Zatímco se těšíme na střídání na Pražském hradě, trochu zapomínáme, že nás do té doby může na rozloučenou čekat ještě lecjaká neústavní schválnost jeho dosavadního obyvatele. Hojně diskutovaná možnost, že Miloš Zeman ještě před svým odchodem do penze jmenuje nového předsedu ústavního soudu místo Pavla Rychetského, kterému končí mandát až v srpnu, se může zdát bizarní, ale právě proto, že je za hranou ústavy, za níž tento prezident po celé své volební období beztrestně vstupuje, neměla by nás překvapit.
Zeman už se chlubil, že má právní stanovisko, podle něhož mu v tom nic nebrání, a proti jmenování rektorů, z nichž jeden vstupuje do funkce až deset dní po konci Milošova mandátu, který připadá na 8. března, prý také nikdo neprotestoval. Jenže rektora volí akademický senát a prezident má povinnost ho na jeho návrh jmenovat, takže jde o zcela nesrovnatelný krok s přímou prezidentskou kompetencí vybírat předsedu Ústavního soudu z jeho členů.
A právní analýza může být nejrůznější kvality a odbornosti. Nikoli náhodou zřejmě před pár dny publikoval Zemanovi blízký advokát Zdeněk Koudelka na několika blozích článek, v němž tvrdí, že ústava nejen nenutí prezidenta jmenovat ministrem toho, koho mu premiér navrhne, ale může ministra třeba i odvolat zcela podle své vůle a vlastně může odvolat i vládu, jak si přeje třeba prezidentský kandidát Jaroslav Bašta. Ne, že by takový názor byl opravdu relevantní a u Ústavního soudu obstál. Ale je vidět, že tendence destruovat parlamentní formu vlády a nahrazovat ji autoritativním prezidentem zde bude i po Milošovi.
A poslanci a senátoři by měli rozhodně najít odvahu se tomu postavit a v případě, že Zeman ještě jmenuje nástupce Rychetského, projednat ústavní žalobu na prezidenta. Sice by soud už nemohl rozhodnout o jeho dovolání, protože by byl na penzi, ale právě tu by mohl i s dalšími prebendami za hrubé porušení Ústavy odebrat. A vymezit tak konečně přímo volenému prezidentovi dvoreček, z nějž už nesmí vystrkovat nos. Tahle země to potřebuje.
