Tornádům se v Česku dlouho dařilo unikat větší pozornosti. Jejich sezóna se ale blíží

Nízká četnost a zpravidla i slabší intenzita jsou důvodem, proč jsou u nás tornáda podceňována, jako by z jejich strany nehrozilo vůbec žádné nebezpečí, konstatuje web České hydrometeorologické společnosti. „Přesto se ale i u nás silné tornádo čas od času vyskytnout může, jak o tom ostatně svědčí historické zprávy.“

Nad zápisy starých kronikářů třeba můžeme mávnout rukou, protože přeháněli často a rádi, ale z novější doby pochází svědectví, které jen tak přejít nejde: „Jakkoliv impozantní se může toto hřmotné drama (tornádo) jevit z větší vzdálenosti, nebezpečným se stává pro všechny, kdo s ním přijdou bezprostředně do styku. To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, neboť větrná smršť se prohnala přímo nad mým bytem... a mohu děkovat jen šťastné náhodě, že jsem to odnesl pouhým leknutím.“

Toto svědectví pochází od zakladatele genetiky Johanna Gregora Mendela (1822–1884). A když mu celý svět už konečně věří, že biologické znaky se dědí podle přesných pravidel, nebude od věci mu uvěřit také to, že ničivá tornáda mohou být i u nás. Tím spíš, že to není ojedinělý jev. Jiné takové svědectví si můžeme přečíst i v jednom z prvních literárních děl z našeho území, v Kosmově Kronice české.

Satan v podobě víru

„Když den se chýlil k večeru, prudký vichr, sám satan v podobě víru, náhle od jižní strany na knížecí palác udeřil a vyvrátil od základu starou, a tedy velmi pevnou zeď,“ popisuje Kosmova kronika událost z 30. července 1119. A pokračuje: „Obojí její strana, přední i zadní, zůstala celá, zatímco střed paláce byl až k zemi vyvrácen a rychleji, než by člověk zlomil klas. Náraz větru polámal hořejší i dolejší trámy i s domem samým na kousky a rozházel je...“