nahoru

Manželky prezidentů: Irena Svobodová, po boku generála stála laskavá žena, která unikla gestapu

Šimon Kadeřávek12. dubna 2021 • 09:30
Manželky prezidentů: Irena Svobodová, po boku generála stála laskavá žena, která unikla gestapu
foto: ČTK - Karel Mevald

Téměř šedesát let tvořili pár, který se několikrát musel prát s všemožnými problémy. Ludvík Svoboda a jeho manželka Irena spolu prošli dobrým i zlým. Jejich syna umučili nacisté v koncentračním táboře, samotnému Svobodovi hrozilo vězení v 50. letech. Nakonec se v třaskavém roce 1968 stali prezidentským párem.

Malá moravská vesnička Cvrčovice čítá zhruba 150 obyvatel, dle katastru spadá pod nedalekou obec Zdounky. V malebné krajině se v mrazivých lednových dnech 1901 narodila Irena Stratilová, její otec sice vlastnil mlýn, ale rodina neměla peněz na rozhazování. Situace se samozřejmě zhoršila v době první světové války.

Pohledný legionář

Teprve patnáctiletá dívka se zapojila do pracovního procesu a už v této době propukla její laskavost a obětavost. Starala se dokonce o válečné uprchlíky. Ostatně v tom měla praxi, protože byla nejstarším dítětem v rodině, a tak dohlížela na šest mladších sourozenců. V novém Československu našla budoucí první dáma štěstí, v roce 1922 zamířila s kamarádkami na ples, tam přišlo osudové setkání.

Padla si do oka s Ludvíkem Svobodou, legionářem, který měl za sebou cestu po Transsibiřské magistrále. Do Československa dorazil jako jeden z posledních. Slovo dalo slovo a po téměř roční známosti proběhla veselka. Ta se udála na Velehradě, známém poutním místě. Ostatně pár si přál církevní obřad, nutno podotknout, že Svoboda ještě nebyl členem KSČ.

Záhy se mladá rodina stěhovala do Užhorodu, kam Svoboda coby štábní kapitán nastoupil. V kraji Nikoly Šuhaje se jim narodilo první dítě, syn Miroslav. O rok později jej doplnila dcera Zoe. Irena Svobodová se úpěnlivě starala o domácnost, do toho se snažila pomáhat obyvatelům nejchudší části Československa.

Zavražděný syn

Ve 30. letech byl Svoboda převelen do Kroměříže, a tak následoval další přesun. Na Moravě rodina setrvala až do začátku druhé světové války. Sám budoucí prezident později přešel do ilegality a utekl do Polska, všemu samozřejmě předcházela domluva s manželkou. Ta zůstala v jejich domě v Kroměříži. Ani v této nebezpečné době nedokázala potlačit solidaritu a pomáhala některým rodinám, jež se nedostávalo potravin. Údajně se zapojila i do protinacistického odboje.

To jí a jejím blízkým přitížilo, v roce 1941 byla úloha Svobodové prozrazena a do rodinného domu dorazilo gestapo. Zatklo však jen syna Miroslava, Irena a Zoe uprchly. Nacisté si však došli pro další rodinné příslušníky. Miroslav Svoboda byl deportován na koncentračního tábora Mauthausen, kde na něj čekala smrt. Okupanti zavraždili také její matku a dva bratry.

Obě ženy se skrývaly po přátelích, konce války se dočkaly v Džbánicích. Ludvík Svoboda se znovu setkal se svou ženou, záhy se začal angažovat ve stranické politice. Irena Svobodová se vrhla na charitativní činnost, podporovala především Červený kříž. V roce 1948 vstoupil její manžel do KSČ, v tu dobu rovněž zastával post ministra národní obrany.

Platící paní prezidentová

Stranické čistky 50. let se mu však nevyhnuly. Ludvík Svoboda byl zatčen a uvězněn, po několika měsících ho ale úřady propustily. Na čas se rodina odstěhovala do Hroznatína, mimochodem rodiště Ludvíka Svobody. Manželský pár pomáhal založit tamní JZD. Situace na politické šachovnici se změnila po smrti Stalina a Chruščov nechal Svobodu rehabilitovat. Následoval návrat do hlavního města a působení na vojenské akademii.

Ani ve snu ho nenapadlo, že by se jednou mohl stát prezidentem, ale 60. léta byla speciální, a tak se Svobodovi přestěhovali na Pražský hrad. Irena Svobodová si na rozdíl od ostatních prvních dam uvědomovala své funkce. Do sekce zajímavostí patří fakt, že Svobodovi nechtěli žít zadarmo. Prezidentský pár měl totiž veškeré potřeby hrazeny státem, s tím Irena nesouhlasila a za jídlo či drogistické zboží platila.

Naplno se projevila její charitativní činnost. Zajímala se o projekt SOS vesniček, který vznikl na začátku 50. let v Rakousku. Díky ní se nastřádalo 30 milionů Kč a byl položen základní kámen prvního zařízení v Doubí. V následujících měsících byla zahájena výstavba dalších dvou vesniček. V tuzemsku se pomalu dostávala k moci normalizace a její manžel byl postaven stranou.

Ludvík Svoboda neoplýval v závěru druhého funkčního období dobrým zdravotním stavem. Pár dožil v břevnovské vile, prezident zemřel 20. září 1979. Irena jej přežila o několik měsíců, skonala 17. července 1980. O jejím odchodu informovalo Rudé právo. „Rodině zesnulé vyjádřil hlubokou soustrast generální tajemník ÚV KSČ a prezident Gustáv Husák,“ stálo v krátké zprávě.

Irena Svobodová byla úplně jiná než první tři dělnické první dámy. Na veřejnosti se objevovala, plně však pochopila, co znamená být manželkou prezidenta.

 

Šimon Kadeřávek




Diskuse ke článku