Zdravotní sestra Marie Fikáčková vstoupila do dějin jako jeden z mnohonásobných vrahů poválečného Československa. Ačkoli se přiznala k nejméně deseti vraždám novorozenců v sušické nemocnici, odsouzena byla za vraždu dvou novorozenců a dvě ublížení na zdraví. I to jí ale vyneslo trest smrti, který vynesl soud 6. října 1960. Oběšena byla v pankrácké věznici 13. dubna 1961.
"V první výpovědi řekla, že vraždila, protože nenáviděla Čechy. Ona byla sudetská Němka a po válce jejich dům spravoval nucený správce. Právě jeho vnučka byla jednou z obětí," řekl novinář Stanislav Motl, který o případu hovořil v lednu 2007 v pořadu televize Nova. Později Fikáčková řekla, že jí hrozně rozčiloval dětský pláč v době, kdy měla mít menstruaci: "Dělala jsem to v době, kdy jsem měla dostat menstruaci nebo v průběhu menstruace. Neboť mě rozčiloval pláč dětí, což ve mně vzbudilo úplnou nenávist k dětem. Já je bila do hlavy a do prsíček. Děti chvíli plakaly a pak přestaly..."
Fikáčková vyrůstala v Sušici, v roce 1955 maturovala s vyznamenáním na zdravotní škole v Klatovech a poté nastoupila do porodnice v Sušici. V kolektivu prý byla oblíbená.
K první vraždě se údajně odhodlala už na podzim 1957, teprve několikadenní novorozence zabíjela v letech 1957 až 1960. Zatčena byla 27. února 1960. Na případ kriminalisty upozornil lékař, který mrtvolky dětí pitval. Nezdálo se mu, že v sušické porodnici zemřely dvě děti krátce po sobě na stejná zranění.
Fikáčková byla odsouzena za dvě vraždy a dvě ublížení na zdraví přesto, že ve spise je zaprotokolováno její přiznání, že "zabila nejméně deset dětí a možná i víc, ale jejich jména si nepamatuje".
