. Táta, máma a syn. Žijeme jako Moraváci na okraji Prahy u Milíčovského lesa. Máme psa a zahradu a žijeme hodně venku. Žádné nemoci, žádná obezita ani nějaké pravidelné pojídaní prášků. V tomto jsme konzistentní. To, co nás rozdělilo, byl covid a přístup k němu.

Manžel využil příležitosti a nechal se naočkovat modernou – druhá dávka v červenci 2021, teď čeká na třetí dávku. Na mne neustále vyvíjel tlak, abych šla také. Používal a používá různé taktiky. Marně.  Já jsem bez očkování – říkám – nejlepší je tu nemoc nedostat a starat se o sliznice. Syn – kluk jak buk, sportovec – v tom tak nějak lítá. I když to pro něj znamená problémy v každodenním životě, ať už ve škole nebo ve sportu, s vakcínou zatím váhá.

Situace se změnila po mém návratu z Ostravy 18. 11., kdy mi začalo být tak nějak divně. V sobotu jsem měla lehce zvýšenou teplotu a v neděli mě bolelo celé tělo. Teplota 37,6 max. Měla jsem doma antigenní test – byla jsem negativní. Takže chřipečka. Nasadila jsem osvědčený postup – paralen, lehla do postele, dala si horký čaj, céčko a šla jsem se z toho vypotit a vyspat. Do úterý beze změn. Opět jsme si dala antigenní text. Negativní. Stejná procedura. Bez zlepšení. Středa, čtvrtek se táhly. Ve čtvrtek ráno nasadím poslední antigenní test. Opět negativní. Volám tedy doktorce a popisuji jí svůj stav. Poslala mne hned na PCR a v pátek v 16.00 mi přijde SMS, že jsem covid pozitivní.

Jako kdyby do mne udeřil hrom. Hvězdičky před očima, zkrácený dech a bušící srdce, orosilo se mi čelo i nos. Vyděsilo mne to, co vám budu povídat… Ale pak jsem si řekla, hlavně se z toto nesmíš pos… Eriko!!! To tě zabije: strach a nečinnost.

Volám doktorce na mobil a sděluji jí výsledek. Její odpověď mne překvapí – no tak vitamíny, C, D, zinek, paralen, ležet, klid, čaje, a kdyby bylo zle, volejte 155, na žádné monoklonální protilátky nemáte nárok, nejste indikovaná skupina. OK. Poděkuji. Zavěsím telefon.

Eriko, mysli, mysli, co teď? Jak na ty brouky vyzrát? Uvázala jsem si bílou čelenku kolem hlavy jako karatista a začala konat. Matně jsem si vzpomínala na nějaký článek v Reflexu o  strategii profesora Thona jak léčit covid, který aplikovali v nějakém domově důchodců, kde se nakonec téměř všichni vyléčili.  Bingo – mám ho. Vyslala jsme manžela koupit – CRP test, oxymetr, aulin, acc, aspirin, alpu, vincentku, Jox máme doma. Hurá. Největší problém bylo sehnat Montelukast, pomohla kamarádka kamarádky, která jej dlouhodobě užívá a jedno platíčko mi darovala. Anděl!

Změřila jsem si kyslík, zjistila, zda nemám v těle počínající zánět. Hodnoty OK. Dala jsem si aspirin, z vincetky a alpy si vytvořila sprchu na nosní sliznice.

Vše podle návodu z článku jsem poctivě aplikovala týden. Aulin jsem  si dala jen 3x vždy kolem oběda, ACC jen dopoledne, aspirin 2x denně, vitamíny 3x,  Montelukast jednou denně večer,  sliznice  jsem proplachovala, co to dalo.  Dokonce i v noci! S ohledem na pojídání prášků jsem si vzala navíc probiotika. Na průjem, který trval týden, jsem brala klasické uhlí ráno a večer. Pro jistotu jsem kloktala i tátovu slivovici a plivala ji do umyvadla. Říkala jsem si: kdyby mne viděl, dostanu baňu. Osmý až devátý den se vše začalo obracet k lepšímu. Vykašlávání ustávalo, teploty, nic, kyslík stabilizovaný,  CRP negativní.

V práci mi dali home office čili bez nějakých státních příplatků za to, že ležím doma. Co bylo nutné, jsem řešila on-line. Zde velké díky všem zaměstnavatelům, kteří takto pomáhají.

Manžel vytíral a dezinfikoval byt a kontinuálně mi nadával, že jsem se nenechala očkovat. Syn se těšil na to, že to prodělá a nebude muset na očkování, a logicky opakoval – mami, když přece proděláš neštovice, tak už tě neočkují, že? Oba byli PCR negativní.

Takže vážení, u nás doma dobrý. Pomozte si sami. Nikdo to za vás neudělá. Podstatné je se z té nemoci nepodělat a konat. To je moje rada. To byla moje cesta.

P. S.: Happy end se ale zatím nekoná. Krátce po mém uzdravení onemocněl můj tatínek.  Nevíme, kde se nakazil. Nečekali jsme u něj problémy. Druhou dávku Pfizeru dostal v červnu, chystal se na třetí.  Strategii profesora Thona jsem na něj uplatnit nestihla, rodiče žijí daleko. Jeho stav se velmi rychle zhoršil  Leží na ARO v umělém spánku již několik dní, intubovaný, CRP 230, zánět v celém těle. Držte mu prosím palce, aby i on svůj boj vyhrál.

Erika Duchanová, čtenářka Reflexu




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.