Jedna z nejslavnějších reformátorek v péči o duševně nemocné navštívila během šesti let na tři stovky věznic a víc než pětset chudobinců, aby posbírala potřebné důkazy o nelidských podmínkách, ve kterých se nemocní a sociálně vyloučení lidé nacházejí. Její neúnavné aktivity pomohly na konci 19. století změnit názor na psychicky nemocné lidi a alespoň částečně proměnit přístup k nim.
Dorothea Dix se narodila 4. dubna roku 1802 v americkém Hampdenu ve státě Maine. Její dětství skončilo v momentě, kdy dovršila dvanácti let a odstěhovala se od depresivní matky a otce alkoholika k babičce do Bostonu.
Ihned po škole si našla práci jako učitelka ve vězeňské nedělní škole, kde jí dozorci vštěpovali do hlavy, že na problematické a psychiatricky narušené jedince neplatí teplo, ale karabáč. S tím se rozhodla radikálně nesouhlasit a zasazovala se o individuální přístup ke každému ze svých žáků. Ve svém volném čase vyučovala chudé dívky a psala knihy pro děti.
Život se jí radikálně změnil poté, co se odstěhovala do Anglie. Bylo jí něco málo přes třicet a stále ještě hledala způsob, jak být naplno užitečná. To se jí splnilo v momentě, kdy navštívila jedno ze „sanatorií“ pro duševně nemocné.
Blázen není vrah
Realita tehdejších ústavů byla taková, že se s duševně nemocnými pacienty zacházelo obdobně jako s kriminálníky. Byli umístěni v celách, biti, spoutáni nebo přivázáni.
A přesně v ten moment, kdy se tváří v tvář s touto realitou setkala, našla Dorothea své životní poslání. Schvácena pocitem nespravedlnosti se rozhodla za každou cenu změnit přístup k duševně nemocným. Začala tím, že se vrátila do Ameriky a provedla vlastní rešerše způsobů léčby duševně nemocných v Massachusetts. Dělala si podrobné poznámky popisující vše, co viděla. A poté předložila vypracovanou zprávu státnímu zákonodárnému sboru.
Tvrdá a soustavná práce se vyplatila, neboť na základě jejích stížností byl přijat zákon za zlepšení a rozšíření psychiatrické léčebny ve Worcesteru. Vypracováním svého počátečního úspěchu začala Dorothea cestovat po zemi a lobovat za lepší péči o duševně nemocné. Navštívila New Jersey, Pensylvánii, Severní Karolínu, Illinois a Louisianu. Ve většině z těchto států byly přijaty právní předpisy s cílem zlepšit a vybudovat psychiatrické léčebny.
Andělé občanské války
Když v roce 1861 vypukla v Americe občanská válka, pocítila Dorothea opět touhu být užitečná. Na základě svých kontaktů ve vládě se stala dozorkyní armádních sester. Pomáhala přijímat, organizovat a školit tisíce žen, přičemž požadavky na toto povolání propracovala do detailu. Ženy musely být ve věku od 35 do 50 let, prostého vzezření, bez rodinných závazků, oblečené pouze do obyčejných šatů v hnědé, černé nebo šedé barvě, bez šperků i líčidel.
Po nepříliš dobře organizované dobrovolnické práci to byl první projev sesterského sboru sestaveného vládou, který měl pomáhat péči o zraněné vojáky. Kromě nemocnic v týlu byly tyto sestry přidělovány přímo k polním plukům, kde pomáhaly ošetřovat zraněné rovnou na bitevním poli.
Dorothea Dixová tu spolu s pozdější zakladatelkou amerického Červeného kříže Clarou Burtonovou a Sally Louisie Tomkinsovou známou jako „Anděl Konfederace“, jež ve své nemocnici dosáhla nejnižší úmrtnosti ze všech nemocnic z období občanské války, opět vstoupila do dějin.
