Působení pragmatické ženy v čele britské politiky znamenalo několik primátů. Nejdříve se Thatcherová stala první ženou v čele Konzervativní strany, poté byla nejdéle vládnoucím premiérem Spojeného království ve 20. století. Železná lady, jak ji kdysi překřtila agentura TASS, se narodila 13. října 1925.
Pocházela z hrabství Linconshire, konkrétně z města Grantham, kde jako starosta působil Alfread Roberts. Tento muž údajně probudil v Thatcherové zájem o politiku. V roce 1943 začala studovat na Oxfordské univerzitě, jako hlavní obor si vybrala chemii. V průběhu mladých let navštívila kongres Konzervativní strany, politický svět jí zcela učaroval. Vedle toho se ještě věnovala právničině, závěrečné zkoušky složila v roce 1954. Během práce v advokátní kanceláři začala pomýšlet na kandidaturu do parlamentu.
Cesta na vrchol vedla přes malé funkce
Tento sen se změnil v realitu roku 1959, kdy byla zvolena v londýnském obvodu Finchley. Není tajemstvím, že už v té době byla členem Konzervativní strany. Její hvězda nadále stoupala, působila dokonce ve stínové vládě. Zastávala několik ministerských postů (klasických i stínových), což pro Thatcherovou bylo velmi důležité, protože získávala zkušenosti a kontakty.
V roce 1974 ovládla volby do parlamentu Spojeného království Labouristická strana. Z toho konzervativci samozřejmě neměli radost, kromě postavení v opozici se rozhořel vnitrostranický boj. Thatcherová kandidovala na post předsedkyně Konzervativní strany, protikandidátem jí byl někdejší premiér Edward Heath. Žena s typickým účesem ale volby vyhrála a stala se první ženou ve vysoké politické funkci.
V lednu 1976 o Thatcherové informovala sovětská agentura TASS. „Rusové dávají přednost zbraním před máslem, my dáváme přednost všemu před zbraněmi,“ řekla politička na konto Sovětského svazu. Tisková agentura ji díky tomuto výroku překřtila na „železnou lady“.
Spojenec Ronald Reagan
Velká Británie se v té době nacházela ve svízelné situaci, rostla zadluženost země, kterou ještě více prohlubovala vláda labouristů, kteří razili cestu socialismu. Ne nadarmo měla Británie přízvisko „nemocný muž Evropy“. Nestabilita království dosáhla vrcholu roku 1979, kdy kabinetu politici vyslovili nedůvěru a padla vláda. Nové volby byly vyhlášeny na květen. Konzervativní strana ucítila šanci. Kampaň byla ve velmi ostrém duchu. Plakát, na kterém stálo „Labour isn't working“, je toho důkazem.
Margaret Thatcherová vsadila především na škrty ve státním sektoru či protisovětskou politiku. Politička byla rovněž zdatný řečník, což se odrazilo na volebním zisku. Vrchol kariéry, stala se první britskou premiérkou. V době první vlády (1979–1983) začala naplňovat cíle. Aktivně tepala do Sovětského svazu, který tou dobou provedl invazi do Afghánistánu. Orientovala zahraniční politiku na Spojené státy a udržovala přátelské vztahy s Ronaldem Reaganem.
Na domácí scéně už to tak slavné nebylo. Thatcherové se nepovedla úplná ekonomická transformace, škrtům ve státním sektoru bránili dokonce i poslanci její strany. Začala ale pozvolná privatizace podniků a zastavení dotací pro krachující firmy. Cílem premiérky bylo také omezení vlivu odborů, k čemuž také došlo. Na ostrovech bylo rázem 3 miliony nezaměstnaných.
Moskevský pohřeb
V téže chvíli odstartovala válka o Falklandy, ta zajistila premiérce velkou popularitu. Ostrovy nedaleko jižní Ameriky byly pod britskou správou, toužili po nich ale Argentinci. Ti dokonce vztyčili vlajku a zahájili invazi. Přišla rychlá odpověď, britské loďstvo obsadilo území zpět. Tento krok zakryl většinu neúspěchů v rámci domácí politiky a de facto zajistil, že se Thatcherová postavila do čela Británie znovu.
V parlamentních volbách roku 1983 znovu zvítězila Konzervativní strana, Thatcherová zahájila své druhé volební období. Zaujala jiný přístup vůči Sovětskému svazu, dokonce odcestovala do Moskvy, aby vyjádřila smutek na pohřbu generálního tajemníka ÚV KSSS Jurije Andropova. Doma v Británii dokončila privatizaci podniků. V tomto období se stala také terčem jednoho z atentátníků, Thatcherová se štěstím přežila. Útočník byl z řad irských nacionalistů, irská otázka premiérku trápila, ale nedokázala pro ni najít řešení.
I přesto mohla sestavit další kabinet, a to po úspěchu ve volbách 1987. Thatcherová však po celou dobu své politické kariéry narážela na rozkoly uvnitř strany, ty dosáhly vrcholu právě během třetí vlády. V osudném roce 1990 zaznamenal Londýn protesty proti dani z hlavy. Tento mix byl příliš i na „železnou lady“ a odstoupila z funkce předsedkyně Konzervativní strany.
V politickém důchodu hodně cestovala a scházela se s politickými přáteli, jako byl Augusto Pinochet nebo Ronald Reagan. Ve svých přednáškách se také věnovala kritice Evropské unie. Mocná žena zemřela 8. dubna 2013 na následky mozkové mrtvice.
