V dospělosti je nejpravděpodobnějším podtónem heterosexuálního vztahu erotika, sex, libido, či chcete-li láska. Takový vztah má mnoho podob od partnerské přes manželskou až po pracovní, jež ty předchozí v náznacích imituje.
Vážený pane profesore,
rád bych se Vás zeptal na psychologii ženského přístupu k mužským kamarádům. Už několikrát se mi stalo, že jsem měl kamarádky, které se spolu se mnou zúčastňovaly mnoha akcí (výlety do přírody, kultura atd.). Jakmile ale našly partnera na vážný vztah, jako by se po nich slehla zem. Přitom já jsem na ně nic nezkoušel, mám rád kamarádky, opravdu jenom jako kamarádky. Má otázka je: Jak to mají ženy s mužskými kamarády? Berou je jako potenciální partnery (otce jejich dětí)? Nebo pro ně není z evolučního hlediska „vhodné“ mít mužské kamarády, jakmile toho hlavního „chlapa“ (potažmo otce) najdou?
Jan, 30 let
Vztahy mezi muži a ženami jsou mnohovrstevné a v odpověď na váš dotaz se nedají zevšeobecnit. Vzato po pořádku platí, že v dospělosti je nejpravděpodobnějším podtónem heterosexuálního vztahu erotika, sex, libido či, chcete-li, láska. Takový vztah má mnoho podob od partnerské přes manželskou až po pracovní, jež ty předchozí v náznacích imituje: pan ředitel a sekretářka, lékař a sestřička, pilot a letuška, vedoucí a podřízená. Klasický byl vztah žáka k učitelce („mamina“). Nověji se karta často obrací, takže dominantní může být majitelka podniku k podřízenému, paní domu k opraváři, manažerka k začátečníkovi. To nejsou a priori kamarádské vztahy, i když tak mohou vypadat, tj. „nic si nedovolí“, „zná se s manželem“, „pouze spolupracují“.
Další kategorií jsou vztahy pokrevně příbuzenské (sourozenci, bratránci a sestřenky apod.), jež bývají, i když ne vždy, sexuálně neutrální. Zvláštním typem přátelství bývá vztah homosexuálního muže k ženě/ženám, jenž má nejblíže k tomu, co si asi představujete pod pojmem kamarádství („opravdu jako kamarádka“). Důležitým faktorem je přitom věk, jenž může vztahy modifikovat do vzorců otec–dcera, matka (babička)–synek apod.
Dosti zajímavou podmínkou specificky zaměřené sexuální netečnosti je společná výchova v útlém dětství. To je zřejmě ochranný faktor incestu, jenž totiž není žádnou deviací, nýbrž společenským tabu. Kdyby o sobě sourozenci nevěděli, neměli by zábrany spolu navazovat intimní vztah, a kdyby spolu do sedmi let věku nežili, mohli by k sobě cítit normální heterosexuální přitažlivost (neberte mne výjimkami za slovo). Z uvedeného vyplývá, že vaše „kamarádky“ mohly po seznámení „s tím pravým“, tj. sexuálním partnerem, ochladnout z několika důvodů.
Za prvé, možná vás vskutku braly jako potenciálního partnera a „otce dětí“, a když jste po této stránce zklamal, přestaly je zajímat i ostatní stránky. Za druhé žena, která se do někoho zamiluje, bývá zpravidla ochotna – alespoň ze začátku – do toho vztahu investovat hodně času a energie a nemá důvod jimi plýtvat s vámi, když „výlety do přírody a kulturní akce“ může trávit s partnerem. V tomto druhém případě by skutečně mohlo jít, byť nevědomky, o evoluční nevýhodnost. I v odborné literatuře se vskutku používají pojmy jako „parental investment“ (rodičovské investice) a zdaleka se tím nemyslí jen peníze. „Investice“ (času, energie, péče) do kamaráda jsou sice také evolučně výhodné, ale pouze za určitých podmínek.
Aliance (dnes se někdy nepřesně říká koalice), ať už sexuálních, či jiných (obchodních, sportovních, tanečních, společenských) partnerů, může přinášet jisté „evoluční“ výhody. To však zřejmě nebyl váš případ.
