Velikonoce si jen těžko dokážeme představit bez kraslic, velikonočního beránka – a samozřejmě bez pomlázky. Ale co si o našich velikonočních tradicích myslí cizinci, kteří pracují v České republice? A po jakých zvycích se jim u nás naopak stýská? Nejen o tom vypovídá průzkum mezi zahraničními zaměstnanci pražské pobočky společnosti ExxonMobil, ve které pracuje na dvanáct set lidí z více než 80 různých zemí.
O naší tradici koledování s pomlázkou na Velikonoční pondělí slyšelo 95 % cizinců žijících v České republice, polovině z nich však tento zvyk přijde vyloženě barbarský. „Nemyslím si nutně, že je to barbarské, ale vnímám to jako mocenský tah. Muž si vezme moc nad tělem ženy a může jí šlehat, aby ‚pomohl’ s její plodností – jako by jediným cílem ženy byla plodnost a děti. V tomto smyslu si osobně myslím, že to lze považovat za sexistickou tradici, ale protože nejsem Čech, cítím, že není na mě vést tuto diskuzi," říká Bernardo Ferrara z Brazílie.
S poléváním mužů však cizinci takový problém nemají – 70 % zahraničních zaměstnanců se naopak líbí. Podobnou tradici byste ve většině zemí hledali marně – kromě Maďarska. „U nás hraje hlavní roli voda. Na Velikonoční pondělí mají chlapci za úkol promáčet dívky až na kost. Lejí proto na ně kbelíky studené vody. Dobré na tom je, že v úterý jim to mohou dívky oplatit,“ směje se Karin Svitáková, která z Maďarska pochází.
Ve Finsku byste velikonoční pomlázku hledali marně. „Pro mě osobně je tato česká tradice extrémně neetická a nesprávná. Pocházím z Finska, kde, jak se domnívám, jsou si muži a ženy sobě rovni a všichni se navzájem respektují,“ komentuje tento zvyk Susanna Lähteelä. Velikonoční tradice ve Finsku tak trochu připomínají americký Halloween, který začíná být čím dál tím populárnější i u nás. „V neděli, týden před Velikonocemi, se děti oblékají většinou jako velikonoční čarodějnice a chodí od dveří ke dveřím, přejí lidem zdraví a štěstí, odříkávají rýmy a mávají vrbovými proutky. Dospělým dávají ozdobenou vrbovou větvičku a na oplátku očekávají bonbóny nebo nějaké drobné,“ doplňuje Lähteelä.
Kromě toho se ve Finsku na Velikonoce vysazuje velikonoční tráva Rairuoho a podobně jako u nás tam lidé také malují kraslice – jenomže o poznání sladší, z čokolády. Poslední finská tradice je nám ale jistě ze všech nejbližší. „Jako dospělí se obvykle scházíme s rodinami a hodně jíme,“ usmívá se Lähteelä.
Mazanec, treska, šunka s křenem i žitná kaše jako velikonoční lahůdky
Tradiční český mazanec nebo velikonočního beránka ochutnalo 70 % cizinců, kteří v České republice působí. Každý z nich ale zná také nějakou specialitu ze své rodné země, po které se mu stýská. Tedy – téměř každý. „Na Velikonoční neděli někteří lidé chodí na mše a poté mají velký oběd, během kterého se obvykle podávají ryby. Tradiční velikonoční ryba je treska, kterou já obzvláště nesnáším. Upřímně řečeno, nejím žádné mořské plody, ale vůně tresky je pro mě opravdu moc,“ směje se Brazilec Ferrara.
Pro Finy je zase typickým velikonočním jídlem jehněčí maso a dezert Mämmi, studená sladká žitná kaše se smetanou a cukrem. V Maďarsku je na stole místo mazance sladké pečivo podobné vánočce, hlavní chod ale představuje šunka s křenem a masem. „Po půstu chtějí lidé konzumovat co nejvíce masa, i když se ve skutečnosti nepostí. Pak jsou tu vejce, salát, klíčky a zelené listy. Jsem vegetarián, takže se držím salátů a klíčků, abych po dlouhé zimě získala tolik potřebné vitamíny,“ uzavírá Maďarka Svitáková.
