Teorie panspermie: Přišel na Zemi život z hlubin vesmíru?
Jak se na Zemi vzal život, je asi nejzákladnější otázka vědy. Jedna z hypotéz odpověď odsouvá do nedosažitelných vzdáleností. Teorie známá jako panspermie tvrdí, že život na Zemi přišel z vesmíru. V těchto dnech představili vědci NASA předběžné výsledky analýzy vzorků, které přivezla kosmická sonda z asteroidu Bennu — a teorii panspermie to velmi posílilo.
Myšlenka známá jako panspermie existuje už tisíce let, uvádí Mike Wall, vědecký redaktor serveru Space.com, zaměřeného na astronautiku a výzkum vesmíru. „V poslední době ale zájem o ni ožil, když se prokázalo, že některé mikroorganismy a drobné mnohobuněčné organismy (například želvušky) skutečně dokážou ve vesmíru přežít.“
Zastánce teorie panspermie povzbudil také objev těles, jež do sluneční soustavy přiletěla od jiných hvězd: prokazatelně to byl podivný objekt známý jako Oumuamua v roce 2017 a kometa 2I/Borisov roku 2019. „Znamená to, že led přečká i dlouhé lety mezi hvězdami,“ komentovala jejich objev Kareen Meechová z Astronomického institutu Havajské univerzity. „Případný organismus by uvnitř měl ochranu před radiací. Proto není tak těžké si představit, že by přiletěl zmražený, ale životaschopný z jiné planetární soustavy.“
Jiné bytosti nadané duší
Tvrzení Mikea Walla, že teorie panspermie je stará tisíce let, vůbec není přehnané. Jako její první zastánce je nejčastěji uváděn starořecký filozof Anaxagorás (přibližně 500–428 př. n. l.). Z jeho díla se zachovaly jen zlomky a odkazy v dílech jiných autorů. Jeden z nich mluví o semenech (řecky spermata), jež se nacházejí všude ve vesmíru, přičemž z některých mohou vznikat zvířata, lidé a „jiné bytosti nadané duší“. „Konají díla jako lidé u nás a mají i Slunce a Měsíc i ostatní, jako je tomu u nás.“ A protože podle Anaxagora je vesmír plný života, na Zemi přišel právě odtud. Tento autor měl i jinak na svou dobu neobvyklé názory, například tvrdil, že Slunce není božstvo, ale hromada žhavého kamení. Vyneslo mu to vyhnanství a jen o vlas unikl trestu smrti.
Středověk měl jiné starosti, zatímco učenci raného novověku dlouho věřili, že život neustále vzniká „z ničeho“. Když se mouchy rodí ze špíny a žáby z bahna, není třeba si lámat hlavu nad tím, jestli něco živého nepřišlo z nebe. Jenže pak Louis Pasteur pověry o samoplození vyvrátil a Charles Darwin přišel s evoluční teorií. Najednou bylo třeba zjistit, kde evoluce začala.
Roku 1871 navrhl britský fyzik William Thomson, známější jako lord Kelvin (1824–1907), řešení: život dorazil z vesmíru v meteoritech. A nevznikl, protože je věčný. Podobnou myšlenku pak formuloval i švédský vědec Svante Arrhenius (1859–1927), jen s tím rozdílem, že zárodky života vesmírem žene tlak záření hvězd. Právě Arrhenius také pro teorii vymyslel jméno panspermie, složené z řeckých slov „pan“ (vše) a „sperma“ (semeno).
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
